Papež ve Spojených arabských emirátech – 2. den

5.2.2019 

1. „Blahoslavení tvůrci pokoje“ – Historicky první papežské bohoslužby na Arabském poloostrově se zúčastnilo 180 tisíc lidí. Papež František celebroval na největším fotbalovém stadionu v Abú Dhábí.

2. Média Spojených arabských emirátů o papežské návštěvě: publicita i retušování

Papež František opustil Arabský poloostrov před půl jedenáctou středoevropského času. Po rozloučení s korunním princem, šejkem Mohammedem bin Zajídem al-Nahjánem, jak si žádá protokol státních návštěv, se papežský speciál vydal na téměř sedmihodinovou cestu do Říma. Na římském letišti Ciampino přistál v 16:15.

Na palubě letounu Boeing 787 Dreamliner domovské společnosti Ethiad proběhla tisková konference před sedmdesátkou novinářů, kteří papeže doprovázeli. Její obsah přineseme zítra. Za zmínku stojí, že jako projev pozornosti k papežské návštěvě vlajkové aerolinie Spojených arabských emirátů, již zmíněný Ethiad a Emirates, zařadily do dopoledních televizních programů na svých linkách přímý přenos z papežské bohoslužby.

Blahoslavení tvůrci pokoje

Ad 1. Dnešní mše svatá v Abú Dhábí vstoupí do dějin jako dosud největší křesťanská událost na Arabském poloostrově. Podle místních zdrojů se na papežskou bohoslužbu sjelo 180 tisíc poutníků. Jen zlomku příchozích se poštěstilo obsadit 43 tisíc míst na stadionu Zayed Sports City, ostatní se zúčastnili mše prostřednictvím obrazovek před stadionem. V pestrobarevném zástupu na pozadí draperií papežského pódia, jejichž běl pointovaly jen žluté květy a rudé pruhy na albách ministrantů, byli zastoupeni věřící stovky národností a asi 4 tisíce muslimů. Kázání přečetl v arabštině papežský sekretář, egyptský kněz Yoannis Lahzi Gaid. Společné liturgické texty zazněly v angličtině, zatímco v homilii zůstal Svatý otec věrný italštině.  Vybízel v ní k mírnosti a spravedlnosti „navzdory všemu“, podle vzoru, jaký nám Ježíš odkázal v blahoslavenstvích.

Blahoslavenství všedního dne

„Nechť jsou vaše společenství oázami pokoje,“ řekl František křesťanům Arabského poloostrova. Následování Ježíše a život podle blahoslavenství však nepřináší vždy veselí, konstatoval dále. „Kdokoli žije v zármutku, trpí nespravedlností, kdo se obětavě snaží být tvůrcem pokoje, ten ví, co znamená trpět,“ řekl Svatý otec katolickým věřícím, kteří z naprosté většiny přišli do Emirátů za prací a nežijí vždy ve snadných podmínkách. Povzbuzoval je ke svatosti všedního života. 

„Drazí bratři a sestry, chtěl bych vám také říci, že život podle blahoslavenství nevyžaduje nápadná gesta. Pohleďme na Ježíše: nezanechal po sobě nic napsaného, nevybudoval nic impozantního. A když nám říkal, jak žít, nepožadoval, abychom stavěli velkolepá díla anebo o sobě dali vědět mimořádnými skutky. Žádal nás, abychom realizovali pouze jediné umělecké dílo, dosažitelné pro každého, totiž svůj život. Blahoslavenství jsou tedy mapou života, nevyžadují nadlidské konání, nýbrž napodobování Ježíše v každodenním životě.“ 

Smysl pozemského života: společenství s Bohem a láska k druhým

Křesťanský život není souborem předpisů, jež je třeba dodržovat, ani souborem nauk, jež je třeba znát, nýbrž spočívá ve vědomí, že jsme milováni Otcem. Křesťanství znamená radovat se z blahoslavenství a chápat život jako příběh věrné Boží lásky. Právě tato radost, kterou nám nikdo na světě nemůže dát, ale ani vzít, je závdavkem věčného štěstí. Ježíš převrací obvyklé smýšlení, v němž jsou za blahoslavené považováni bohatí a úspěšní. Mluví o blahoslavených chudých, tichých, spravedlivých a pronásledovaných, kázal papež František:

„Kdo má pravdu? Ježíš nebo svět? Abychom to pochopili, pohleďme, jak žil Ježíš: chudý majetkem a bohatý láskou, uzdravil tolik životů, ale neušetřil ten svůj. Přišel, aby sloužil a nikoli, aby si nechal sloužit; učil nás, že velkým není ten, kdo má, nýbrž ten, kdo dává. Spravedlivý a tichý, neodporoval a nechal se odsoudit nespravedlivě. Tímto způsobem přinesl Ježíš na svět Boží lásku. Pouze takto porazil smrt, hřích, strach i samo zesvětštění, totiž silou božské lásky. Prosme dnes společně o milost, abychom znovu objevili podmanivost následování a napodobování Ježíše, abychom nehledali nic jiného než Jeho a Jeho pokornou lásku. Právě tady, ve společenství s Ním a v lásce k druhým totiž spočívá smysl pozemského života.“

Polyfonie víry a symfonie Ducha svatého

Papež František poděkoval místním křesťanům za jejich život podle evangelia. „Říká se, že mezi napsaným a prožívaným evangeliem je stejný rozdíl jako mezi napsanou a zahranou hudbou,“ dodal. K symfonii a „radostné polyfonii víry“ přirovnal také rozmanitost jazyků a ritů, kterou „Duch svatý miluje a neustále dolaďuje“. Bohatství kultur a obřadů odrážela také modlitba věřících pronášená v korejštině, v konkáštině (indoíránském jazyku užívaném na západním pobřeží Indie), ve francouzštině, v tagalštině, jež je jedním z nejrozšířenějších jazyků na Filipínách, a dále v urdštině, užívané především muslimskou komunitou v Indii, a v malajálamštině, hlavním jazyce indického státu Kérala. Svatý otec připomněl také epizody ze života dvou světců, pokušení sv. Antonína poustevníka a pokyny sv. Františka z Assisi pro spolubratry putující k Saracénům. Zatímco u svatého poustevníka poukazoval na to, že Bůh je přítomen i ve chvílích zkoušky, kdy jej sami nejsme s to zahlédnout, z nepsané řehole sv. Františka citoval pasáž vybízející k mírnosti: 

„Nebudou začínat hádky nebo spory, ale »kvůli Pánovi se podřídí každému lidskému zřízení« (1 Petr 2,13) a vyznají, že jsou křesťané“ (Regola non bollata, XVI). Ani hádky, ani spory – to platí i por kněze - v době, kdy mnozí odcházeli vystrojeni těžkými zbraněmi, svatý František připomněl, že křesťan se vydává na cestu vyzbrojen pouze svojí pokornou vírou a konkrétní láskou. Mírnost je důležitá, a budeme-li ve světě žít Božím způsobem, budeme přívodem Jeho přítomnosti; jinak nepřineseme plody.“

Na závěr František přirovnal společenství křesťanů na Arabském poloostrově k církvi ve Filadelfii, o níž slyšíme ve  Zjevení sv. Jana. „Jméno Filadelfia znamená láska mezi bratry. Je to církev, jež setrvává v Ježíšově slovu a bratrské lásce, je milá Pánu a přináší plody. Vyprošuji vám milost opatrovat pokoj a jednotu, navzájem o sebe pečovat v krásném bratrství, pro které neexistuje první a druhá kategorie křesťanů,“ končil papež František homilii na stadionu v Abú Dhábí. 

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

 

Církev migrantů z celého světa

V závěru první papežské liturgie na Arabském poloostrově František poděkoval apoštolskému vikáři pro Jižní Arábii biskupu Paulu Hinderovi za jeho pastorační práci. Tento švýcarský kapucín pak ve svém pozdravu mluvil o „historickém okamžiku“: papežova návštěva ve Spojených arabských emirátech  byla znamením jeho péče o tuto „církev migrantů z celého světa“. Svatý otec pak v abecedním pořádku pozdravil věřící všech zastoupených katolických ritů: chaldejce, kopty, řeckokatolíky, melchity, římskokatolíky, maronity, syrské katolíky a věřící syrsko-malabarského a syrsko-malankarského obřadu.

Potleskem reagovalo shromáždění na poděkování biskupa Hindera dědičnému princi Mohammedovi bin Zajídovi a vládě za umožnění papežovy návštěvy v Abú Dhabí a bezplatné poskytnutí největšího stadionu v zemi k papežské mši. Vláda kromě toho udělila mimořádný volný den všem, kdo se chtěli mše s papežem Františkem zúčastnit.

 

Návštěva v katedrále sv. Josefa

Těsně před dopolední liturgií František navštívil krátce katedrálu sv. Josefa, jeden ze dvou katolických kostelů Emirátu, Abú Dhabí. Kostel budovaný od roku 1962 a vysvěcený o tři léta později byl v den svátku sv. Josefa v roce 1981 přemístěn z bulváru Corniche na své aktuální místo a v roce 1983 se stal katedrálou apoštolského vikaritátu. Kopie darovací listiny pozemku pro stavbu tohoto chrámu byla oficiálním darem, který šejk Mohammed bin Zajíd předal svým římským hostům. Svatého otce v katedrále přivítal biskup Hinder a farář otec Johnson Kadukanmakal, sedmapadesátiletý rodák z indické Kéraly. Jedna z místních rodin vtiskla Františkovi do rukou květiny, které pak položil na oltář. Po krátké tiché modlitbě Svatý otec shromáždění požehnal a odebral se na stadion.

 

Arabská média: Velká publicita i retušování

Ad 2. Vstřícným gestům místních vládců k Petrovu nástupci se dostalo hojné pozornosti v lokálním tisku. Na charakter režimu však poukazuje to, co do novinových článků neproniklo – všímá si náš korespondent Stefan von Kempis:

„Rovněž poslední den návštěvy papeže v Perském zálivu detailně sledují místní média. Televize přenášela v přímém přenosu mši celebrovanou Františkem, režije zdůrazňovala slavnostní charakter a kamera opět zabírala malé děti s vatikánskými vlaječkami v rukou. Téměř všechny deníky ukazují na prvních stránkách Františka a vrchního imáma al-Tajíba z al-Azhar. »Budujeme budoucnost společně«, hlásají titulky Arab News. Článek zdůrazňuje mezináboženský charakter cesty. Z papežovy promluvy však necituje skrytou kritiku arabských režimů, nýbrž kritiku nespravedlivého světového ekonomického řádu,“ poznamenává reportér vatikánského rozhlasu.

Nejinak je tomu v deníku „Khaleej Times“.

„»Za odzbrojení srdcí lidí« – hlásá titulek „Khaleej Times“. Článek o papežově přijetí v prezidentském paláci zdůrazňuje »Františkovo opěvování významné role Emirátů v rozvoji kultury dialogu« a podrobné shrnutí papežovy promluvy cituje všechno možné, ale nikoli skrytou kritiku režimu. »Naši vůdci si zaslouží veškerou chválu za tuto historickou papežovu návštěvu« – říká dopis jakéhosi v Dubaji žijícího Inda otištěný v Khaleej Times,“ dodává Stefan von Kempis z Abú Dhabí.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.