16.1.2015 

1. Promluva papež k politikům a diplomatům.
2. Homilie Petrova nástupce při eucharistii s biskupy, kněžími a řeholnicemi.
3. Setkání papeže s filipínskými rodinami.

ad 1. Intenzivní program tohoto dne apoštolské cesty začal papež František návštěvou u filipínského prezidenta Benigna Aquina. Po soukromém rozhovoru a setkání s prezidentovou rodinou papež v reprezentačním sále rezidence hlavy státu oslovil politické představitele a diplomatický sbor.
Papež František v úvodu svojí krátké a pronikavé promluvy představil cíle své pastorační návštěvy v tomto státě, který je v Asii – kromě Východního Timoru – jediným, jehož drtivá většina obyvatel je křesťanského vyznání. Z téměř 100 milionů Filipínců je katolíků 82%, protestantů 12% (muslimů 5% a buddhistů 2%). Petrův nástupce poukázal na tři cíle svojí návštěvy na Filipínách, která se koná šest let před pětistým výročím evangelizace tohoto území rozkládajícího se na 7107 ostrovech o celkové rozloze jen čtyřikrát větší než Česká republika.
Návštěvu ostrova postiženého tajfunem Jolanda uvedl papež jako první motiv svojí cesty:

„Spolu s lidmi celého světa jsem obdivoval hrdinskou sílu, víru a odolnost prokázanou tolika Filipínci v této i jiných přírodních katastrofách. Tyto ctnosti, které jsou v neposlední řadě zakořeněny v naději a solidaritě vštípené křesťanskou vírou, daly průchod dobrotě a velkodušnosti, zejména mezi mladými lidmi. Ve chvíli národní pohromy přišlo nesčetné množství lidí na pomoc svým sousedům v nouzi.“

Papež vysoce ocenil tento příklad solidarity a řekl, že ve chvílích nouze čerpá každá společnost jako rodina ze svých nejhlubších zdrojů. V souvislosti s tím zmínil, že uchování bohatých lidských a přírodních zdrojů vyžaduje, aby se političtí představitelé vyznačovali poctivostí, bezúhonností a odpovědností za obecné dobro.

„Reforma sociálních struktur, které nyní petrifikují chudobu i vylučování chudých, vyžaduje především konverzi mysli a srdce. Filipínští biskupové žádali, aby by byl tento rok vyhlášen „Rokem chudých“. Doufám, že toto prorocké směřování povede u každého a na všech úrovních k pevnému odmítnutí jakékoli formy korupce, která odděluje zdroje od chudých a povede k rozhodnému a soustředěnému úsilí zahrnout každého člověka, muže, ženu i dítě do života společnosti.“

V obnově společnosti má zásadní roli rodina – přešel papež k hlavnímu tématu své pastorační návštěvy. „V rodině jsou děti vedeny ke zdravým hodnotám, ke vznešeným ideálům a upřímné vnímavosti vůči druhým.“

„Jako všechny Boží dary může být také rodina znetvořena a zničena. Potřebuje naši podporu. Víme, jak obtížně je dnes pro naše demokracie zachovávat a bránit tyto základní lidské hodnoty, jakými je respekt k nedotknutelnému právu na život, počínaje ještě nenarozenými dětmi až ke starým a nemocným lidem. Z tohoto důvodu je třeba rodiny a místní komunity povzbuzovat a pomáhat jim v jejich úsilí předávat našim mladým hodnoty a vize schopné pomoci v prosazování kultury poctivosti, která si váží dobroty, upřímnosti, věrnosti a solidarity jako solidních základů a morálního pojiva, jež udržuje jednotu společnosti.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže je ZDE

V závěru své promluvy Petrův nástupce zmínil nezanedbatelnou roli Filipín při „prosazování porozumění a spolupráce mezi asijskými zeměmi“ a připomněl „nezřídka přehlížený přínos Filipínců“, kterých je v diaspoře přibližně 11 milionů, a významně se podílejí na prosperitě zemí, ve kterých žijí.

ad 2. Hned po setkání s politiky a diplomaty se papež vydal do manilské katedrály Neposkvrněného Početí Panny Marie. Tady slavil eucharistii spolu se sto třiceti filipínskými biskupy, kněžími, řeholníky a řeholnicemi. Koncelebrantů bylo šest set, každá ze šedesáti diecézí vyslala desetičlennou reprezentaci. Katedrála s kapacitou 2 tisíc osob byla zaplněna do posledního místečka. Vřelá atmosféra, která během návštěvy v této zemi s výrazně mladou populací provází Petrova nástupce na každém kroku, se projevila hned v úvodu papežovy homilie, kterou Svatý otec zahájil citací otázky z Janova evangelia z dnešní liturgie: „Miluješ mne?“. Ze shromáždění se ozvalo několikeré hlasité přitakání, po kterém následoval všeobecný smích přítomných i papeže, který s úsměvem dodal: „To říká Ježíš, odpovězte tedy Jemu…“
„Obracím se k vám Ježíšovými slovy určenými Petrovi,“ pokračoval papež:

„Tato slova nám připomínají jednu podstatnou věc, že totiž každá pastorační služba se rodí z lásky. Každý zasvěcený život je znamením usmiřující Kristovy lásky. Jako svatá Terezie od Dítěte Ježíš je každý z nás v různosti svých povolání určitým způsobem láskou v srdci církve.“

„Kristova láska nás nutí“ – pokračoval papež citací sv. Pavla (2 Kor 5,14) z prvního čtení.

„Jsme povoláni být „Kristovi vyslanci“ (2 Kor 5,20). Konáme smírnou službu. Hlásáme dobrou zvěst lásky, milosrdenství a bezmezného Božího soucitu. Hlásáme radost evangelia, protože evangelium je příslib Boží milosti, která jedině může přivést k plnosti a uzdravit náš nemocný svět. Evangelium může inspirovat vytváření skutečně spravedlivého a vykoupeného sociálního řádu.“

Papež František poukázal pak na již jednou zmíněný list filipínských biskupů, kteří letos svoji pastorační pozornost zaměřili na chudé:

„Chudí jsou středem evangelia, jsou v srdci evangelia. Kdybychom chudé z evangelia vyloučili, nemohli bychom plně pochopit poselství Ježíše Krista. Jako vyslanci Kristovi bychom my biskupové, kněží a řeholníci měli být prvními, kdo Jeho usmiřující milost přijímají do svých srdcí. Svatý Pavel vysvětluje, co to znamená. Znamená to odmítat světské vyhlídky a dívat se na všechno v novém Kristově světle. To znamená, že bychom jako první měli zpytovat svoje svědomí, uznat svá selhání a pády a nastoupit cestu ustavičné konverze. Jak můžeme hlásat novost a osvobozující moc kříže druhým, pokud sami nedovolíme Božímu Slovu, aby otřáslo naší pýchou, naším strachem před změnou, našimi přízemními kompromisy s mentalitou tohoto světa, naším duchovním zesvětštěním (srov. Evangelii gaudium, 93)?“

„Pro nás kněze a zasvěcené osoby je novostí evangelia každodenní setkání s Pánem v modlitbě,“ pokračoval papež. „Svatí nás učí, je to zdroj vší apoštolské horlivosti. Žít novost evangelia znamená pro řeholníky nacházet vždy znovu v životě a komunitním apoštolátu podnět ke stále těsnějšímu sjednocení s Pánem v dokonalé lásce.“

„Pro nás všechny to znamená dát v životě zazářit chudobě Krista, jehož život byl plně soustředěn na plnění Otcovy vůle a na službu druhým. Velikou hrozbou tomu je přirozeně upadnutí do určitého materialismu, který se může vloudit do našeho života a kompromitovat svědectví, které vydáváme. Jedině staneme-li se sami chudými a vyloučíme samolibost, budeme se moci ztotožnit s těmi posledními z našich bratří a sester. Spatříme věci v novém světle a budeme tak moci odpovědět poctivě a bezúhonně na výzvu zvěstovat radikalitu evangelia ve společnosti zvyklé na vylučování, polarizaci a skandální nerovnost.“

Papež v závěru své promluvy poukázal na to, že filipínská kultura utvářená kreativitou víry je velkým dědictvím se silným misionářským potenciálem. Vroucí zbožnost Filipínců, řekl papež je „způsob, kterým váš lid inkulturoval evangelium a nadále přijímá jeho poselství. Na těchto Na těchto solidních základech stavějte svým zapojením do příprav oslav pětistého výročí.“

PLNÉ ZNĚNÍ homilie papeže je ZDE

Na prostranství před katedrálou čekalo papeže 320 dětí, nalezených na ulicích Manily a žijících v různých charitativních centrech. Papež pak navštívil jeden z těchto dětských útulků, odkud mu dvacet tamějších dětí před nedávnem poslalo dopis, kterým jej zvaly k návštěvě.

ad 3. Krytá sportovní hala Mall of Asia Arena s kapacitou dvaceti tisíc míst, která je součástí řetězce filipínských obchodních center hostila podvečerní část programu – bohoslužbu slova s filipínskými rodinami. Setkání bylo v přenášeno do všech kinosálů zmíněného obchodního řetězce a zahájila jej trojice svědectví místních rodin. “Mnoho nevlastníme, ale cítíme se bohatí díky Boží milosti, která je zadarmo”, prohlásila rodina Dizonových, která se navzdory chudobě neúnavně angažuje ve farnosti. Další rodina mluvila o životě rozpolceném emigrací. Vzdálenost otce, pracujícího v Singapuru, překonává zejména modlitbou. A konečně třetí svědectví ve znakovém jazyce přinesla rodina se zdravotním postižením.

Papež ve své homilii navázal na čtení z Matoušova evangelia (Mt 2,13-15.19-23), které vypráví o útěku Svaté rodiny do Egypta a pozdějším návratu do Nazaretu.

„Písmo mluví málo o svatém Josefovi a tam, kde se o něm zmiňuje, nacházíme jej, jak odpočívá a anděl mu ve snu zjevuje Boží vůli. V úryvku z evangelia, které jsme právě slyšeli, nacházíme Josefa, jak odpočívá nejenom jednou, ale dvakrát. (…) Odpočinek Josefovi ukázal Boží vůli. Ve chvíli spočinutí v Pánu, kdy se zastavujeme uprostřed svých každodenních povinností a aktivit, mluví Bůh také k nám. Mluví k nám ve čteních, která jsme slyšeli, v modlitbách a svědectvích, v tichu našeho srdce.”

Svatý otec se pak zaměřil na trojici aspektů: odpočinek v Pánu, vstát s Ježíšem a Marií a být prorockým hlasem. “Odpočinek je nezbytný pro zdraví mysli i těla, a přece je často obtížně dosažitelný vzhledem k četným nárokům, které jsou na nás kladeny” podotkl papež. Zároveň je odpočinek podstatný pro naše duchovní zdraví, abychom mohli naslouchat Božímu hlasu.

”K naslouchání a přijetí Božího povolání a k přípravě Ježíšova příbytku musíte být schopni odpočívat v Pánu. Musíte denně nacházet čas k modlitbě. Mohli byste mi však říci: Svatý otče, já bych se chtěl modlit, ale mám tolik práce! Musím pečovat o děti, mám povinnosti doma a jsem příliš unaven, než abych dobře spal. To může být pravda, ale pokud se nemodlíme, nepoznáme nikdy to, co je ze všeho nejdůležitější, totiž Boží vůli pro sebe. Kromě toho s veškerou svojí aktivitou a tisícerými starostmi dokážeme bez modlitby opravdu málo.”

“Odpočinek v modlitbě je obzvláště důležitý pro rodiny”, doplnil Svatý otec a věnoval se dalšímu bodu. Co to znamená vstát s Ježíšem a Marií,, tázal se.

”Jako svatý Josef se po zaslechnutí Božího hlasu musíme ze svého spánku probrat, musíme vstát a jednat (srov. Řím 13,11). Víra nás nevylučuje ze světa, ale hlouběji nás do něho zasazuje. To je velmi důležité. Musíme jít do hlubin světa, ovšem v síle modlitby (…)Anděl Páně zjevil Josefovi nebezpečí, která hrozila Ježíši a Marii, přiměl je k útěku do Egypta a potom je nechal usadit se v Nazaretu. Stejně i v nynější době nás Bůh volá, abychom rozpoznávali nebezpečí, která ohrožují naše rodiny, a chránili rodinu před zlem.”

V této souvislosti papež upozornil na nebezpečí nové ideologické kolonizace, tedy “takových životních stylů, které anulují rodinný život i nejzásadnější požadavky křesťanské mravnosti”. Rodina je ohrožována rostoucími pokusy z určitých stran o redefinici samotné instituce manželství prostřednictvím relativismu, efemérní kultury a chybějící otevřenosti k životu.

”Existují ideologické kolonizace, které usilují o zničení rodiny. Nerodí se ze snu, modlitby, setkání s Bohem a poslání, které nám Bůh svěřuje. Přicházejí z vnějšku a proto o nich mluvím jako o kolonizaci. Neztrácejme svobodu poslání, které nám Bůh dává, poslání rodiny. A stejně jako naše národy v jedné dějinné chvíli dospěly k takové zralosti, že odmítly jakoukoli politickou kolonizaci, rovněž jako rodiny musíme být velmi moudří, schopní a silní, abychom zamítli jakýkoliv pokus ideologické kolonizace rodiny. Prosme sv. Josefa, který je andělovým přítelem, aby nám vnukl, kdy můžeme říci „ano“ a kdy máme říci „ne“.

Každé ohrožení rodiny, varoval papež František, ohrožuje samu společnost. Budoucnost lidstva, jak často říkal svatý Jan Pavel II., vede skrze rodinu (srov. Familiaris consortio, 85), dodal a vysvětlil třetí aspekt evangelního úryvku: povinnost být prorockými hlasy uprostřed svých komunit.

”Když rodiny přivádějí na svět děti, vychovávají je k víře a ke zdravým hodnotám, učí je přispívat k dobru společnosti, stávají se požehnáním pro svět. Rodina může být pro svět požehnáním. Boží láska se zpřítomňuje a aktivizuje tím, jak máme rádi, a dobrými skutky, které konáme. Tak šíříme Kristovo království ve světě. Konáme-li to, zůstáváme věrni prorockému poslání, které jsme obdrželi ve křtu.”

V samém závěru papež rodiny vyzval ke zvláštní pozornosti vůči těm, kteří svou rodinu nemají, hlavně starým lidem a sirotkům. “I kdybyste sami byli materiálně chudí, máte tohoto stále mnoho co nabídnout, když se obětujete Kristu a společenství Jeho církve. Neskrývejte svoji víru, neskrývejte Ježíše, ale neste Jej do světa a dosvědčujte svůj rodinný život!”, loučil se Svatý otec s filipínskými rodinami.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy je ZDE

Z manilské sportovní haly se papež František odebral k odpočinku na apoštolskou nunciaturu. Zítra se Petrův nástupce vydá na ostrov Leyte, těžce poničený tajfunem v listopadu 2013.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.