RadioVaticana.va

   19. 10. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3472
Poslechem z webových stránek.2252
Četbou textů na webových stránkách.4017
Poslechem i četbou.2326


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Duchovní zesvětštění poznáme a zničíme jen před křížem

Papež: Obavám se, že jsem špatně interpretován; podstupuji pastorační riziko

Papež: Bůh je opakem egoismu




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Zprávy

 Cesty 

28.4.2017 

Papež František v Egyptě – 1. den

Káhira. 1. „Dialog jako autentický výraz lidství není strategií realizace nějakých druhořadých cílů, nýbrž cestou pravdy“, řekl papež na mírové konferenci, pořádané islámskou univerzitou Al-Azhar.
2. „Od velkých národů nelze málo očekávat“, prohlásil římský biskup v promluvě k představitelům egyptských institucí.
3. První den návštěvy uzavřelo setkání s koptským pravoslavným patriarchou Teodorem II. (Tawadrosem) v jeho sídle a ekumenická modlitba v nedalekém kostele sv. Petra.

Papež František se vydal na svou 18. zahraniční apoštolskou cestu. Dvoudenní návštěva Egypta se nese ve znamení Ježíšova velikonočního pozdravu „Pokoj vám“ – jak zdůrazňuje dvojí opakování tohoto slova v mottu návštěvy. Dnešní setkání se dotýkala všech palčivých témat blízkovýchodní současnosti: setkání s prezidentem Al-Sisim otvírá téma bezpečnosti a práv křesťanů, s imámem univerzity Al- Azhar Al Tajíbem otázku zneužívání Božího jména k ospravedlnění násilí a terorismu a s koptským pravoslavným patriarchou Teodorem II. stále bližšího pocitu sounáležitosti, spláceného cenou „ekumenismu krve“. Zítřejší den pak bude plně věnován katolické komunitě.

Petrův nástupce opustil Vatikán krátce po desáté hodině dopoledne. Dvatisíce tři sta padesát kilometrů, dělících Řím a Káhiru, překonal na palubě speciálu společnosti Alitalia. Na mezinárodním letišti egyptského hlavního města přivítal Svatého otce apoštolský nuncius, arcibiskup Bruno Musarò, a ministr delegovaný prezidentem republiky. Oficiální uvítací ceremonie proběhla až před prezidentským palácem. (Kromě zmíněného nuncia doprovází papeže během celé návštěvy také koptský katolický patriarcha Alexandrie, Ibrahim Isaac Sedrak, který je zároveň hlavou katolické hierarchie v Egyptě, dále biskup Luxoru, Emmanuel Bishay, a sekretář apoštolské nunciatury, P. Jan Thoma Limchua).

„Hlavní dopravní tepna vedoucí z káhirského mezinárodního letiště do centra této metropole s více než deseti miliony obyvatel, je doslova vytapetována plakáty s logem papežské návštěvy: „Papež míru v mírovém Egyptě“, heslo, které souzní s přáním Egypťanů, kteří pociťují naléhavou nutnost vrátit se k normalitě, jak po ekonomické stránce, tak po mezinárodní. Atmosféru naděje spojenou s papežskou návštěvou potvrzuje také zpráva, že při sobotní ranní mši na stadionu vojenského letectva, který pojme zhruba 20 tisíc lidí, se shromáždí téměř všichni protagonisté této cesty. Kromě malé katolické komunity také mnoho pravoslavných koptů a křesťanů z dalších církví, ale rovněž muslimové.“

- referuje z Káhiry náš zpravodaj, Stefano Leszczynski.

Ihned z letiště zamířil papežský konvoj do prezidentského paláce v severovýchodní káhirské čtvrti Heliopolis, který je jedním ze tří rezidencí vyhrazených nejvyššímu představiteli egyptské republiky. Palác vznikl v roce 1910 jako hotel postavený v poušti. Belgický architekt Ernest Jaspar při jeho stavbě dal volný průchod svým fantaziím a vytvořil podivuhodnou srostlici různých architektonických stylů od arabského po neoklasicistní. V 70. letech se stal centrem federální vlády a bývá proto označován také za Palác Federace.

Prezident Abdel-Fattah Al-Sìsi (foto) nastoupil do čela státu po krvavém převratu, který svrhnul v roce 2013 Mohameda Morsího. Mnozí s ním pojí naděje na reformu islámského učení, po níž volal ihned po svém nástupu do úřadu. Hovoří P. Andrzej Majewski, programový ředitel Vatikánského rozhlasu, který je v papežském doprovodu:

„Rozhovor se prodloužil. Původně byl plánován na 15 minut, ale nakonec trval značně déle, takže jsme nabrali jisté zpoždění. Svatý otec v rozhovoru s prezidentem připomněl mimo jiné jeho návštěvu ve Vatikánu a vyjádřil naději, že Egypt a Svatý stolec se budou skutečně společně zasazovat o mír. Atmosféra je velmi dobrá. Papežskou pouť doprovázejí rozsáhlá bezpečnostní opatření. Všechny ulice, kterými jezdí papež, jsou uzavřené. Přejezdy jsou velmi rychle. Podél ulic nejsou žádní lidé a je vidět mnoho policistů a vojáků. František je střežený velmi bedlivě.“

ad 1. Po soukromé schůzce s egyptským prezidentem se papež odebral do sídla nejstarší islámské univerzity Al-Azhar, v doslovném překladu „Nádherné“. Byla vybudována v roce 969, tedy krátce po založení Káhiry, a dodnes si uchovává pověst nejvýznamnější instituce sunnitského myšlení, vzdělání a práva. Téměř 300 tisíc zapsaných studentů si dnes kromě výlučně teologických a právních disciplín může volit také jiné moderní obory (od humanitních přes lékařské po ekomické), přičemž ženám je vstup povolen od roku 1962.
Současným rektorem univerzity a vrchním imámem stejnojmenné mešity je Ahmad al-Tajíb (1946), významný odborník na poli sunnitského práva. Během sedmi let svého úřadu, ale také předešlé akademické kariéry prosazuje tradiční islám v kombinaci s moderními principy a zároveň otevřeně vystupuje proti islamistickým hnutím, včetně samozvaného Islámského státu. Al-Tajíb vloni navštívil papeže Františka ve Vatikánu jako vůbec první rektor své instituce a nyní jej, spolu s dalšími křesťanskými představiteli, pozval na Mezinárodní mírovou konferenci, která začala v kongresovém středisku Al-Azhar již ve čtvrtek.
Před římským biskupem na ní mimo jiné promluvili konstantinopolský ekumenický patriarcha Bartoloměj I., primas řecko-pravoslavné církve v Alexandrii a celé Africe, Theodoros, a chaldejský patriarcha Louis Raphael I. Sako. Shodně poukázali na nutnost spolupráce a opozice vůči mezinárodnímu terorismu. „Svou přítomností protiřečíme alespoň jednomu předsudku – a sice tvrzení, že islám se shoduje s terorismem, protože terorismu je cizí jakékoli náboženství“, prohlásil patriarcha Bartoloměj. Obdobné tóny zazněly z proslovu Ahmada al-Tajíba, který po krátkém soukromém setkání s papežem Františkem zahájil dnešní odpolední program konference.

“Především potřebujeme náboženství osvobodit od falešných konceptů, nedorozumění, zanedbání a klamné religiozity, která se na něj přivěsila. Tato zla totiž vyvolávají konflikty, šíří nenávist a podněcují násilí. Nesmíme náboženství přisuzovat odpovědnost za zločiny malé skupiny jeho následovníků – kupříkladu islám není teroristickým náboženstvím kvůli skupině, která ledabyle manipuluje s jeho texty a neznale je dezinterpretuje. Bohužel se jí k tomu dostává financí, zbraní a výcviku.“

Stejně tak nelze mluvit o terorismu v případě křížových výprav, židovské okupace Palestiny, svržení americké atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, či dvou světových válek v Evropě, dodal al-Tajíb. Vrchní imám Al-Azhar pak vysoce ocenil papeže Františka za podporu pravdy a obranu islámu před nařčením z násilí a terorismu a potvrdil snahu své instituce o společné soužití, obnovení dialogu, obranu každé víry a úctu k ní. Přítomné náboženské představitele vyzval ke spojenému odporu proti „teoriím o střetu civilizací a konci dějin“ a jako protilék na panující filosofii „touhy a rozkoše“ navrhl opětovné nastolení bázně Boží.

Papež František své obsáhlé vystoupení na mírové konferenci uvodil exkurzem do starobylých dějin Egypta, který nazval „zemí civilizace a zemí smluv“, v jejíchž základech stály vědecké badání a hodnota vzdělání. Tyto položky jsou rovněž nezbytné vzhledem k budoucnosti, protože míru se nedosáhne bez adekvátní výchovy mladých generací.

“A dnešní mládeži se nedostane odpovídající výchovy, pokud formace, která je jí nabízena, nebude přesně odpovídat přirozenosti člověka, otevřené a vztahové bytosti. Výchova se totiž stává životní moudrostí, je-li schopna vydobýt z člověka to nejlepší v kontaktu s Tím, který jej přesahuje, a s tím, co jej obklopuje, a zformovat identitu, která nebude zhroucená do sebe.“

Tato moudrost připravuje budoucnost, která netíhne k nadvládě, ale zaměřuje se na druhého jako na doplňující součást sebe sama; v přítomnosti se snaží objevovat příležitosti ke sdílení; z minulosti se dovede naučit, že ze zla plyne pouze zlo a z násilí pouze násilí, pokračoval římský biskup. Budoucnost všech závisí také na setkání mezi náboženstvími a kulturami, dodal.

„Dialogu mohou napomoci tři zásadní ukazatele, pokud jsou dobře propojeny: povinnost identity, odvaha vůči jinakosti a upřímné úmysly. Povinnost identity proto, že opravdový dialog nelze stavět na obojakosti anebo na obětování dobra podle libosti toho druhého; odvaha vůči jinakosti proto, že ten, kdo se ode mne kulturně či nábožensky liší, nemá být viděn, ani traktován jako nepřítel, nýbrž přijat jako druh na cestě, v ryzím přesvědčení, že dobro každého spočívá v dobru všech; upřímné úmysly proto, že dialog jako autentický výraz lidství není strategií realizace nějakých druhořadých cílů, nýbrž cestou pravdy, která si zaslouží, abychom se po ní trpělivě ubírali s cílem proměnit soupeření ve spolupráci.“

Výchova a dialog tak vedou k k civilizaci setkání, jejíž jedinou alternativou je necivilizovanost střetu. Na paličskou logiku zla je nutné odpovídat trpělivým růstem v dobru, uzavřel papež a přešel k náboženskému hledisku egyptských dějin, které vyložil na symbolu „Hory Smlouvy“.

“Sinaj nám především připomíná, že autentická pozemská smlouva nemůže odhlížet od Nebe, že se lidstvo nemůže domluvit na setkání v pokoji a vyloučit Boha z horizontu, a tím méně smí vystoupit na horu a zmocnit se Boha (srov. Ex 19,12). Je to aktuální poselství tváří v tvář nynějšímu nebezpečnému paradoxu, ve kterém se na jedné straně vykazuje náboženství do soukromé sféry, aniž by bylo uznáváno jako konstitutivní dimenze lidské bytosti a společnosti, a na druhé straně se bez náležitého rozlišování směšuje náboženská a politická sféra.“

Papež poukázal zejména na Desatero, vyhlášené na hoře Sinaj, jehož jádrem je přikázání „nezabiješ“ (Ex 20,13) dané lidem a národům všech dob. K uskutečnění tohoto imperativu jsou zejména dnes povolána všechna náboženství, zdůraznil. I když naléhavě potřebujeme Absolutno, je nevyhnutelné vystříhat se každé absolutizace, která by ospravedlňovala jakoukoli formu násilí. Násilí je totiž popřením každého autentického náboženství.

“Jakožto zodpovědní náboženští představitelé jsme tedy povoláni demaskovat násilí, které se halí do zdánlivé posvátnosti a apeluje spíše na absolutizaci sobectví nežli na otevřenost vůči Absolutnu. Jsme povinni poukazovat na porušování lidské důstojnosti a lidských práv, vynášet na světlo pokusy o ospravedlňování každé formy nenávisti ve jménu náboženství a odmítat je jako idolatrické falšování Boha: Jeho jméno je Svatý, On je Bohem pokoje, Bůh salam. Proto je pouze pokoj svatý a žádné násilí nesmí být šířeno ve jménu Božím, protože by profanovalo Jeho jméno.“

Náboženství není povoláno jenom k demaskování zla, pokračoval papež, nýbrž má zároveň prosazovat pokoj. Jako křesťané „se však nemůžeme obracet v modlitbě k Bohu, Otci všech, jestliže se odmítáme chovat bratrsky k některým lidem, stvořeným podle Božího obrazu“, upozornil.

“Zvyšovat hlas a sahat po zbraních ve snaze se bránit není k ničemu, či poslouží jen málo. Dnes potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konflitků, hasiče a nikoli žháře, hlasatele smíření a nikoli dražebníky zmaru.Se znepokojením přihlížíme skutečnosti, že zatímco se na jedné straně vzdalujeme realitě národů ve jménu cílů, které na nikoho neberou ohled, vyvstávají na druhé straně jako reakce demagogické populismy, jež zajisté nepomohou upevnit pokoj a stabilitu. Žádné podněcování k násilí nezaručí mír a každá jednostranná akce, která nezapočne konstruktivní a sdílené procesy, je ve skutečnosti příspěvkem pro stoupence radikalismů a násilí.“

Základem pro zamezení konfliktů a vytváření pokoje je snaha odstranit situace bídy a vykořisťování, v nichž extremismy nejsnadněji zapouštějí kořeny, a zastavit příliv peněz a zbraní těm, kteří rozněcují násilí, obrátil se papež na zodpovědné přestavitele států, institucí a informací.

“Je nutné znemožnit proliferaci zbraní, které – pokud jsou vyráběny a prodávány – budou dříve či později použity. Jedině budou-li zprůhledněny nekalé manévry živící rakovinu války, bude možné předejít jejím reálným příčinám.

Řekl papež František na mírové konferenci, organizované islámskou univerzitou Al-Azhar.

PLNÉ ZNĚNÍ PAPEŽOVY PROMLUVY na Mezinárodní mírové konferenci je ZDE.

ad 2. Z místa konání Mezinárodní mírové konference se papež vydal v uzavřeném voze do 4 km vzdáleného hotelu Al-Masah, luxusního hotelového komplexu, který spravuje egyptské ministerstvo obrany. Tady se v jednom ze sálů konalo setkání s osmi sty představiteli státních a občanských institucí a diplomatickým sborem. Papež František ve své promluvě označil Egypt za „starobylou zemi s ušlechtilou civilizací“, „mnohokrát zmiňovanou v Písmu svatém“, ve které „nalezla útočiště Svatá rodina: Ježíš, Maria a Josef“. Ocenil nynější pohostinnost Egypta ve vztahu k uprchlíkům z několika zemí (Súdánu, Eritreje, Sýrie a Iráku) a snahu o jejich integraci.

„Egypt v důsledku svých dějin a výjimečné zeměpisné polohy má nezastupitelnou roli na Blízkém východě a v kontextu zemí, které usilují o řešení akutních a složitých problémů, jimž je nyní nezbytné čelit, aby se předešlo ještě většímu násilí. Mám na mysli ono slepé a nelidské násilí způsobené různými faktory: tupou žádostivostí moci, obchodem se zbraněmi, vážnými sociálními problémy a náboženským extremismem, který zneužívá svaté jméno Boha k páchání neslýchaného krveprolití a bezpráví.“

Papež dále vyslovil uznání na adresu těch, kdo „v posledních letech položili život při ochraně svojí vlasti: mladým, členům ozbrojených sil a policie, koptským občanům a všem neznámým, kteří padli v důsledku teroristických akcí.“

„Vzhledem k delikátnosti a složitosti světové scény, která připomíná to, co jsem nazval »rozkouskovaná válka«, je třeba stvrdit, že nelze vytvořit civilizaci bez odmítnutí každé ideologie zla a násilí či extremistické interpretace, která chce zničit druhého a anulovat různosti manipulováním a urážením svatého Božího jména. [...] Všichni máme povinnost učit nové generace, že Bůh, Stvořitel nebe a země, nepotřebuje být chráněn lidmi, spíše je Tím, kdo lidi chrání; On svým dětem nikdy nepřeje smrt, nýbrž život a štěstí; On nemůže žádat, ani ospravedlňovat násilí, naopak, oškliví si ho a odmítá. Pravý Bůh volá k nepodmíněné lásce, ke zdarma danému odpuštění, k milosrdenství, k absolutnímu respektování každého života, k bratrství svých dětí, věřících i nevěřících.“

Egypt, který za Josefových časů pomohl jiným národům z hladomoru (srov. Gn 47,57) - řekl papež na jiném místě - je také dnes povolán zachraňovat tento drahý region z nedostatku lásky a bratrství; je povolán odsoudit a potírat každé násilí a každý terorismus; je povolán darovat zrno pokoje všem srdcím, která hladovějí po mírumilovném soužití, důstojné práci a lidské výchově.

„Na letošní rok připadá 70. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a Egyptskou arabskou republikou, jednou z prvních arabských zemí, s níž byly navázány diplomatické vztahy. Vždycky se vyznačovaly přátelstvím, úctou a vzájemnou spoluprací. Věřím, že tato moje návštěva je bude moci upevnit a posílit.“

Svoji promluvu zakončil papež citací z proroka Izaiáše (19,25): „Požehnán buď lid můj egyptský,“ a pozdravem v arabštině: Šukran wa tahiah misr! – Díky a ať žije Egypt!

PLNÉ ZNĚNÍ PAPEŽOVY PROMLUVY na setkání politickými představiteli JE ZDE.

ad 3. Posledním bodem dnešního programu papežské návštěvy Egypta bylo podvečerní setkání s koptským pravoslavným patriarchou Teodorem II. (Tawadrosem) v jeho sídle a ekumenická modlitba v nedalekém kostele sv. Petra – Al-Boutrosiyya. Proběhlo v srdečné atmosféře a bylo příležitostí k rekapitulaci a utužení vzájemných ekumenických vztahů mezi biskupskými stolci svatých Petra a Marka, jehož nástupcem je koptský patriarcha, který tradičně nosí titul „papež“ stejně jako římský biskup.

Setkání s koptským pravoslavným patriarchou považují někteří znalci místních poměrů za nejvýznamnější bod papežské cesty. Mezi katolickou a koptskou pravoslavnou církví probíhají totiž vážné rozhovory o primátu římského biskupa a dochází ke skutečnému sblížení.
Výrazy blízkosti a sympatií se hojně ozývaly v uvítacím projevu, s nímž se k papeži Františkovi obrátil patriarcha Theodor II. ve své rezidenci přiléhající ke katedrále sv. Marka uprostřed křesťanské čtvrti v káhirském starém městě. 118. koptský papež přivítal Petrova nástupce jménem své církve, kterou přiblížil jako kolébku mnišství, matku mučedníků a inspirátorku alexandrijské školy, jež byla majákem v dějinách teologie.

„Jste jedním ze symbolů míru ve světě sužovaném konflikty a válkami,“ řekl Theodor II., který stojí v čele nejpočetnější křesťanské komunity v Egyptě od listopadu 2012. Připomněl také setkání, k němuž došlo ve Vatikánu nedlouho po jeho i Františkově nástupu do úřadu, 10. května 2013: „nalezli jsme u vás upřímnou, citlivou a požehnanou snahu o upevnění vztahů mezi oběma nejstaršími apoštolskými stolci, stolcem sv. Petra a sv. Marka a to si zaslouží veškeré uznání a úctu.“
Koptský papež potvrdil, že jednota křesťanů je „nejjasnějším a nejzákladnějším svědectvím o Kristu, které můžeme nabídnout světu, a dodal:

Vaše Svatosti, očekáváme tedy den, v němž budeme společně lámat chléb na posvátném oltáři a kdy se zvony všech kostelů společně rozezní k oslavě narození Spasitele či jeho Vzkříšení.

Theodor II. poděkoval rovněž katolické církvi za její významný přínos pro obnovu školství v Egyptě, zejména prostřednictvím kongregace školských bratří, jezuitů a sester Nejsvětějšího srdce, a na poli vědeckého bádání také díky dominikánům. Jménem koptské diaspory vyjádřil vděčnost za vstřícnost, s níž katoličtí biskupové propůjčují chrámy pro slavení jejích bohoslužeb, a vysoce ocenil roli papeže Františka na světové scéně. Na závěr nemohl opominout „dramatické a bolestné“ události posledních měsíců, v nichž terorismus zabíjel nevinné životy. S přesvědčením mluvil o Boží ochraně, jednotě Egypťanů a o udatných srdcích, jež kriminální záměry nemohou zlomit ani porazit.

Kéž nám samotný Pán umožní vykročit dnes spolu jako poutníci společenství a hlasatelé pokoje. [...] Slovo Boží a naše počátky nám odkazují poselství bratrské lásky a společného poslání. Jsou to evangelní zrnka, která můžeme nadále s radostí zavlažovat a s pomocí Boží nechávat společně růst
- řekl papež František ve své odpovědi na promluvu Theodora II.
Jak zdůraznil, tato návštěva je plodem mnohaletých dobrých vztahů mezi stolcem sv. Petra a sv. Marka, zakladatele koptské církve. Milníkem na této cestě bylo podepsání společné deklarace v roce 1973 (mezi Pavlem VI. a Šenudou III.), v níž – jak dodal František „jsme společně vyznali, že patříme Ježíšovi, který je pro nás vším.“ Svatý otec připomněl také slova Jana Pavla II. z jeho návštěvy Egypta v roce 2000, že na cestě k budování plné a viditelné jednoty „nelze ztrácet čas“. Na pouti k tomuto „vytouženému dni“ nejsme sami, pokračoval papež František:

„Provází nás obrovský šik svatých a mučedníků, kteří jsou již plně sjednoceni, a vybízí nás, abychom tady na zemi byli živoucí ikonou „Jeruzaléma, pocházejícího shora“ (Gal 4,26). Mezi nimi se dnes z našeho setkání zajisté obzvláště radují svatí Petr a Marek. Pojí je silný svazek. Stačí pomyslet na svatého Marka, který učinil jádrem svého evangelia Petrovo vyznání víry: „Ty jsi Mesiáš“. Byla to odpověď na stále aktuální Ježíšovu otázku: „A za koho mě pokládáte vy?“ (Mk 8,29). Také dnes mnozí lidé na tuto otázku neumějí dát odpověď. Nedostává se dokonce ani těch, kteří by ji položili, ani těch, kdo by nabídnuli v odpověď radost, že Ježíše znají, onu radost, kterou nám dává milost společně Jej vyznat.

Dnešní svět potřebuje společné svědectví víry, zdůraznil Svatý otec, a poukázal na to, že Ježíšova přítomnost se předává životem a mluví jazykem konkrétní nezištné lásky:

„Pravoslavní koptové a katolíci mohou mluvit stále více touto společnou řečí lásky. Bylo by dobré, kdybychom se dříve, než podnikneme nějakou dobrou iniciativu, ptali, zda je možné ji uskutečnit spolu s našimi bratry a sestrami, s nimiž sdílíme víru v Ježíše. Jestliže budeme takto pěstovat společenství v každodenní konkrétnosti žitého svědectví, Duch nezapomene otevírat prozřetelnostní a netušené cesty jednoty.

František poděkoval koptskému patriarchovi za vytvoření Národní rady křesťanských církví, díky níž mohou věřící v Krista více spolupracovat ku prospěchu celé egyptské společnosti. Obrátil pak pozornost k „ekumenismu krve“, který - jak řekl – „tajemně a aktuálně podporuje zrání naší ekumenické cesty“:

„Kolik jen mučedníků na této půdě od prvních století křesťanství prožilo svoji víru heroicky až do dna a raději prolili krev, než aby zapřeli Pána a podlehli lichotkám zla či pokušení odpovědět zlem na zlo. Dobře to dosvědčuje úctyhodné Martyrologium koptské církve. Je to bohužel nedávno, kdy byla prolita nevinná krev bezbranných věřících.. Nejdražší bratře, jako je nebeský Jeruzalém jeden, je jediné naše martyrologium, a vaše utrpení je také naším utrpením, jejich nevinná krev nás sjednocuje. Posíleni vaším svědectvím se vynasnažme čelit násilí kázáním a šířením dobra, dejme růst svornosti, uchovávejme jednotu a prosme, aby tolikeré oběti otevřely cestu k budoucímu plnému společenství mezi námi a pokoji pro všechny.

Papež František zdůraznil, že podivuhodné dějiny svatosti v egyptské zemi nevynikají pouze obětí mučedníků, a připomněl, že se právě tady nedlouho po vlnách pronásledování zrodilo mnišství, nový způsob života, který zázračně umožnil, aby na poušti rozkvetla svatost.

PLNÉ ZNĚNÍ PAPEŽOVY PROMLUVY na setkání s patriarchou Theodorem II. je ZDE.

Římský biskup a koptský papež potom podepsali společnou deklaraci, ve které zrekapitulovali dosavadní ekumenické vztahy a zavázali se k jejich dalšímu rozvíjení. Nejzásadnějším bodem společné deklarace je vyřešení otázky vzájemného uznání platnosti křtu. V článku č. 11 se k tomu uvádí: „V poslušnosti Duchu svatému, který během staletí církev posvěcuje, podporuje a vede k plné jednotě, o kterou se modlil Kristus, my, papež František a papež Theodor II. (Tawadros), ve snaze potěšit srdce Pána Ježíše, jakož i naše syny a dcery, navzájem vyhlašujeme, že se budeme v naprosté upřímnosti jako jediná duše a jediné srdce snažit neopakovat křest, který byl udělen v jedné z našich církví tomu, kdo chce příslušet k té druhé. Dosvědčujeme to v poslušnosti Písmu svatému a víře vyjádřené na třech ekumenických koncilech v Niceji, Konstantinopoli a Efesu.“

Po vzájemné výměně darů se papež František s koptským papežem Theodorem II. odebrali v procesí do blízkého kostela sv. Petra, který se 11. prosince minulého roku stal cílem sebevražedného útoku, při němž zahynulo 29 lidí a mnoho dalších bylo zraněno. Spolu s představiteli dalších křesťanských vyznání vyslechl papež hymnus ke cti všech mučedníků, počínaje sv. Petrem, Pavlem a Markem až po dnešní dny. Po pozdravení pokoje se společně pomodlili Otče náš. Poté papež s patriarchou položili bílé růže ke „stěně mučedníků“, při níž jsou pochovány oběti útoku, a zapálili votivní svíce.

Ekumenické bohoslužby se tady vedle koptského papeže Theodora II. a římského biskupa Františka účastnili také konstantinopolský patriacha Bartoloměj I. pravoslavný arcibiskup Athén a celého Řecka Hieronymos II. Přítomni byli rovněž katoličtí patriarchové východních katolických obřadů: koptský katolický patriarcha Sidrak, damašský melchitský patriarcha Řehoř III. Laham a bagdádský chaldejský patriarcha Luis Rafael III. Sako.

Před apoštolskou nunciaturou, kde papež nocoval, se shromáždila skupina dětí z komboniánské školy v Káhiře, aby jej pozdravili. Po večeři pak Svatý otec požehnal z balkónu skupině asi tříset mladých lidí, kteří jsou na pouti ze severu na jih země. Přerušován skandováním a potlesky jim řekl:

Dobrý večer! Jsem rád, že se s vámi mohu setkat! Vím, že jste přišli na pouť! Zítra budeme všichni společně na mši na stadionu, budeme se modlit a slavit společně! Než odejdu, chci se s vámi pomodlit...“ řekl František a pomodlil se s mladými Otče náš v arabštině. Na závěr vyzval mladé, aby si vybavili ty, kdo je mají rádi, i ty, kdo je rádi nemají – protože jeho požehnání má patřit také jim.

Další články z podrubriky Cesty

(RaVat)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.5.17 Kardinál Tauran: V sunnitském islámu se děje cosi dobrého
29.4.17 Kdo utíká před křížem, utíká před vzkříšením!
29.4.17 Papež František v Egyptě - 2. den
28.4.17 Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů
28.4.17 Od velkých národů nelze očekávat málo!



Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Svatý otec: Veškerý náš život probíhá mezi úbočím víry a propastí strachu

Papež: Násilí a nespravedlnost ve jménu náboženství těžce uráží Boha

Apoštolský administrátor Mogadišu: Rezignací nad situací v Somálsku pácháme další atentát

Vatikánský pozorovatel při FAO: K odstranění hladu chybí vůle

Zemřel filipínský kardinál Ricardo Vidal

800 let františkánů na Blízkém východě

Kněz Neokatechumenátního hnutí propuštěn ze zajetí

Setkání pro katolíky „v neregulérní“ situaci

Méně peněz na kostely, více na charitu a uprchlíky

Kdo nenaslouchá Božímu slovu, zaměňuje víru za ideologii

Papež: Obavám se, že jsem špatně interpretován; podstupuji pastorační riziko

Papež potvrdil mandát františkánské kustodie Svaté země

 Nově na webu
Svatý otec: Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O problémech s papežem

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Libanonský cedr - 100 let Orientálu

Rozhovory: Caravaggio zevnitř

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv říjen 17
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě