7.12.2016 

Rozdíl mezi laicismem a laickostí, bilance Svatého roku, jednota v různosti jako charakteristický rys církve a odpovědnost médií v dnešním světě – to jsou hlavní témata, která papež František rozvádí v rozhovoru pro belgický katolický týdeník Tertio.

Laicismus versus laickost
Politická vůle vytlačit náboženství z veřejného života do soukromé sféry, která se dnes projevuje v Belgii i v jiných evropských zemích, není ničím novým. Je dědictvím osvícenství, pro které byl každý náboženský jev subkulturou, říká papež. Odkazuje k rozdílu mezi laicismem a laickostí a podotýká, že laický stát „je lepší než stát konfesní, neboť konfesní státy končí špatně“. Problém spočívá v konceptu laicismu, který se uzavírá veškeré transcendenci. Avšak právě otevřenost transcendenci je nedílnou součástí lidské podstaty. Systém, který toto odmítá respektovat, „oklešťuje lidskou osobnost“. Vykazovat veškeré projevy transcendence do sakristie znamená okrajovat „notnou část života“, kterou představuje právě „otevřenost“.

Terorismus a náboženství
Papež František odpovídá na otázku po často propagovaném názoru o souvislosti terorismu a válek s náboženstvím. Opakuje své pevné přesvědčení, že nelze hlásat boha ničení a nenávisti, a tedy nelze válčit v Božím jménu. „Proto terorismus a válka nejsou ve vztahu k náboženství.“ Papež připouští, že k ospravedlnění terorismu se užívají deformované náboženské koncepty, ty se ovšem míjejí s podstatnými prvky náboženství, jako je láska, jednota, úcta a dialog. Válku tedy nevyhlašuje náboženství, nýbrž jeho deformovaná podoba, která se projevuje ve fundamentalistických skupinách.

Války jako ekonomický faktor
V souvislosti s výročím 1. světové války papež František s politováním konstatuje, že po sto letech od tohoto konfliktu jsme stále ve válečném stavu. Vrací se ke svému konceptu fragmentalizované světové války. Vypočítává Ukrajinu, Blízký východ, Afriku a Jemen. Říkáme „Nikdy více válku!“ a zároveň vyrábíme a prodáváme zbraně. František připomíná jednu z ekonomických teorií, podle níž je válka jedním z nejsnazších prostředků, jak srovnat státní rozpočet – ovšem „za velmi vysokou cenu, cenu krve“ – dodává Papež. Podotýká dále, že Evropě chybí praví vůdci, jako byli Schumann, De Gasperi a Adenaur. „Evropa potřebuje lídry, opakuje František – lídry, kteří ji povedou kupředu.“

Cesta do Belgie?
Na nezbytnou otázku, zda Petrův nástupce plánuje cestu do Belgie, papež odpovídá, že tato cesta v plánech není, nicméně přiznává, že si tuto zemi zamiloval a zná ji dobře ze svých pravidelných návštěv z doby, kdy působil jako provinciál jezuitů. Tehdy jezdíval do Belgie co půldruhého roku na setkání přátel Katolické univerzity z Córdoby.

Bilance Svatého roku
K právě uzavřenému Svatému roku milosrdenství František říká, že jeho idea se inspirovala teologií Božího milosrdenství Pavla VI. a zejména Jana Pavla II. Myšlenka vyhlásit mimořádný Svatý rok se zrodila z rozhovoru s mons. Fisichellou, předsedou vatikánského úřadu pro novou evangelizaci. Nicméně, dodává papež, je to idea, který přišla shůry. S průběhem jubilejního roku je papež spokojen. Zdůrazňuje také, že vzhledem k tomu, že se neomezil pouze na Řím, vyvolal velký pohyb a mnoho lidí pocítilo „volání smířit se s Bohem“.

Církev "pyramidální" či "synodální"
Vize církve budoucnosti a její synodální rozměr byl tématem další otázky, na kterou papež obsáhle odpovídá. Církev vzniká zdola, má počátek ve křtu a ve společenství a dále se shromažďuje kolem biskupa, který je nástupcem apoštolů – říká. Církev může být buď uspořádána pyramidálně, „takže co řekne Petr, to se stane“ a nebo synodálně, totiž tak, že Petr zůstává Petrem, ale církev spíše doprovází, nechává ji růst a naslouchá. František dodává, že bohatou zkušeností v tomto smyslu byly poslední dvě synody, z nichž vyšla Amoris Laetitia. Mluví o bohatství v různorodosti odstínů, které je církvi vlastní. „Je to jednota v různosti“ – konstatuje František. Synodálnost pak spočívá v naslouchání místním církvím, jejich slaďování a rozlišování. Během synod každý mohl vyslovit, co si myslí, beze strachu z posuzování, všichni byli v postoji naslouchání a neodsuzovali. Byla to diskuse „jako mezi bratřími“, s velmi velkou svobodou vyjadřování – a to bylo krásné – popisuje František atmosféru posledních sněmů. Petr je garantem jednoty církve, v tom spočívá jeho význam, ale zároveň je potřeba pokračovat v rozvíjení synodálnosti, dodal František.

Média a nebezpečí dezinformace
Další dotaz se týkal role médií v dnešním světě. František poukázal na jejich velkou odpovědnost, protože „mohou vytvářet dobré nebo špatné mínění“. Přiznává jim pozitivní roli jako prostředníků vzájemného sdílení názorů, šíření bratrství, vzdělání i rozvoje myšlení. Na druhou stranu podléhají stejným pokušením jako lidé, totiž pomlouvání a nactiutrhání, které mají poškodit druhou osobu. Především ale papež poukázal na nebezpečí dezinformací, které manipulují lidmi za užití polopravd. Varoval také před mediální „koprofilií“, jak nazval sklon zaměřovat se na skandály a špatné věci, jakkoli mohou být pravdivé.

Poslední dotaz žádal o slovo pro kněze. Svatý otec dal odpověď, kterou nazval „tak trochu salesiánskou“ a vzkázal kněžím: „Pamatuj si, že máš Matku, která tě miluje, a nezapomínej milovat svou Matku, P. Marii. Za druhé: dovol, aby na Tobě spočíval Ježíšův pohled. Za třetí: hledej trpící Ježíšovo tělo v bratřích – tam se s Ježíšem setkáš. To je základ“ – řekl papež František v rozhovoru pro belgický katolický týdeník Tertio.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.