Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Benedikt XVI. dnes dopoledne sloužil mši svatou z liturgické památky Panny Marie Lurdské u příležitosti - letos již osmnáctého - Světového dne nemocných. Slavnostní bohoslužbě předcházelo procesí s relikviemi svaté Bernadetty Soubirousové od Andělského hradu do vatikánské baziliky.

Evangelia popisují, připomněl Benedikt XVI ve své homilii, že Ježíš během svého života hlásal Slovo a uzdravoval nemocné jako výmluvné znamení toho, že se přiblížilo Boží království.

?Církev, které je svěřeno poslání prodlužovat v prostoru a čase Kristovo poslání, nemůže zanedbávat tyto dva podstatné skutky: evangelizaci a péči o nemocné na těle i na duchu. Bůh totiž chce uzdravit celého člověka a v evangeliu je uzdravení těla znamením hlubšího uzdravení, kterým je odpuštění hříchů (srov. Mk 2,1-12). Neudivuje tedy, že Maria, matka a vzor církve, je vzývána a ctěna jako Salus infirmorum ? Uzdravení nemocných. Jako první a dokonalá učednice svého Syna na cestách církve vždycky prokazovala zvláštní péči trpícím. Svědčí o tom tisíce lidí, kteří se vydávají do mariánských svatyň, aby si u Kristovy Matky vyprošovali sílu a úlevu. Evangelní vyprávění o Navštívení (srov. Lk 1,39-56) nám ukazuje, jak si Panna Maria po andělově zvěstování neponechává obdržený dar pro sebe, ale ihned se vydává navštívit svou starší sestřenici Alžbětu, která ve svém lůně již šestý měsíc nosila Jana. V pomoci, kterou Maria nabídla této své příbuzné, která prožívala delikátní situaci těhotenství v pokročilejším věku, spatřujeme předobraz všeho, co církev koná na podporu života, který potřebuje péči.?

Jako výraz této starostlivosti označil Svatý otec existenci Papežské rady pro pastoraci ve zdravotnictví, která letos slaví 25 let od svého založení. Pozdravil také sdružení a organizace, které pořádají Světový den nemocných a zvlášť všechny nemocné:

Díky, že jste přišli a zejména díky za vaši modlitbu, obohacenou darem vašich námah a utrpení.

Pak už se Benedikt XVI. věnoval výkladu liturgických čtení:

?Dnes nám liturgie podává dvě hlavní témata: první má mariánskou povahu a spojuje evangelium a první čtení, vzaté z poslední kapitoly knihy Izaiáš, a také responsoriální žalm, vzatý z Juditina chvalozpěvu. Dalším tématem, které nacházíme v úryvku z Jakubova listu, je modlitba církve za nemocné, a zejména svátost, která je jim určena. V připomínce zjevení v Lurdech, které si Maria zvolila za místo své mateřské péče o nemocné, dává liturgie vhodně zaznít kantiku Magnificat, kterým Panna Maria opěvuje divy Boží v dějinách spásy: ponížení a slabí, stejně jako všichni, kteří se bojí Boha, zakoušejí jeho milosrdenství, jež převrací pozemský úděl a dokazuje tak svatost Stvořitele a Vykupitele. Magnificat není kantikem pro ty, na které se štěstí směje a kteří mají stále vítr v plachtách. Je spíše poděkováním toho, kdo zakusil životní drama a nepřestal důvěřovat ve vykupitelské dílo Boha. Je to zpěv, jenž vyjadřuje víru, kterou zakoušely generace mužů a žen, kteří vložili svou naději v Boha a v první osobě se jako Maria nasadili v pomoci potřebným bratřím.?

Některé z nich - Kamila Lellis, Jana z Boha, Damiána de Veustera a Benedikta Menni- zmínil papež jmenovitě. Zdůraznil, že mateřství církve je odrazem starostlivé lásky Boha, a je mateřstvím, které mluví beze slov, vzbuzuje v srdcích útěchu, vnitřní radost, radost, která se paradoxně pojí s bolestí a utrpením. Nemocní a všichni trpící jsou v církvi nejenom příjemci péče a pozornosti, ale ještě předtím a především jsou protagonisty pouti víry a naděje, svědci divů lásky, velikonoční radosti, která vykvétá z Kristova kříže a zmrtvýchvstání, řekl papež.

?V úryvku z listu Jakubova, který jsme dnes slyšeli, apoštol podněcuje k vytrvalému čekání na blížící se příchod Páně a v tomto kontextu věnuje zvláštní povzbuzení nemocným. Tato souvislost je velmi zajímavá, protože je ozvěnou skutků Ježíše, který uzdravováním nemocných poukazoval na blízkost Božího království. Nemoc je nahlížena v perspektivě posledních časů a s realismem typicky křesťanské naděje.. ?Vede se někomu z vás špatně? Ať se modlí! Má někdo radost? Ať zpívá Bohu chvály? ? (Jak 5, 13). Jako bychom slyšeli podobná slova u svatého Pavla, když vyzývá k tomu, abychom žili vše ve vztahu k radikální Kristově novosti, jeho smrti a vzkříšení (srov. 1 Kor 7,29-31). ?Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou olejem ve jménu Pána; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného? (Jak 5, 14-15). Zde je zřejmé, že Kristus prostupuje celou církví: je to On, kdo jedná prostřednictvím kněží; je to je samotný jeho Duch, který působí skrze posvátné znamení oleje; k Němu se obrací víra vyjádřená modlitbou; a ? podobně jako tomu bylo u osob uzdravených Kristem ? každému nemocnému lze říci: tvá víra, podporovaná vírou bratří a sester, tě zachránila.

Z tohoto textu, který obsahuje základ a praxi pomazání nemocných, zároveň plyne pohled na roli nemocných v církvi. Aktivní roli, která spočívá takříkajíc ve ?vyprovokování? modlitby, konané s vírou. ?Kdo je nemocný, ať zavolá kněze.? V tomto Kněžském roce bych rád zdůraznil spojení mezi nemocnými a kněžími, určitý druh smlouvy a evangelního ?spojenectví?. Oba mají úkol: nemocný má ?volat? kněze. Ten má odpovědět a na zkušenost nemoci přitáhnout přítomnost a působnost Zmrtvýchvstalého a jeho Ducha. A tady můžeme vidět veškerou důležitost pastorace nemocných, která má opravdu nevyčíslitelnou hodnotu vzhledem k nezměrnému dobru, které přináší především nemocnému a samotnému knězi, ale také příbuzným, známým, společenství a prostřednictvím neznámých a tajemných cest také celé církvi a světu. Když totiž Boží Slovo hovoří o vyléčení, spáse a zdraví nemocného, chápe tyto pojmy v integrálním smyslu; nikdy neodděluje duši od těla: nemocný, jenž je Kristovou modlitbou prostřednictvím církve uzdraven, je radostí na zemi i na nebi, je prvotinou života věčného.?

V závěru své homilie pak Benedikt XVI. připomněl svou encykliku Spe salvi, kde říká: ?Skutečná míra lidství se podstatně určuje ve vztahu k utrpení a trpícímu. A to platí jak pro jednotlivce, tak pro společnost.?

?Chtěl bych uzavřít tyto úvahy myšlenkou ctihodného Jana Pavla II., který ji potvrdil vlastním životem. V apoštolském listě Salvifici Doloros napsal: ?Kristus učil člověka i utrpením konat dobro a prokazovat dobrodiní tomu, kdo trpí. Tímto dvojím aspektem nám plně odhalil smysl utrpení.?(č.30). Kéž nám Panna Maria pomáhá žít toto poslání plně.?

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE

(RaVat)