Vatikán.
Na Štědrý den večer ve 22h slavil Benedikt XVI. ve zcela zaplněné bazilice sv. Petra mši svatou z vigilie slavnosti Narození Páně. V homilii, kterou papež pronesl při této příležitosti, podal pozoruhodný výklad starozákonního pozadí několika klíčových výrazů označujících Mesiáše a potom evangelia sv. Lukáše:
?Vánoční evangelium nám mimo jiné podává, že zástupy andělů na nebi chválily Boha slovy: ?Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení? (Lk 2,14). Církev zesílila tuto chválu, kterou pěli andělé při Události svaté noci a učinila z ní hymnus radosti o slávě Boží. ?Vzdáváme ti díky za tvou velikou slávu?. Děkujeme za krásu, za velikost, za dobrotu Boha, který se této noci stal viditelný pro nás. Zjev krásy, krásna, nás rozradostňuje, aniž bychom si museli klást otázku po její užitečnosti. Sláva Boží, z níž vychází každá krása, v nás vyvolává výbuch úžasu a radosti. Kdo vidí Boha, zakouší radost, a v této noci vidíme něco z jeho světla. Vzkaz andělů ze svaté noci se však týká také lidí: ?Pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení?. Latinský překlad tohoto slova, které užíváme v liturgii a které sahá až k Jeronýmovi, zní odlišně: ?Pokoj lidem dobré vůle?. Výraz ?lidé dobré vůle? vstoupil během posledních desetiletí zvlášť výrazně do slovníku církve. Jak ale zní správný překlad? Musíme číst oba texty společně, Jenom tak pochopíme slova andělů správně. Chybnou by byla interpretace, která by rozeznávala pouze výlučnou aktivitu Boha, který jakoby nepovolal člověka ke svobodné odpovědi lásky. Byla by však také chybná moralizující interpretace, podle níž by člověk mohl svou dobrou vůlí takříkajíc vykoupit sebe sama. Obojí spolu souvisí: milost a svoboda; láska Boží, která nás předchází a bez níž bychom jej nemohli milovat, a naše odpověď, kterou On očekává a o niž nás narozením svého Syna dokonce prosí. Sepětí milosti a svobody, sepětí povolání a odpovědi nelze roztrhnout na dvě od sebe oddělené části. Obě dvě jsou neoddělitelně vzájemně spjaty. Zmíněný výraz je tak zároveň příslibem a povoláním. Bůh nás předešel darem svého Syna. Bůh nás vždycky neočekávaně předchází. Nepřestává nás hledat a pozvedat pokaždé, když potřebujeme. Začíná s námi stále znovu. Očekává však, že budeme milovat spolu s Ním. Miluje nás, abychom se mohli stát lidmi, kteří milují spolu s Ním a tak mohl nastat pokoj na zemi.?
PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
