VaticanNews.va

   22. 4. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5609
Poslechem z webových stránek.3566
Četbou textů na webových stránkách.5637
Poslechem i četbou.3366


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Církev a skandál zneužívání

Papež k požáru pařížské katedrály

Papež: Nejsme distributoři oleje v nádobách


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

5.2.2019 

Blahoslavenství nejsou pro nadlidi

Homilie papeže při eucharistii na stadionu Zayed Sports City, Abú Dhábí

Česká sekce RV

Blahoslavení – tímto slovem zahajuje Ježíš svoje kázání v Matoušově evangeliu. Je to refrén, který opakuje i dnes, jako by chtěl především do našeho srdce zasadit zásadní vzkaz: pokud jsi s Ježíšem, pokud jako tehdejší učedníci rád nasloucháš Jeho slovu, pokud se denně snažíš podle něho žít, jsi blahoslavený. Nikoli budeš blahoslavený, nýbrž jsi blahoslavený - to je první fakt křesťanského života, který se neprezentuje jako seznam vnějších předpisů, jež se mají dodržovat, nebo jako soubor nauk, které je třeba znát. Především tímto není; spočívá ve vědomí, že v Ježíši jsme milováni Otcem. Znamená to radovat se z blahoslavenství, chápat život jako příběh lásky, příběh věrné lásky Boha, který nás nikdy neopouští a chce s námi mít společenství navěky. To je důvod naší radosti. Radosti, kterou nám nikdo na světě, ani žádná životní okolnost nemůže odejmout. Je to radost, která upokojuje i v bolesti a již nyní skýtá předchuť onoho věčného štěstí, které nás čeká. V radosti z našeho setkání, drazí bratři a sestry, vám říkám: blahoslavení!

Ježíš tedy svým učedníkům říká blahoslavení, ale zarážející jsou i důvody jednotlivých blahoslavenství. V nich je patrné převrácení obvyklého smýšlení, podle něhož jsou blahoslavenými bohatí, mocní, úspěšní a oslavovaní davem. Podle Ježíše jsou však blahoslavení chudí, tiší, ti kdo zůstávají spravedlivými i za cenu blamáže, pronásledovaní. Kdo má pravdu? Ježíš nebo svět? Abychom to pochopili, pohleďme, jak žil Ježíš: chudý majetkem a bohatý láskou, uzdravil tolik životů, ale neušetřil ten svůj. Přišel, aby sloužil a nikoli, aby si nechal  sloužit; učil nás, že velkým není ten, kdo má, nýbrž ten, kdo dává. Spravedlivý a tichý, neodporoval a nechal se odsoudit nespravedlivě. Tímto způsobem přinesl Ježíš na svět Boží lásku. Pouze takto porazil smrt, hřích, strach i samo zesvětštění, totiž silou božské lásky. Prosme dnes společně o milost objevit znovu podmanivost následování a napodobování Ježíše, abychom nehledali nic jiného než Jeho a Jeho pokornou lásku. Právě tady, ve společenství s Ním a v lásce k druhým totiž spočívá smysl pozemského života. Věříte tomu?

Přišel jsem také, abych vám poděkoval za to, jak žijete podle evangelia, jež jsme slyšeli. Říká se, že mezi psaným a živým evangeliem je stejný rozdíl jako mezi napsanou a provedenou hudbou. Vy znáte melodii evangelia a prožíváte nadšení z jejího rytmu. Jste sborem, který zahrnuje rozmanitost, jazyků a ritů; rozdílnost, kterou Duch svatý miluje a stále dolaďuje, aby z ní vytvářel symfonii. Tato radostná polyfonie víry je svědectvím, které nabízíte všem a kterým je budována církev. Oslovilo mne, když mons. Hinder jednou řekl, že se nejenom cítí být vaším pastýřem, ale že vy jste svým příkladem často jeho pastýři.

Žít jako blahoslavení a následovat Ježíše, nicméně neznamená stále se veselit. Kdo je zarmoucen, snáší nespravedlnosti a snaží se být tvůrcem pokoje ví, co znamená utrpení. Pro vás zajisté není snadné žít daleko od domova a vnímat kromě nedostatku blízkosti svých nejdražích i nejistou budoucnost. Pán je však věrný a neopouští svoje. Může nám pomoci epizoda z života svatého opata Antonína, zkladatele pouštního mnišství, který opustil pro Pána všechno a ocitl se na poušti. Tam byl určitou dobu pohroužen do lítého duchovního boje. Nebylo mu dopřáno klidu, dorážely na něho pochybnosti a temnoty, jakož i pokušení podléhat smutku a stesku po předchozím životě. Po dlouhém soužení jej nakonec utěšil Pán, a svatý Antonín se Jej zeptal: »Kde jsi byl? Proč jsi se neukázal dříve, abys mne vysvobodil z utrpení?«. Poté odtušil Ježíšovu odpověď: »Já jsem tady byl, Antoníne« (Sv. Antonín, Vita Antonii, 10). Pán je blízko. Uprostřed zkoušky nebo v těžkém období se může - dokonce po dlouhé době strávené společně s Pánem -  vynořit myšlenka, že jsme sami. I v takových chvílích však jde po našem boku, třebaže nezasahuje hned, a pokud jdeme dál, otevře novou cestu. Pán je totiž specialista na dělání nových věcí, umí na poušti vytvořit cestu (Iz 43,19).

Drazí bratři a sestry, chtěl bych vám také říci, že život podle Blahoslavenství nevyžaduje nápadná gesta. Pohleďme na Ježíše: nezanechal po sobě nic napsaného, nevybudoval nic impozantního. A když nám říkal, jak žít, nepožadoval, abychom stavěli velkolepá díla anebo o sobě dali vědět mimořádnými skutky. Žádal nás, abychom uskutečnili pouze jediné umělecké dílo, možné všem, totiž svůj život. Blahoslavenství jsou tedy mapou života, nevyžadují nadlidské konání, nýbrž napodobování Ježíše v každodenním životě. Vybízejí k očišťování srdce, praktikování mírnosti a spravedlnosti navzdory všemu, prokazování milosrdenství všem a k nesení útrap ve spojení s Bohem. Je to svatost každodenního života, nepotřebující zázraky a mimořádná znamení. Blahoslavenství nejsou pro nadlidi, nýbrž pro ty, kdo čelí každodenním  výzvám a zkouškám. Kdo je žije podle Ježíše, očišťuje svět. Je jako strom, který i ve vyprahlé zemi denně vstřebává znečištěný vzduch a vrací kyslík. Přeji vám, abyste byli takto zakořeněni v Ježíši, připraveni prokazovat dobro komukoli, kdo je poblíž. Ať jsou vaše komunity oázami pokoje.

Na závěr bych se chtěl krátce pozastavit u dvou Blahoslavenství. První: »Blahoslavení tiší« (Mt 5,5). Blahoslaveným není ten, kdo útočí nebo utiskuje, nýbrž ten, kdo se drží Ježíšova chování, které nás spasilo: tichosti i tváří v tvář žalobcům. Rád bych ocitoval slova svatého Františka, kterými poučoval svoje spolubratry, vydávající se k Saracénům a nekřesťanům. Napsal: „Nebudou začínat hádky nebo spory, ale »kvůli Pánovi se podřídí každému lidskému zřízení« (1 Petr 2,13) a vyznají, že jsou křesťané“ (Regola non bollata, XVI). Ani hádky, ani spory – to platí i pro kněze - v době, kdy mnozí odcházeli vystrojeni těžkými zbraněmi, svatý František připomněl, že křesťan se vydává na cestu vyzbrojen pouze svojí pokornou vírou a konkrétní láskou. Mírnost je důležitá, a budeme-li ve světě žít Božím způsobem, budeme přívodem Jeho přítomnosti; jinak nepřineseme plody.

Tím druhým Blahoslavenstvím je: »Blahoslavení tvůrci pokoje« (v.9). Křesťan prosazuje pokoj, počínaje společenstvím, ve kterém žije. V knize Zjevení je mezi komunitami, ke kterým se Ježíš obrací, jedna – ta ve Filadelfii – které se myslím podobáte. Je to jediná církev, které Pán, narozdíl od téměř všech ostatních, nic nevytýká. Ona, totiž uchovala Ježíšovo slovo, aniž by zapřela Jeho jméno, vytrvala a vyvíjela se, byť v obtížích. Je tam důležitý aspekt: jméno Filadelfia znamená láska mezi bratry. Bratrská láska. Je to církev, jež vytrvává v Ježíšově slovu a bratrské lásce, je milá Pánu a přináší plody. Vyprošuji vám milost opatrovat pokoj a jednotu, vzájemně o sebe pečovat v krásném bratrství, pro které neexistuje první a druhá kategorie křesťanů.

Ježíš, který vás nazývá blahoslavení, ať vás obdaří milostí jít stále vpřed, neklesat na mysli a růst v lásce »jednoho k druhému i ke všem lidem« (1 Sol 3,12).

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
14.4.19 Papež: Když Bůh vychází do boje, je třeba nechat jednat Jeho
9.4.19 Křesťany jako by omrzela naděje
4.4.19 O přímluvné modlitbě
31.3.19 Venku zůstanou pouze ti, kdo se nechtějí účastnit Otcovy radosti
28.3.19 Nasloucháme spíše televizním zprávám než Pánu Bohu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Urbi et Orbi: Velikonoce jsou začátkem nového světa

Papež při Velikonoční vigilii: Řídíme se svými problémy nebo Ježíšem?

Papež: Vidět v Ježíšově kříži všechny kříže světa

Kardinál Poupard o katedrále Notre Dame: Požár zapaluje víru

Cantalamessa: Největší nebezpečím pro člověka je iluze všemohoucnosti

O křížovou cestu (nejenom) v Koloseu se zasloužil františkán sv. Leonard

Papež: Nejsme distributoři oleje v nádobách

Papež František se vydal sloužit památku Večeře Páně mezi vězně ve Velletri

Donald Trump zatelefonoval papeži Františkovi

Sestra Eugenia Bonetti: Mé druhé obrácení přišlo skrze prostitutku

Papež: Slávou Boží je láska

Obraz česko-rakouského malíře ve Vatikánském pavilónu na pekingském Expo

 Nově na webu
Svatý otec: Vzkříšený Kristus je mládím každého z nás i celého světa

Publicistika: Pravé smíření nelze uskutečnit verbálně

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Plody ještě nejsou, ale vidíme mnoho květů

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 19
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930     

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru