Svatý Otec začínal spatra, ovšem německy:
Milí bratři a sestry, svatý Marek jednou ve svém evangeliu vypravuje, že Pán řekl svým učedníkům po dnech plných shonu: ?Pojďte na klidné místo a tam si trochu odpočiňte. Protože Kristovo slovo není řečeno jen pro tu chvíli, vztáhl jsem tuto výzvu učedníkům také na sebe a přišel jsem do tohoto krásného a klidného místa, abych si trochu odpočinul, a musím poděkovat biskupu Eggerovi a jeho pomocníkům, celému městu Brixen a regionu, že mi připravili toto tiché místo, na kterém nyní už dva týdny mohu odpočívat, myslet na Boha a na lidi a tak sbírat nové síly. Pán Bůh zaplať.
Měl bych děkovat mnoha jednotlivcům, ale udělám to jednodušejí: Doporučuji vás požehnání Boha. On zná každého jménem a jeho požehnání spočine na každém jmenovitě. O to prosím z celého srdce a to má být můj díky vám všem.
Evangelium dnešní neděle nás vede od tohoto bodu odpočinku opět do všedního života. Vypravuje o tom, jak Pán jde po rozmnožení chleba na horu, aby byl sám s Otcem. Mezitím se učedníci na jezeře marně namáhají plout proti větru. Snad je to pro evangelistu obraz církve jeho doby, jak tato malá bárka tehdejší církve pluje v protivětru dějin, a můžeme to vzít za obraz církve v naší době, která se v mnoha částech světa namáhá plout proti větru a zdá se, že nemůže plout dopředu a Pán, jak se zdá, je daleko vzdálen. Avšak evangelium nám dává odpověď, útěchu a zároveň udává cestu. Říká nám: Je to pravda Pán je u Otce, ale kvůli tomu není daleko nýbrž vidí každého, protože kdo je u Boha, neodchází pryč, nýbrž je blízko druhému. A když mu jde Petr po hladině vstříc a hrozí mu, že utone, Pán ho vezme za ruku a bezpečně ho přivede do loďky. Pán podává ruku také nám znovu a znovu, dělá to skrze krásu neděle, dělá to skrze slavnostní liturgii, dělá to v modlitbě, s níž k němu přicházíme, dělá to v setkání s Božím slovem... Dělá to rozmanitých situacích všedního života. Podává nám ruku. A my pak jdeme dobře a správně, když uchopíme ruku Pána a dáme se od něho vést.
Proto Ho chcem prosit, abychom vždycky znovu nalézali jeho ruku a zároveň je v tom výzva, abychom v jeho jménu podávali ruku druhým, kteří to potřebují, a převáděli je přes vody našich dějin.
Pak Benedikt XVI. pokračoval italsky:
V těchto dnech, drazí přátelé, jsem trochu promýšlel zkušenost, jakou jsme zažili v Sydney, kde jsem se setkal s radostnými tvářemi tolika chlapců a děvčat ze všech končin země. Ve velké metropoli mladého australského národa byli oni mladí znamením ryzí radosti, někdy trochu hlučné, ale vždy mírumilovné a pozitivní. Navzdory tomu, že jich bylo tolik, nezpůsobili žádné nepořádky ani žádnou škodu. Aby byli veselí nepotřebovali sahat k nevázaným a násilnickým způsobům, k alkoholu a různým drogám. Byla v nich radost, že se mohli setkat a spolu objevovat nový svět. Jak je nesrovnávat s jejich vrstevníky, kteří při hledání falešných úniků, konsumují ponižující zkušenosti, jež často vyústí do úděsných tragédií? Je to typický produkt současné tak zvané ?společnosti blahobytu?, která, aby zaplnila vnitřní prázdnotu a nudu, jež ji doprovází, vede k pokušení zažít něco nového, drázdivějšího a extrémnějšího. Také prázdniny hrozí roztříštit se v marný shon po chimérách rozkoše. Ale tímto způsobem si duch neodpočine, srdce nenajde radost ani pokoj, ba naopak nakonec je ještě unavenější a smutnější než předtím. Mluvil jsem o mladých, protože oni žízní po životě a nových zkušenostech, a proto jsou také více ohroženi. Avšak ta úvaha platí pro všechny: lidská osoba se opravdu obrodí pouze ve vztahu k Bohu. A s Bohem se člověk setká tak, že se naučí naslouchat jeho hlasu ve vnitřním pokoji a v ztišení (srov 1 Král 19,12).
Modleme se, aby ve společnosti plné shonu byly prázdniny dny opravdového uvolnění, během nichž si najdeme chvíle usebranosti a modlitby, jež jsou nezbytné k tomu, abychom v hloubce našli sami sebe a druhé. Prosme o to na přímluvu Nejsvětější P. Marie, Panny ztišení a naslouchání.
Apel po Anděl Páně k situaci v Jižní Ossezii:
Hlubokou úzkost působí stále dramatičtější a tragičtější události, k nimž dochází v Gruzii a které počínaje od regionu Jižní Ossezie již přinesly mnoho nevinných obětí a donutily velké množství civilního obyvatelstva, aby opustilo své domy.
Je mým naléhavým přáním, aby vojenské akce okamžitě ustaly a aby se ve jménu společného křesťanského dědictví přestalo také s dalšími střety a násilnými odplatami, které se mohou zvrhnout v konflikt mnohem rozsáhlejšího dosahu. Ať odhodlaná cesta jednání a uctivého a kontruktivního dialogu předejde dalším trýznivým utrpením tohoto milovaného národa.
Vyzývám také mezinárodní společenství a země v současné situaci vlivnější, aby se všemožně angažovaly, podporovaly a napomáhaly iniciativám zaměřeným k dosažení mírumilovného a trvalého řešení ve prospěch otevřeného a uctivého soužití. Spolu s našimi pravoslavnými bratry se intenzivně modlíme na tyto úmysly, které s důvěrou svěřujeme přímluvě Nejsvětější P. Marie, Matce Ježíše a všech křesťanů.
Přeložil P. Josef Koláček, SJ
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
