Vatikán.
V bazilice sv.Petra se jako obvykle na závěr kalendářního roku konala za předsednictví Svatého otce bohoslužba prvních večerních chval ze slavnosti Matky Boží Panny Marie spolu se zpěvem hymnu
Te Deum před vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní. Součástí liturgie je také homilie, jejíž začátek přinášíme:
?Tento večer se na závěr roku scházíme ve vatikánské bazilice, abychom slavili první nešpory slavnosti Matky Boží Panny Marie a zpívali hymnus díkůvzdání Pánu za nespočetné milosti, které nám daroval, ale také za Milost v osobě, totiž za živý a osobní Dar Otcův, kterým je jeho milovaný Syn, náš Pán Ježíš Kristus. Právě tato vděčnost za dary obdržené od Boha během času, který nám bylo dáno prožít, pomáhá objevovat obrovskou hodnotu, jež je vepsána do času. Odvíjí se ve svých ročních, měsíčních, týdenních a denních rytmech a je obýván Boží láskou, dary jeho milostí; je dobou spásy. Ano, věčný Bůh vstoupil do lidského času a zůstává v něm. Vstoupil tam a zůstává v něm v osobě Ježíše, Božího Syna, jenž se stal člověkem: Spasitele světa. Připomíná nám to apoštol Pavel v krátkém čtení, které jsme právě slyšeli: ?Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna. ? Tak jsme byli přijati za syny.? (Gal 4,4-5).
Věčnost tedy vstupuje do času a od kořene jej obnovuje tím, že vysvobozuje člověka z hříchu a činí ho synem Božím. Již ?na počátku?, totiž stvořením světa a člověka ve světě, nechala věčnost Boží vytrysknout čas, ve kterém se odvíjejí lidské dějiny od pokolení do pokolení. Příchodem Krista a Jeho vykoupením jsme nyní ?v plnosti? času, jak podotýká svatý Pavel. Ježíšem se čas naplňuje, dovršuje a dostává se mu onoho významu spásy a milosti, kvůli němuž byl Bohem chtěný před stvořením světa. Vánoce nás volají k této ?plnosti? času, totiž k obnovené spáse, kterou Ježíš přinesl všem lidem. Vyvolává ji, stále novým způsobem ji tajemně, ale reálně dává. Náš lidský čas je obtížen zlem, utrpením, dramaty všeho druhu ? od těch, které jsou způsobeny lidskou špatností až k těm, které způsobují neblahé přírodní události ? ale obsahuje již definitivním a nezrušitelným způsobem radostnou a osvobozující novost Krista Spasitele. Právě v Betlémském Dítěti můžeme rozjímat výjimečně zářivé a výmluvné setkání věčnosti a času, jak to s oblibou vyjadřuje liturgie církve. Vánoce nám umožňují nacházet Boha ve slabém a maličkém těle dítěte. Copak to není výzva k tomu, abychom objevovali přítomnost Boha a jeho lásky, jež nám dává spásu i v krátkých a namáhavých hodinách našeho každodenního života? Copak to není výzva, abychom objevili, že náš lidský čas je v namáhavých a tíživých momentech nepřetržitě obohacován Pánovými milostmi, ba dokonce Milostí, kterou je samotný Pán??
PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
