Nový portál Vatikánského rozhlasu

Erfurt/Freiburg. 1. Bohoslužba na dómském náměstí v Erfurtu
2. Setkání s pravoslavnými, s Centrálním výborem německých katolíků a se seminaristy.
3. Včera večer se papež v soukromí sešel také s několika oběťmi sexuálního zneužití.
4. Modlitební vigilie papeže s mládeží.

ad 1. Již krátce po třetí hodině ráno se věřící shromažďovali na náměstí před erfurtskou katedrálou Panny Marie, kde od devíti vyvrcholil pobyt Svatého otce v Erfurtu mší svatou, slouženou k poctě sv. Alžběty Durynské, zvané též Uherské, patronky této spolkové země, uctívané také německými evangelíky. Relikviář s jejími ostatky byl umístěn poblíž hlavního oltáře a rovněž liturgické texty byly převzaty z diecézní liturgie uctívající Sv. Alžbětu Durynskou.

Na tomtéž místě, kde před více než dvaceti lety hovořil Helmut Kohl o znovusjednocení Německa, dnes Svatý otec asi třiceti tisícům věřících připomněl, že „hnědá i rudá diktatura působily na víru jako kyselý déšť“.

„Všichni jsme přesvědčeni o tom, že ona nově nabytá svoboda napomohla větší úctě k lidskému životu a umožnila otevřít řadu dalších možností. Klade se však přirozeně otázka: přivedli nás tyto možnosti k větší víře? Neleží základní kámen víry a křesťanského života jinde než ve společenské svobodě?“

dotázal se Benedikt XVI. a uvedl příklad mnoha rozhodných katolíků, kteří zůstali církvi a Kristu věrni i v situaci vnějších nesnází, za druhé světové války i během komunistické ideologie. Zmínil se pak o svatých, od kterých lze čerpat odvahu k novému probuzení – svaté Alžbětě Durynské, služebnici chudých, svatém Bonifáci, „apoštolovi Německa“, irském misionáři svatém Kiliánovi a patronovi zdejšího chrámu, svatém Severovi z Raveny. Společným rysem těchto postav je radikální odpověď na Ježíšovo volání.

„Víra ve své podstatě vždycky znamená věřit společně s druhými. Nikdo nemůže věřit sám. Víry se nám dostává ze slyšení, jak praví sv. Pavel, a naslouchat znamená být spolu, duchovně i fyzicky. Jedině ve velkém společenství věřících všech dob, kteří nalezli Krista a kteří byli nalezeni Kristem, mohu věřit já. Za skutečnost, že mohu věřit, vděčím na prvním místě Bohu, který se ke mně obrátil a víru ve mně „zažehl“. Ale velmi konkrétně vděčím za svou víru také těm, kteří jsou mými bližními, uvěřili přede mnou a věří společně se mnou. Tím „společným“, bez čehož není žádná osobní víra, je církev. A tato církev se nezastavuje na hranicích jednotlivých zemí. Ukazují nám to různé národnosti svatých, které jsem už jmenoval: maďarská, anglická, irská a italská. Zde se ukazuje, jak je duchovní sdílení důležité a že zahrnuje církev na celém světě. Pro růst církve v naší zemi je a v každé době zůstane základní věcí, že věříme společně napříč kontinenty a učíme se věřit jedni od druhých. Pokud se katolíci v Německu otevřou celé víře tak, jak o ní svědčila církev v celých dějinách, pak má katolická víra budoucnost i jako síla veřejného života v Německu.“

Politické změny v Německu před dvaadvaceti lety byly „motivovány nejen touhou po bohatství a možnosti cestovat, nýbrž podstatně také touhou po pravdivosti, oživované díky lidem, kteří byli připraveni obětovat svůj život ve službě Bohu a bližním, zdůraznil Svatý otec.

„Tito lidé, i zmínění svatí, nám dnes dodávají odvahy, abychom využili onu novou situaci. Nechceme se utopit v čistě soukromé víře. Chceme získanou svobodu zodpovědně uplatňovat. Tak se budeme podobat slavnému zvonu erfurtské katedrály, který nese jméno Gloriosa, „Slavný“. Je to největší zavěšený středověký zvon na světě. Je živým znamením našeho hlubokého zakořenění v křesťanské tradici, ale také signálem k novému začátku a misijní výzvou. Tento zvon zazní i dnes na konci naší bohoslužby. Má nás povzbudit, abychom slávu Boží po příkladu svatých činili viditelnou a slyšitelnou a žili tak ve světě, kde Bůh existuje a dává životu smysl i krásu.“

zakončil Svatý otec svou promluvu k věřícím v Erfurtu.

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

Benedikt XVI. se poté z erfurtského letiště vydal na 380 km dlouhou cestu a přistál na vojenském letišti Lahr, které se nachází asi 50 km od Freiburgu. Na letišti papeže přivítali státní a církevní představitelé Bádenska-Württemberska, které je třetí největší zemí německé federace se silnými křesťanskými tradicemi. Z téměř jedenácti milionů obyvatel se jich zhruba 7 a půl milionu hlásí ke katolické (3,9) a protestantské (3,4) církvi. Hlavním městem je historická württemberská metropole Stuttgart.

Kolem druhé hodiny odpolední Svatý otec přijel na katedrální náměstí ve Freiburgu. Freiburská diecéze je po té kolínské početně druhou největší německou diecézí. Je sídlem německé Charity, pro kterou se v zemi angažuje půl milionu zaměstnanců. Město rovněž proslulo úzkou ekumenickou spoluprácí katolické a protestantské církve, jejíž symbolem se stal nedávno vystavěný kostel na freiburském předměstí. Pod jednou střechou se v něm nacházejí prostory pro bohoslužby obou komunit, oddělené pohyblivou stěnou, jejíž odsunutí v případě potřeby vytvoří jeden společný sál. Katolická církev pozitivně spolupracuje také s levicově orientovanou spolkovou vládou.

Freiburg je znám jako vzorové ekologické město, přitahující díky inovačním technikám odborníky z celého světa. Stejně jako v Erfurtu zde žije početná studentská komunita. Město díky své jižní poloze, mírnému klimatu a kulturní i gastronomické nabídce láká turisty. Patří k centrům s věkově nejmladší populací a nejnižší nezaměstnaností.

ad 2. Svatý otec nejprve vstoupil do katedrály zasvěcené Panně Marii, kde jej očekávalo asi osm set řeholníků a řeholnic a skupina postižených. Po adoraci následovala modlitba Anděl Páně a podpis do zemské i městské knihy hostů.
Freiburský mariánský dóm (Münster unserer lieben Frau) je jedním z mála německých kostelů, jehož stavba byla dokončena ještě v období středověku. Jeho nejvýraznější částí je 116 m vysoká zvonice, na níž je zavěšeno 19 zvonů o celkové váze 27 240 kg, včetně jednoho z nejstarších německých zvonů vůbec (Hosanna-Glocke z roku 1258). Interiér chrámu uchovává hodnotné středověké vitráže.

Papež pak pozdravil věřící shromážděné před katedrálou a požehnal jim. Poté se odebral do freiburského arcibiskupského semináře „Collegium Borromaeum“.

V odpoledních hodinách zde Svatý otec k asi dvacetiminutovému soukromému rozhovoru přijal bývalého spolkového kancléře Helmuta Kohla s jeho chotí, paní Maike Richterovou. Křesťanský demokrat Kohl je svými zastánci i odpůrci ceněn za rozhodnost, s níž řídil proces znovusjednocení obou částí rozděleného Německa v letech 1989-1990.
V aule freiburského semináře se poté Svatý otec setkal rovněž s představiteli pravoslavných církví, vedených metropolitou Augustinem, předsedou Německé pravoslavné biskupské konference (OBKD). K pravoslavným církvím byzantského obřadu se na území Spolkové republiky Německo hlásí milion tři sta tisíc věřících, organizovaných v 467 komunitách, které řídí 17 biskupů, kanonicky uznaných vlastními patriarcháty pro území Německa. Východní pravoslavné církve (koptská, syrská, arménské, etiopská a eritrejská) dohromady vykazují necelých 150 tisíc věřících. Svatý otec ocenil snahy o intenzivnější spolupráci mezi pravoslavnými církvemi.

„Založení pravoslavných biskupských konferencí tam, kde jsou pravoslavné církve v diaspoře, je výrazem pevných vztahů uvnitř pravoslaví. Jsem rád, že tento krok byl v loňském roce učiněn také v Německu. Kéž zkušenosti těchto biskupských konferencí posílí jednotu mezi pravoslavnými církvemi a podpoří úsilí směřující k všeobecnému pravoslavnému koncilu.“

uvedl Benedikt XVI. a vyzval k další práci na vyjasňování teologických rozdílů, zvláště otázky primátu, a dodal:

„Mezi křesťanskými církvemi a komunitami je nám pravoslaví teologicky nejbližší. Stejně katolíci jako pravoslavní zachovávají strukturu prvotní církve. Můžeme tedy doufat, že den, kdy budeme moci znovu společně slavit eucharistii, není příliš daleko. (...)Uprostřed současné tendence naší doby, v níž nemálo lidí chce takříkajíc „osvobodit“ veřejný život od Boha, kráčí křesťanské církve v Německu – a mezi nimi také pravoslavní křesťané a východní pravoslavní – na základě víry v jediného Boha, Otce všech lidí, společně cestou pokojného svědectví porozumění a společenství mezi národy.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k pravoslavným je ZDE

Svatý otec se poté v pozdním odpoledni setkal v kapli semináře se šedesáti seminaristy freiburské diecéze. V improvizované promluvě hovořil papež o potřebě důvěrné komunikace s Ježíšem, ztotožnění se s univerzální církví a důležitosti studia zejména spojení rozumu a víry.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k seminaristům je ZDE

Posledním podvečerním přijetím bylo setkání se zástupci Centrálního výboru německých katolíků (ZdK) v seminární aule. Benedikt XVI. při setkání s angažovanými laiky poukázal na chudobu lidských vztahů i náboženského života, panující v Německu. Společností pronikající relativismus ovlivňuje všechny její složky.

„Zdá se, že někteří lidé skutečně nejsou schopni se něčeho vzdát ve prospěch druhých nebo se pro ně obětovat. Zmenšuje se také altruistické nasazení pro společné dobro, v sociální či kulturní oblasti, nebo při pomoci potřebným. Další lidé zase nejsou schopni se nepodmíněným způsobem připoutat ke svému partnerovi. Jako by již neexistovala odvaha ke slibu věrnosti na celý život, odvaha k rozhodnutí říci: nyní zcela patřím k tobě, nebo odvaha k rozhodnému úsilí o věrnost a pravdivost a k upřímnému hledání řešení problémů.“

V bohatém západním světě, pokračoval Benedikt XVI., přece mnoha lidem něco schází. Nikdy nezažili Boží dobrotu. Nenacházejí žádný styčný bod s institucionalizovanými církvemi a jejich tradičními strukturami, zdůraznil papež a dotazoval se po důvodech této situace, nad nimiž je nutné se vážně zamyslet.

„Dovolte mi, abych se zde zastavil u jednoho aspektu specifické německé situace. Církev v Německu je výborně zorganizována. Avšak nacházíme za strukturami také odpovídající duchovní sílu, sílu víry v živého Boha? Upřímně řečeno, musíme uznat, že struktury nad Duchem výrazně převažují. Dodávám k tomu: Skutečná krize církve v západním světě je krizí víry. Neprojdeme-li pravou obnovou víry, veškerá strukturální reforma zůstane neúčinná.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy k Centrálnímu výboru německých katolíků je ZDE

Svatý otec vyzval k vytváření malých společenství, kde lidé mohou zažít přátelství, vyjádřit svůj vnitřní stesk po Bohu a prožít jeho adoraci. Zde Benedikt XVI. spatřuje důležitý návod k nové evangelizaci.

ad 3. Benedikt XVI. se také během své německé cesty setkal se skupinou obětí, kteří byli jako mladiství sexuálně zneužiti katolickými duchovními a zaměstnanci církve. V pátek 23. září večer přijal v erfurtském semináři tři muže a dvě ženy z různých německých krajů. Po soukromém rozhovoru Svatý otec přijal také skupinu lidí, kteří se starají o oběti sexuálního zneužívání. Obdobná setkání se konala také ve Spojených státech amerických, na Maltě, v Austrálii a Velké Británii.

Vatikánské tiskové středisko o tomto setkání vydalo prohlášení, v němž se uvádí, že byl papež „dojat a otřesen utrpením obětí zneužívání“. Svatý otec vyjádřil svůj „hluboký soucit a politování nad činy, které zasáhly zneužité mladistvé a jejich rodiny“, čteme dále v prohlášení. Papež zároveň ujistil přítomné, že všem zodpovědným představitelům církve leží na srdci důsledné prošetření všech kauz zneužívání a že usilují o účinná opatření k ochraně dětí a mládeže. Svatý otec je obětem nablízku a doufá, že milosrdný Bůh, Stvořitel a Vykupitel všech lidí, zacelí rány zneužitých osob a daruje jim vnitřní pokoj, zdůrazňuje vatikánské prohlášení.

Setkání trvalo asi půl hodiny a proběhlo ve „velmi lidské a otevřené“ atmosféře, řekl trevírský biskup Stephan Ackermann, který se v rámci Německé biskupské konference zabývá případy zneužívání a byl setkání přítomen. Jak sdělil, oběti si při rozhovoru s papežem „nebrali žádné servítky“ a jasně hovořili o svém „zahanbení a bolesti“. Někteří z nich mezitím z církve vystoupili.

Oběti se s papežem setkali jako skupina; nedošlo tudíž k osobním rozhovorům. Biskupská konference vyhledala oběti z více německých regionů, jejichž osudy reflektovaly různé situace ve farnostech a dětských domovech. Biskup Ackermann uchoval v tajnosti identitu obětí s poukazem na ochranu privátní sféry. Pouze tímto způsobem mohla vzniknout otevřená atmosféra dialogu, při níž dotyční otevřeně vylíčili svou situaci a své životní osudy. Oběti sexuálního zneužití se poté mohly podle vlastního uvážení obrátit na veřejnost, sdělil zástupce Německé biskupské konference.

ad 4. Atmosféru pokoje, hlubokého společenství a vnitřní radosti, jaká panovala na vigilii Světových dnů mládeže připomněl Benedikt XVI. v úvodu své promluvy k mladým Němcům. Na 35 tisíc se jich sešlo na freiburgském výstavišti. Devět z nich v úvodu vigilie předneslo svědectví o své práci v různých církevních hnutích a společenstvích:

„Ježíš, který o sobě říká: „Já jsem světlo světa“ (Jan 8,12) rozžíhá náš život, aby bylo pravdou to, co jsme právě slyšeli v evangeliu: „Vy jste světlo světa“ (Mt 5,14).“

- připomněl Svatý otec v promluvě po přečtení perikopy z 5. kapitoly Matoušova evangelia a navázal na hlubokou symboliku rozsvěcení velikonoční svíce, kterou shromáždění napodobilo. Světlo do světa nevnáší lidská snaha či technický pokrok. Ze zkušenosti víme, že sebevětší lidské úsilí o spravedlnost má své meze a utrpení nevinných je skličující. Víra v Ježíše, který vstal z mrtvých a přemohl smrt však dovoluje zahlédnout plamínek světla i uprostřed temnot:

„Kdo věří v Ježíše, určitě v životě nevidí vždycky jenom slunce jakoby snad mohl být ušetřen utrpení a obtíží, ale jasné světlo vždycky ukazuje cestu vedoucí k životu v hojnosti (srov. Jan 10,10). Oči toho, kdo věří v Krista, spatřují i v nejtemnější noci světlo a hledí vstříc úsvitu nového dne.“

Pán mluví o sobě jako o světle a stejně tak o každém z nás, Benedikt XVI. se zastavil nad touto podivuhodnou podvojností, zaznamenanou evangelisty. Zatímco je pochopitelné, že zmrtvýchvstalý Boží Syn je zdrojem všech světel tohoto světa, člověk navzdory často nejlepším úmyslům selhává:

„Ti, kteří se v dějinách považovali za „nositele světla“, aniž by však byli osvíceni Kristem, jediným pravým světlem, ve skutečnosti nevytvořili pozemský ráj, nýbrž zavedli diktatury a totalitní systémy, ve kterých byla udušena i ta nejmenší jiskra lidskosti.“

Existenci zla nelze zamlčet, vidíme ho kolem sebe, ale také ve vlastním životě, pokračoval Svatý otec. Jak řekl, vedle jednoznačně zlých sklonů jsou jiné, které mohou skutečnost zamlžovat: lenost nebo neochota chtít a konat dobro. Citoval také známý výrok, že největší škody církvi nepůsobí její protivníci, ale vlažní křesťané. A vybídl mladé k radikalitě, nikoliv podle pokřivených karikatur svatosti, nýbrž po vzoru svatých, kteří bojovali se svou slabostí:

„Drazí přátelé, Kristus se nezajímá ani tak o to, kolikrát v životě zaváháte a selžete, nýbrž o to, kolikrát povstanete. Nevyžaduje mimořádné činy, ale chce, aby Jeho světlo ve vás zářilo. Nevolá vás proto, že jste dobří a dokonalí, nýbrž proto, že On je dobrý a chce z vás mít Svoje přátele. Ano, vy jste světlo světa, protože Ježíš je vaše světlo. Vy jste křesťané nikoli proto, že uskutečňujete zvláštní a mimořádné věci, nýbrž proto, že Kristus je vaším životem. Jste svatí, protože ve vás působí Jeho milost.“

- Jako plamen svíce stravuje vosk, aby mohlo zářit světlo, mějte odvahu vložit své talenty do Božího království, i když to může znamenat oběť, aby Bůh skrze vás osvětloval temnotu i tady v Německu, končil Benedikt XVI. promluvu k mládeži, která se v sobotu večer shromáždila na freiburském výstavišti.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k mládeži je ZDE

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)