Pane kardinále, ctihodní bratři v episkopátu a kněžství
drazí seminaristé a rodiče, drazí bratři a sestry.
Pro biskupa je vždy velkou radostí, když přijde do svého semináře a dnes navečer děkuji Pánu, že pro mne obnovuje tuto radost o vigilii Madony, Matky důvěry, vaší nebeské patronky. Všechny vás srdečně zdravím: kardinála vikáře, pomocné biskupy, rektora a ostatní představené a se zvláštní láskou vás, drazí seminaristé. Jsem rád, že mohu pozdravit také přítomné rodiče a přátele komunity Římského semináře. Shromáždili jsme se k prvním nešporám tohoto vám drahého svátku. Vyslechli jsem některé verše listu sv. Pavla Galaťanům, kde najdeme tento výraz: ?Plnost časů? (4,4). Jen Bůh může ?naplnit čas? a dát nám zakusit plný smysl naší existence. Bůh naplnil čas sám sebou tím, že poslal svého Jednorozeného Syna a v Něm nás učinil svými adoptivními syny: syny v Synu. V Ježíši a s Ježíšem, ?Cestou, Pravdou a Životem? (Jan 14, 6) jsme nyní s to najít vyčerpávající odpovědi na nejhlubší očekávání srdce. Poté, co zmizí strach, roste v nás důvěra k Bohu, kterého se dokonce odvažujeme nazývat ?Abba- Otče!? (srov. Gal 4, 6)
Drazí seminaristé, právě proto, že váš život osvítil dar, že jste adoptivní synové Boha, pocítili jste touhu, aby se toho zúčastnili také druzí. Jste tu právě proto, abyste rozvinuli své synovské povolání a připravili se na budoucí poslání Kristových apoštolů. Jde o jediný růst, který tím, že vám dovolí okoušet radost života s Bohem Otcem, vám dává pociťovat naléhavost stát se posly evangelia Jeho Syna Ježíše. A Duch svatý vás činí pozornými k této hluboké skutečnosti a dává vám ji milovat. Toto všechno musí vzbuzovat velkou důvěru, protože přijatý dar je překvapivý, naplňuje úžasem a naplňuje intimní radostí. Můžete pak pochopit úlohu, jakou má ve vašem životě Panna Maria, vzývaná ve vašem semináři krásným titulem Matka důvěry. Jako se ?Syn narodil z ženy? (srov. Gal 4,4), z Panny Marie, Matky Boží, tak také vaše bytí Božími syny ji má za Matku, za opravdovou Matku.
Drazí rodiče, pravděpodobně vy jste nejvíce ze všech překvapeni, co se stalo a co se děje ve vašich synech. Snad jste si představovali jiné poslání, než je to, pro které se připravují. Kdo ví, kolikrát se k nim v myšlenkách vracíte, znovu a znovu vzpomínáte na to, jak byli dětmi, pak chlapci; někdy na chvíle, kdy se projevily první známky povolání nebo v některém případě na léta, kdy se zdálo, že váš syn je daleko od církve. Co se to stalo? Která setkání ovlivnila jejich rozhodnutí? Jaká vnitřní světla ukázala směr jejich putování. Jak mohli opustit životní vyhlídky, leckdy i slibné, aby zvolili vstoupit do semináře? Pohleďme na Marii! Evangelium nám ukazuje, že také ona si mnohokrát musela klást otázky o svém Synu Ježíšovi a dlouho nad ním rozmýšlet (srov. Lk 2, 19.51).
Je nevyhnutelné, že povolání synů se určitým způsobem stane i povoláním rodičů. Snažíce se je pochopit a sledovat jejich cestu, i vy, drazí otcové a drahé matky, jste se mnohokrát stali součástí putování, během kterého se vaše víra posílila a obnovila. Začali jste se podílet na úchvatném dobrodružství svých synů. Vždyť i když se zdá, že život kněze nepřitahuje zájem většiny lidí, ve skutečnosti se jedná o nejzajímavější dobrodružství a světu nejpotřebnější, dobrodružství ukázat a zpřítomňovat plnost života, po níž všichni touží. Je to velmi náročné dobrodružství a ani by tomu nemohlo být jinak, protože kněz je povolán napodobovat Ježíše, ?který nepřišel, aby se mu sloužilo, nýbrž aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny? (Mt 20, 28).
Drazí seminaristé tyto roky formace jsou důležitým časem, abyste se připravovali na vzrušující poslání, k němuž vás Pán povolává. Dovolte abych zdůraznil dva aspekty, které charakterizují vaši nynější zkušenost. Především roky v semináři sebou nesou jisté odloučení od běžného života, jistou ?poušť?, aby Pán mohl mluvit k vašemu srdci (srov. Oz 2, 16). Jeho hlas totiž není hlučný, nýbrž tlumený, je to hlas ticha (srov. 1 Král 19,12). Aby jej bylo slyšet, vyžaduje atmosféru mlčení, ticha. Kvůli tomu seminář poskytuje prostory i doby pro denní modlitbu; hodně pěstuje liturgii, meditaci Božího slova a eucharistickou adoraci. Zároveň po vás požaduje, abyste věnovali dlouhé hodiny studiu. Modlitbou a studiem můžete v sobě budovat Božího muže, jakým máte být, a jakého lidé v knězi očekávají.
Pak je tu druhý aspekt vašeho života. Během dnů v semináři žijete pospolu; vaše formace ke kněžství zahrnuje v sobě také tento komunitní aspekt, který má velkou důležitost. Apoštolé byli formováni společně, tím že následovali Ježíše. Vaše společenství se neomezuje na přítomnost, nýbrž se týká také budoucnosti: pastorální činnost, jež vás očekává, vás bude muset vidět jednotné jako tělo, jako ?ordo? totiž řád kněží, kteří se svým biskupem pečují o křesťanské společenství. Milujte tento ?rodinný život?, jenž je pro vás předjímáním onoho ?fraterninas sacramentalis? (PO, 8), které má charakterizovat každé diecézní kněžstvo.
Toto všechno připomíná, že Bůh vás volá, abyste byli svatí, protože svatost je pravé tajemství úspěchu vaší kněžské služby. Od nynějška svatost musí být cílem každé vaší volby, každého rozhodnutí. Svěřte tuto touhu a tento každodenní úkol Marii, Matce důvěry! Tento titul, tak uklidňující, odpovídá opakované evangelijní výzvě: ?Neboj se!?, jíž se anděl obrátil na Pannu (srov. Lk 1, 29) a pak tolikrát Ježíš na apoštoly. ?Neboj se, protože Já jsem s Tebou,? říká Pán. Na obraze Matky důvěry, kde se zdá, že Dítě ukazuje na Matku, zdá se, že Ježíš dodává: ?Hleď na svou matku a neboj se!? Drazí seminaristé vykonejte cestu seminářem s duchem otevřeným k pravdě, k průzračnosti, k dialogu s tím, kdo vás vede, a to vám umožní prostým a pokorným způsobem odpovědět Tomu, který vás volá tím, že vás osvobodí od rizika realizovat váše osobní plány. Vy, drazí rodiče a přátelé, doprovázejte seminaristy modlitbou a svou stálou hmotnou i duchovní pomocí. Také já vás všechny ubezpečuji vzpomínkou ve své modlitbě, a s radostí vám uděluji apoštolské požehnání.
Přeložil Josef Koláček.
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
