Organizaci této akce si vzal na starost polský velvyslanec pan Janusz Kotański, jehož země nyní Visegradu předsedá. Na mši svatou byl pozván diplomatický sbor při Svatém stolci, ze zemí Visegradu se pozváni i velvyslanci akreditovaní při Italské republice a ředitelé kulturních institutů. Jsem rád, že do vatikánské baziliky mohla zavítat i naše velvyslankyně v Itálii paní Hana Hubáčková a ředitelka Českého centra Řím paní Petra Březáčková.

Bohoslužbě předsedal arcibiskup Jan Romeo Pawłowski, sekretář pro papežská zastoupení na Státním sekretariátu Svatého stolce. Koncelebranty byli kněží ze zemí Visegradu, jedním z nich i rektor naší Papežské koleje Nepomucenum Roman Czudek. Přede mší položili velvyslanci Visegradu věnec u hrobu papeže sv. Jana Pavla II., během mše pak každý z velvyslanců pronesl ve svém rodném jazyce a v italštině přímluvu za svou zemi.

Po bohoslužbě ještě promluvil jménem celé Visegradské skupiny polský velvyslanec Kotański, který ve svém projevu vyzdvihl formát Visegradské skupiny a 30 let její existence jako příklad solidarity a efektivní spolupráce kvarteta středoevropských zemí, která se přetavuje i do praktické formy aktivní spolupráce velvyslanců akreditovaných při Svatém stolci, což dokládá mimo jiné též řada společných projektů. Připomněl, podobně jako před ním Mons. Pawłowski ve své homilii, též osobnost papeže sv. Jana Pavla II., který byl skutečnou morální i lidskou oporou všem, nejen věřícím katolíkům v zemích pod někdejším jhem komunistických režimů. Zároveň vysoce ocenil postoj papeže Františka, který udržuje vzpomínku na svého polského předchůdce stále živou.

Před začátkem bohoslužby položili velvyslanci věnec u hrobu sv. Jana Pavla, papeže evropské jednoty, který často opakoval, že Starý kontinent má dýchat oběma plícemi, říká velvyslanec Polské republiky při Svatém stolci Janusz Kotański, který výroční bohoslužbu zorganizoval:

„Jan Pavel II. po pádu komunismu navštívil všechny tyto země, na počátku ještě Československo a pak již Česko a Slovensko a také Maďarsko, země, kde církev v době komunismu velmi trpěla. Jan Pavel II. těmto národům navracel důstojnost a paměť. U nás byla situace trochu jiná. Přežili jsme bez velkého ničení církve díky vynikajícímu Primasovi tisíciletí, kardinálu Wyszyńskému, díky síle polské církve a věrnosti národa. Nyní vidíme, že činnost sv. Jana Pavla II. měla mimořádně silný význam jako utvrzení a dodání jistoty těmto národům a otevírala možnost čerpat z nejednou velmi bolestným způsobem zasypaných – zejména v Československu a v Maďarsku – křesťanských kořenů.“

V neděli 14. února, kdy si všeobecný římský kalendář připomíná svátek sv. Cyrila a Metoděje, celebroval kardinál Jozef Tomko, emeritní prefekt Kongregace pro evangelizaci národů, mši svatou v Papežském slovenském ústavu a koleji nesoucím jméno Soluňských bratří.  Český velvyslanec se účastnil i této akce, spojené s výročím svěcení prvních slovenských biskupů.

Pro mě tady v Římě nebylo ve vzpomínkovém duchu jen pondělí, nýbrž i neděle. O poslední neděli před začátkem postního období jsem se totiž na pozvání slovenského velvyslance při Svatém stolci Marka Lisánskeho zúčastnil slavnostní mše svaté u příležitosti 100. výročí vysvěcení prvních slovenských biskupů, konkrétně nitranského Karola Kmeťka, banskobystrického Mariána Blahu a spišského Jána Vojtaššáka. Bohoslužba se konala v Papežském slovenském kolegiu sv. Cyrila a Metoděje a předsedal jí emeritní prefekt Kongregace pro evangelizaci národů kardinál Jozef Tomko.

No, a v neděli nebyl jen svátek zamilovaných, tj. sv. Valentýna, ale také den, který v souladu s Všeobecným římským kalendářem církev slaví jako svátek svatých Cyrila a Metoděje. Tato památka připadá na den, kdy si připomínáme úmrtí sv. Cyrila. Tento světec zemřel v Římě před 1152 let a je tady i pohřben v bazilice sv. Klimenta. My si právě na tomto místě tradičně připomínáme památku soluňských bratří společně s našimi krajany a také se zdejšími Slováky, Chorvaty a Slovinci, přičemž pořadatelství mezi námi každoročně rotuje. Organizace letošních oslav připadla Slovensku, ale kvůli opatření proti šíření pandemie se nemohla uskutečnit. Rozhodli jsme se proto uctít památku slovanských věrozvěstů na úrovni velvyslanců položením květin na hrob sv. Cyrila a krátkou pobožností pod vedením rektora Papežského slovenského kolegia Pavola Zvaru.