Papež František v Rumunsku – 1. den

31.5.2019 

Bukurešť. 1. „Návrat k duši národa zaručuje jeho budoucnost,“ řekl papež v promluvě k představitelům rumunského veřejného života v prezidentském paláci. 2. „Ať oheň Duch svatého stráví naši nedůvěru,“ pronesl římský biskup na setkání pravoslavným patrichou Danielem a svatým synodem. 3. „Pomoz nám, Otče, věřit v to, oč prosíme,“ rozjímal římský biskup na ekumenické bohoslužbě v pravoslavné katedrále. 4. „Víra se chvěje, když se zabydluje ve smutku,“ kázal papež v katolické katedrále na svátek Navštívení Panny Marie.

Petrův nástupce se po dvaceti letech vrací do Rumunska. Zatímco třídenní návštěva Jana Pavla II. v květnu r.1999 (7.-9.5.) se omezila pouze na hlavní město, papež František tentokrát zavítá rovněž do Transylvánie, neboli Sedmihradska, a Moldavské župy s nejvýznačnějším městem Jasy. Podle slov vatikánského tiskového mluvčího si totiž římský biskup přeje poznat „co nejvíce oblastí, které zastupují etnické, kulturní a náboženské bohatství této země“. V Rumunsku o ně skutečně není nouze – na území o více než trojnásobné rozloze České republiky žije dvacet národnostních menšin, přičemž nejpočetněji jsou zastoupeni Maďaři (7%), ovšem nechybí ani naši krajané v Banátské vysočině, sdružení v Demokratickém svazu Slováků a Čechů. Z celkových zhruba dvaceti milionů obyvatel se naprostá většina hlásí k pravoslaví (87%), kdežto katolíků je asi půldruhého milionu. I z toho důvodu se v pořadí třicátá apoštolská cesta papeže Františka zaměří ekumenicky. Nepostrádá ani důrazný mariánský akcent, jak je patrné již z jejího loga. Matka Boží na něm skrývá pod svým pláštěm zástup lidí, kteří, jak napovídá motto cesty, „kráčejí společně“.

Právě do mariánských rukou svěřil papež František svůj rumunský pobyt, a to již ve čtvrtek večer v modlitbě před ikonou Salus Populi Romani v římské bazilice Panny Marie Větší. Dnes ráno před odjezdem z Domu svaté Marty ještě římský biskup požehnal patnácti rumunským bezdomovcům, kteří nocují na Svatopetrském náměstí a jsou v péči papežského almužníka. Na palubě letadla pak jako obvykle papež František pozdravil pětašedesát členů novinářského doprovodu:

Dobrý den a děkuji za vaši společnost. Řekli mi, že při této cestě nebude dobré počasí, má pršet. Doufejme, že to bude jako v Bulharsku, kde také předvídali déšť, a nakonec vše dobře dopadlo!

Hostitelská země věnuje papežově návštěvě mimořádnou pozornost, ze které se těší především školáci. Dnes i zítra se nevyučuje na všech stupních škol, aby se lidé mohli účastnit různých bodů programu. O mediální pokrytí zastřešené rumunskou státní televizí se stará tisícovka profesionálů. Hlavních bukurešťské bulváry zdobí rumunské a vatikánské vlajky a odhaduje se, že při přejezdech papeže přivítá nejméně 400 tisíc lidí, vysvětluje o. Wilhelm Danca z organizačního výboru:

Katolická církev je zde minoritní a rozlišuje mezi katolíky latinského a byzantského obřadu. Jejich biskupové se střídají ve vedení biskupské konference. Katolíci latinského obřadu se zase odlišují jazykově – někteří slaví liturgii v rumunštině, jiní v maďarštině. Návštěva Svatého otce nicméně již přinesla plody ve vztahu k pravoslavným – například mne pozvala rumunská pravoslavná televize. Vysílají už 15 let, ale katolický kněz tam o teologicko-pastoračních tématech mluvil vůbec poprvé...

Říká organizátor papežské návštěvy. Na bukurešťském letišti očekával vzácného hosta prezidentský pár, v jehož doprovodu papežská kolona přejela do prezidentského paláce Controceni. Hlava Rumunské republiky dnes sídlí v někdejší královské rezidenci, která je součástí pravoslavného kláštera. Komunistický pohlavár Ceauşescu tuto budovu přeměnil na Palác pionýrů a dal zbořit tamní kostel ze 17. století. Chrám byl opětovně vystavěn po pádu komunismu a dnes patří do bukurešťského muzejního systému.

Ad 1. Po uvítacím ceremoniálu Petrův nástupce soukromě rozmlouval s rumunským prezidentem Klausem Wernerem Iohannisem, pocházejícím z menšiny sedmihradských Sasů, kteří se v zemi usadili ve dvanáctém až třináctém století. Začal se politicky angažovat v devadesátých letech právě v orgánech německé komunity a později vedl křesťanskodemokratickou Národní liberální stranu Rumunska. Krátce před polednem papež František hovořil také s rumunskou premiérkou, paní Vasilicou Dăncilovou, historicky první ženou v tomto úřadě. „Kéž Bůh žehná rumunskému národu a dává mu kráčet jednotně, pokojně a blahobytně pod mateřským pohledem Panny Marie“, zapsal papež do knihy hostů v Prezidentském paláci, kde se pak setkal s představiteli veřejného života.

Blížící se sté výročí navázání rumunsko-vatikánských diplomatických vztahů (2020), etnicky pestré, leč tolerantní soužití v  rumunské společnosti a nynější náboženská svoboda vykoupená léty krvavé diktatury – to jsou pouze některá témata, která v úvodním pozdravu zmínil prezident Iohannis. Rovněž papež František v první promluvě na rumunské půdě nezapřel dobrou obeznámenost s tamní realitou, počínaje smutnou minulostí přes vylidnění státu v důsledku migrace po budoucnost v evropském společenství, kde Rumunsko poprvé od svého vstupu do Evropské Unie v tomto pololetí předsedá Radě Evropy. Apeloval na upevnění státní suverenity, díky níž mohou občané projevit veškerý potenciál a talenty:

Je nezbytné kráčet společně, jednotně, a předsevzít si, že se nezřekneme nejušlechtilejšího poslání, o které se stát může ucházet, totiž postarat se o obecné blaho svého národa. Společná cesta – jako způsob utváření dějin – se domáhá šlechetnosti, s níž se částečně zříkáme vlastní vize či zájmu ku prospěchu širšího pojetí, čímž vytváříme soulad povolující bezpečný postup ke sdíleným cílům. (...) Takto lze budovat inkluzivní společnost, v níž se každý stává protagonistou obecného dobra tím, že dává k dispozici své vlohy a odbornost. (...) V takové společnosti se na nejslabší, nejchudší a nejposlednější nehledí jako na nežádoucí překážky, nýbrž jako na občany a bratry, které je nutno plnohodnotně zapojit do občanského života. Ba dokonce se pokládají za nejlepší prověrku toho, kolik skutečného dobra obsahuje budovaný společenský vzorec. Čím více totiž společnosti leží na srdci osud znevýhodněných lidí, tím spíše se prokazuje její skutečná civilizovanost.“

Papež nicméně upozornil také na morální zpustošení, zapříčiněné komunismem. Dlouhá cesta uzdravování vyžaduje duši a srdce, tedy vědomí o ústředním postavení člověka a jeho nezadatelných práv, a nikoli diktát vysokých finančních kruhů.

K dosažení harmonického udržitelného rozvoje, ke konkrétní účinnosti solidarity a milosrdné lásky, ke vzburcování společenských, občanských a politických sil k užitku obecného blaha nepostačuje přepracování ekonomických teorií, ani odborné a profesionální schopnosti, byť jsou nezbytné. Jde o to, aby se spolu s materiálním postavením vašeho národa rozvíjela také jeho duše. Národy totiž mají duši, svůj způsob chápání a prožívání reality. Návrat k duši národa zaručuje jeho budoucnost.

V závěru papež přislíbil podporu katolické církve, která se „nestraní rumunského národního ducha, nýbrž plně se na něm účastní“ a „vstupuje do služeb lidské důstojnosti i obecného dobra“.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY k rumunským veřejným představitelům je ZDE

Z prezidentského paláce se Petrův nástupce odebral na apoštolskou nunciaturu v Bukurešti.

Ad 2. Odpoledne prvního dne papežovy návštěvy v Rumunsku se neslo v ekumenickém duchu. Vztahy katolické a většinové rumunské pravoslavné církve (87% obyvatelstva) nadále zatěžuje dědictví komunistické minulosti. V roce 1948 byla totiž řeckokatolická církev ze Stalinova rozkazu zakázána a věřícím bylo nakázáno přidat se k pravoslavné církvi. 600 kněží bylo uvězněno, kostely, kláštery školy a dokonce i hřbitovy byly vyvlastněny. O rok později došlo také na latinskou církev. Mezi oběti pronásledování patří již blahořečení biskupové Vladimir Ghika či Anton Durcovici a mnoho dalších, včetně sedmi řeckokatolických biskupů, které papež František beatifikuje tuto neděli. Celkový počet katolíků krutě persekuovaných komunistickým režimem dosahuje dvou milionů. Toto dědictví minulosti, spolu s nedořešenými restitučními nároky, se nepřestává promítat do vztahů mezi katolíky a pravoslavnými, jakkoli na špičkách obou hierarchií je patrná vůle k ekumenickému dialogu a k překonání trpkostí minulých dob. Důležitým krokem tímto směrem byla už před dvaceti lety návštěva Jana Pavla II., na kterou se papež František opakovaně odvolává. Jeho objetí s patriarchou Teoctistem znamenalo přelom ve vztahu mezi katolíky a pravoslavnými, vyjádřený spotánním voláním po jednotě, jak připomněl Svatý otec také dnes při návštěvě patriarchy Daniela a Svatého synodu v sídle rumunského pravoslavného patriarchátu:

Vaše Svatosti, drahý bratře, setkání mezi našimi předchůdci před dvaceti lety bylo velikonočním darem, událostí, která přispěla nejen k rozkvětu vztahů mezi pravoslavnými a katolíky v Rumunsku, ale také k dialogu mezi katolíky a pravoslavnými obecně. Cesta, kterou tehdy římský biskup poprvé vážil do země s pravoslavnou většinou, otevřela průchod dalším podobným událostem. Chtěl bych vzpomenout na blahé paměti patriarchu Teoctista. Kdo by si nepamatoval na spontánní volání: „Jednotu, jednotu!“, které se v oněch dnech vzepjalo tady, v Bukurešti? Bylo to hlásání naděje vzešlé z Božího lidu, proroctví, jež zahájilo novou dobu: čas společné cesty ve znamení objevování a probuzení bratrství, které nás již spojuje.“

Svatý otec se odvolal k pokrevnímu bratrství apoštolů Petra a Ondřeje, který podle tradice přinesl víru do oblasti dnešního Rumunska. Toto pokrevní spříznění nás předchází a jako životodárný proud nás nikdy nepřestalo podporovat, zdůraznil František. Těžkou zkoušku, jakou země prošla ve 20. století, papež zasadil do obrazu velikonočního tajemství:

Mnoho synů a dcer této země z různých církví a křesťanských společenství podstoupilo velký pátek pronásledování, prošlo tichem soboty a prožilo neděli znovuzrození. Jak mnoho mučedníků a vyznavačů víry! Mnozí lidé různých vyznání byli v nedávných dobách vězněni bok po boku a navzájem se podpírali. Jejich příklad dnes vyvstává před námi a před novými generacemi, které nepoznaly drama oněch chvil. To, pro co trpěli až k obětování života, je dědictvím příliš vzácným než aby mohlo být zapomenuto a zneuctěno.

František vybízel ke společné cestě v síle paměti. Nikoli však paměti na utrpěné či uštědřené rány v zajetí bludného kruhu předsudků, nýbrž paměti na společné kořeny, na prvotní hlásání evangelia a první staletí mučedníků, Otců a vyznavačů víry:

Díky Bohu naše kořeny jsou zdravé a pevné a jakkoli během růstu utrpěly pokřivenostmi a strastmi časů, jsou povolány, jak říká žalmista, s vděčností přemítat o tom, co v nás učinil Pán (srov. Ž 77, 6.12-13). Vzpomínka na kroky učiněné pospolu nás povzbuzuje k budoucímu pokračování s vědomím – zajisté rovněž – rozdílností, avšak především v činném postoji a v rodinné atmosféře, kterou máme znovu objevit, v paměti na společenství, jež má ožít, aby jako lucerna vrhala světlo na kroky naší cesty.

Dnešní doba akcentující technologický vývoj a blahobyt prosazuje zároveň unifikující globalizaci, která přispívá k vykořenění národních hodnot, oslabuje etiku a uměle přiživuje strachy, vedoucí do uzavřenosti a nenávisti, upozornil dále papež František a vybídl k angažovanosti obou církví v obraně rodiny a podpory mladé generace. Jako na příklad fungující spolupráce poukázal na vztahy mezi pravoslavnými menšinami v Západní Evropě a římskokatolickou církví. „Díky těmto vzájemným kontaktům mnoho katolíků a pravoslavných Rumunů objevilo, že si nejsou cizí, nýbrž že jsou bratři a přátelé,“ poznamenal František. Společnou ekumenickou cestu pak přirovnal k pouti od Velikonoc k novým Letnicím:

Od Velikonoc k Letnicím: čas vybízející k usebrání v modlitbě pod ochranou Svaté Matky Boží a vzývání Ducha jedni za druhé. Kéž nás obnoví Duch svatý, který zavrhuje uniformitu a rád utváří jednotu v překrásné a harmonické různorodosti. Ať jeho oheň stráví naše nedůvěry, jeho vítr smete zábrany, jež nám brání ve společném dosvědčování nového života, který nám nabízí. On, Tvůrce bratrství, kéž nám dá milost kráčet pospolu. On, Stvořitel novosti, kéž nás učiní odvážnými v zakoušení dosud neznámých cest sdílení a misijního poslání. On, Síla mučedníků, kéž nám pomůže, abychom jejich oběť nečinili neplodnou.

Řekl papež František v promluvě k rumunskému patriarchovi Danielovi a Svatému synodu, které na závěr ujistil o modlitbě své i celé katolické církve.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy římského biskupa na rumunském pravoslavném patriarchátě je ZDE

Ad 3. Vyvrcholením ekumenické etapy návštěvy se stala recitace Modlitby Páně ve stále ještě rozestavěné pravoslavné katedrále „Spásy lidu“, jejíž dokončení se plánuje až na rok 2024. Impozantní chrám nad půdorysem řeckého kříže v centru Bukurešti pojme 5 tisíc věřících. Jan Pavel II. při své návštěvě Rumunska v roce 1999 přispěl na stavbu částkou 200 tisíc dolarů a je zapsán mezi donátory katedrály. Ještě před modlitbou, která zazněla dvakrát, nejprve v latině a poté v rumunštině, přednesl papež František rozjímání nad modlitbou Otčenáš.

Jsme v očekávání: přijď Tvé království, o které prosíme a po kterém toužíme, neboť vidíme, že dynamiky světa jej nepodporují  Dynamiky orientované logikou peněz, zájmů a moci. Pohrouženi do stále bezuzdnějšího konzumismu, svazujícího jiskřivým, leč prchavým třpytem, pomoz nám, Otče věřit v to, oč prosíme, zřeknout se pohodlného bezpečí moci, klamných svodů světskosti, troufalého nároku soběstačnosti, pokrytecké péče o zevnějšek. Tak neztratíme ze zřetele království, do něhož nás voláš.

Papež připomínal, že chléb vezdejší je chlebem služby, který je lámán, aby sloužil nám a naopak nás vybízí k vzájemné službě. Prosil také o chléb paměti, o milost zpevňující společné kořeny naší křesťanské identity, v době, kdy zejména mladí lidé postrádají základy existence.

Otčenáš není modlitbou, která chlácholí, nýbrž voláním tváří v tvář dnešnímu hladu po lásce, individualismu a lhostejnosti, jež znesvěcují tvoje jméno, Otče. Pomoz nám hladovět po sebedarování. Připomínej nám, kdykoli se modlíme, že k životu není třeba se zakonzervovat, nýbrž rozdávat a sdílet, nikoli hromadit; sytit spíše druhé než sebe, protože blahobyt je blahobytem pouze, patří-li všem.

Pokaždé, když se modlíme, žádáme, abys nám odpustil naše viny. K tomu je třeba odvahy, protože to zavazuje rovněž k tomu, abychom odpustili našim viníkům. Proto musíme najít sílu odpustit ze srdce bratrovi (srov. Mt 18,35) jako Ty, Otče, odpouštíš naše viny, nechat za sebou minulost a společně přijmout přítomnost.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežova ROZJÍMÁNÍ o Otčenáši je ZDE

V závěru ekumenické bohoslužby papež František pozdravil deset hlavních státních představitelů a v doprovodu patriarchy Daniela se odebral před katedrálu, kde požehnal všem shromážděným věřícím.

Ad 4. Bohatý program prvního dne papežovy návštěvy v Rumunsku byl zakončen liturgií ze svátku Navštívení Panny Marie. Papež František ji sloužil v katedrále latinského ritu sv. Josefa, která pojme přibližně 1700 lidí. Kostel byl zbudován v druhé polovině devatenáctého století v románském stylu s gotickými prvky a posvěcen prvním bukurešťským arcibiskupem roku 1884. Papež ve své homilii komentoval dnešní liturgické texty, zejména evangelium (Lk 1,39-56) o setkání Alžběty a Marie, a proroka Sofoniáše (3,14-18), který vybízí vyvolený lid k radosti, protože v něm přebývá Bůh.

„»Být křesťanem je radost v Duchu svatém« (Gaudete et exsultate, 122). Bez radosti budeme ochromeni, zotročeni svým smutkem. Často problémem víry není ani tak nedostatek prostředků a struktur, množství, ba ani přítomnost těch, kdo nás nepřijímají; problémem víry je nedostatek radosti. Víra se chvěje, když se zabydluje ve smutku a malomyslnosti. Žijeme-li v nedůvěře, uzavřeni v sobě, odporujeme víře, protože namísto toho, abychom vnímali, že jsme dětmi, pro něž Bůh učinil veliké věci (Lk 1, 49), zmenšujeme všechno na míru svých problémů a zapomínáme, že nejsme sirotky: máme mezi sebou Otce, mocného spasitele.

Maria, nepatrná a pokorná, začíná od Boží velikosti a navzdory svým problémům, kterých nebylo málo, zůstává v radosti, protože ve všem důvěřuje Pánu.

Drazí bratři a sestry, Maria putuje, setkává se a raduje se, protože nesla víc než sebe samu, byla nositelkou požehnání. Jako ona, tak i my se nebojme být nositeli požehnání, jehož má Rumunsko zapotřebí. Buďte aktéry kultury setkávání, která demaskuje lhostejnost a rozdělení a umožňuje této zemi mocně velebit Pánovo milosrdenství.

Končil papež svoji homilii při odpolední mši svaté v Bukurešti.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.