Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

18.10.2009 

Krvavá hlava

Ondřej Krajtl

Počátkem září zakoupila londýnská National Portrait Gallery za 300 tisíc liber sochu ze zmražené krve. Z vlastní zmražené tělní tekutiny ji vytesal britský sochař Marc Quinn. Svůj autoportrét nazval příznačně - Já sám (Self). Jde o pátou sochu v řadě, umělec je vytváří od roku 1991 a mimo jiné na nich dokumentuje vlastní proměnu a stárnutí.

Quinn tvrdí, že cyklus soch vznikl z přání posunout portrétování do extrému, ze snahy zachytit nejen formu portrétovaného člověka, ale vložit do objektu kus samotného tvůrce. ?Existuje jen za určitých podmínek, v tomto případě ve stavu zmražení, což je pro mě analogií toho, že i člověk žije jen za určitých okolností,? uvádí o svém díle Quinn.

Není to dobrá analogie. Člověk není polárkový dort, aby mohl přežít jen v mrazáku. Výčet prostředí, kde všude lidé mohou vést důstojný život a v jakých naprosto odlišných podmínkách přežívat, by byl velmi rozsáhlý. Quinn ve své špatné analogii také naprosto opomíjí kvalitu života - žít dobře, důstojně nebo pouze přežívat, to rozhodně není totéž. Ale budiž, autor tvrdí, že měl při tvorbě nějaké záměry, a my mu věřme - opak totiž dokázat nemůžeme.

Naopak dílo lze rozebrat v kontextu naší kultury a společnosti; zde jsou autorské záměry zcela lhostejné. Quinnova hlava ze zmražené krve ztělesňuje několik desetiletí přetrvávající debatu o povaze umění, o jeho vymezení, o funkci a užitečnosti, zkrátka o definici té části lidských výtvorů, které označujeme jako umění. Zmražená hlava z vlastní krve reprezentuje různorodý a proměnlivý proud, který má přese všechnu rozmanitost řadu společných rysů.

Umělecké dílo tohoto typu si lze jen těžko představit někde jinde než jako součást ?sbírky?, ve speciální výstavní síni, získávající atributy posvátného prostoru, kam se chodí za setkáním s něčím transcendentálním. Takto zaměřená umělecká díla se vzdalují každodennímu životu a nabízí falešný pocit výjimečného duchovního zážitku.

Žralok ve formaldehydu, diamantová lebka ve stamilionové hodnotě, čokoládová socha Krista nebo právě autoportrét z krve - tato díla stereotypně až nudně pracují s šokem a odporností, s estetikou ošklivosti a prvoplánovou snahou diváka zaskočit a nepříjemně překvapit. Stává se z toho pravidlo - vytrvalým tlakem ale lidské vnímání otupuje, a tak je pokaždé nutné přijít s ještě větším šokem, neustále překonávat a posouvat hranice. Jedna má známá popsala setkání s tímto objektem uměleckého světa jako fyzicky nepříjemné, vyvolávající nevolnost a touhu okamžitě z galerie odejít. Ať tedy umělci o svých záměrech prohlašují cokoliv, jednou z reakcí na jejich díla je znechucení nemalé části publika. Místo deklarovaných vznešených úvah o podstatě lidské bytosti jen prostá chuť zvracet.

Příznačná je ještě jedna reakce diváka - proč by tohle dílo mělo být nějak výjimečné, vždyť by to zvládl udělat každý, dokonce i já! Tento aspekt je podstatou antropologické definice umění. Umění jako speciální dovednost, znalost, zručnost, kterou nedokáže každý zopakovat.

Pro celou jednu oblast současného umění je charakteristická tvorba děl bez jakékoliv aury, jsou často velmi snadno reprodukovatelná (ano, nakonec i toho žraloka do formaldehydu si už dnes může naložit kde kdo), masově šiřitelná, a především - velmi dobře zpeněžitelná. Komodifikace umění - proměna umělecké produkce na pouhé zboží, otázka peněz a jejich množství ve světě umění nikdy v dějinách nehrála takovou roli jako dnes.

Umění s takovou charakteristikou se tak stává pouhým gestem vypočítaným na efekt, k dosažení maximálního účinku. Tím se nezanedbatelně přibližuje definici kýče. A nejde jen o umění, stejné tendence se objevují i v politice, společenském životě, zkrátka téměř všude. Pochopitelně - pokud z umění i ze života odstraníme duchovní rozměr, zůstane jen ?materiální základna?, vnější skořápka.

Charles Saatchi, známý mecenáš, sběratel umění a propagátor skupiny Britart, volného sdružení druhdy mladých britských umělců, mezi něž se Marc Quinn řadí, koupil první Quinnovu hlavu už v roce 1991 za 13 tisíc liber. Tento objekt, který umělečtí teoretikové řadí ke klíčovým dílům Britartu, však měl podle nepotvrzených zpráv v roce 2002 zaniknout. Údajně proto, že Saatchiho manželka zapomněla zavřít dvířka od lednice v kuchyni, kde Saatchi hlavu přechovával; podle jiných zpráv za její zničení mohli stavební dělníci, kteří při rekonstrukci kuchyně odpojili všechny elektrické spotřebiče. Pokud je tato informace pravdivá, jde o dokonalou pointu, která tak symbolicky završuje myšlenkové poselství autora. Ve světě, z nějž bylo vytlačeno náboženství a duchovní život, zaniká lidský život nahodile, beze smyslu, mnohdy s rysy tragikomedie nebo černého humoru. Přesně tak zanikla Quinnova ?krvavá? hlava.



Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti