VaticanNews.va

   8. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6832
Poslechem z webových stránek.4212
Četbou textů na webových stránkách.6661
Poslechem i četbou.3940


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Italský statistický úřad: Loňského března zemřelo na dýchací potíže více lidí než letos v březnu

Bůh nás zachránil tím, že na Sobě nechal vyřádit naši nepravost

O nákaze, kterou šíří pokušení


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Promluvy 

14.2.2015 

Láska roste tam, kde je pokora a něha

Promluva papeže Františka na kardinálské konzistoři, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři kardinálové, kardinalát je zajisté hodnost, ale nikoli vyznamenání. Říká to již samo jméno „kardinál“, odkazující na stěžej; tedy nikoli nějaké dekorativní příslušenství připomínající poctu, nýbrž nosný čep, stěžejní bod opory a pohybu, podstatný pro život společenství. Jste stěžejemi a jste inkardinováni do římské církve, která „předsedá celému shromáždění lásky“ (Lumen gentium, 13).

Každé předsednictví v církvi plyne z lásky, má se uplatňovat v lásce a jeho cílem je láska. Také v tom plní církev v Římě roli příkladu. Předsedá v lásce, a stejně tak každá místní církev je povolána ve svém prostředí předsedat v lásce. Proto myslím, že „velepíseň na lásku“ z prvního listu svatého Pavla Korinťanům, může být klíčovým slovem této slavnosti a vaší služby, zejména těch z vás, kteří se dnes stáváte součástí kardinálského kolegia. Prospěje nám, necháme-li se – já jako první a vy spolu se mnou – vést slovy inspirovanými apoštolem Pavlem zvláště tam, kde vyjmenovává charakteristicky lásky. Kéž nám při naslouchání pomáhá naše Matka Maria. Ona, která dala světu Toho, jenž je „cestou nejvzácnější“ (srov. 1 Kor 12,31): Ježíše, vtělenou lásku, ať nám pomáhá přijmout toto Slovo a neustále po této Cestě jít. Ať nám pomáhá svým pokorným a něžným přístupem matky, protože láska, dar Boží, roste tam, kde je pokora a něha.

Svatý Pavel nám především říká, že láska je „shovívavá“ a „dobrotivá“. Čím více se rozšiřuje odpovědnost ve službě církvi, tím více se musí rozšiřovat srdce, rozpínat se podle míry Kristova srdce. Shovívavost je v určitém smyslu synonymem katolicity, je to umění mít rád bez omezení, ale zároveň ve věrnosti jednotlivým situacím a konkrétními skutky. Mít rád to, co je velké, a nepřehlížet to, co nepatrné; mít rád maličké věci v horizontu velkých, protože „Non coerceri a maximo, contineri tamen a minimo divinum est - Nebýt omezen největším, ale být obsažen v tom nejmenším, to je božské“. Umění mít rád dobrotivými skutky. Dobrotivost je pevný úmysl a stálá snaha chtít dobro vždy a pro všechny, i pro ty, kteří nás nemají rádi.

Apoštol říká, že láska „nezávidí, nevychloubá se a nenadýmá“. To je opravdový zázrak lásky, protože my lidé – všichni a v každém věku – jsme svojí přirozeností poraněnou hříchem nakloněni k závisti a pýše. Také církevní hodnosti nejsou imunní proti tomuto pokušení. Právě proto však, drazí bratři, může v nás ještě více vyjít najevo božská síla lásky, která přetváří srdce, takže už nežiješ ty, nýbrž Kristus žije v tobě. A Ježíš je cele láskou.

Láska navíc „nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe“. Tyto dva rysy vyjevují, že ten, kdo žije v lásce, se nesoustředí na sebe. Kdo se soustředí sám na sebe, nevyhnutelně dělá, co se nepatří, a často si toho ani nevšimne, protože „to, co se patří“, je právě schopnost brát ohled na druhého, mít ohled na jeho důstojnost, jeho stav, jeho potřeby. Kdo je soustředěn na sebe, nevyhnutelně myslí na svoje zájmy a zdá se mu, že je to normální, téměř povinné. Takovýto „zájem“ může být oděn šlechetným hávem, ale kde uvnitř je vždycky „vlastní zájem“. Láska tě však decentruje a soustředí k pravému středu, kterým je pouze Kristus. Potom můžeš být ohleduplným a pozorným k dobru druhých.

Láska - říká Pavel - „se nerozčiluje, zapomíná, když jí někdo ublíží“. Pastýř, který žije v kontaktu s lidmi, nepostrádá příležitosti k rozčilení. A možná, že nám hrozí ještě více, že se rozčílíme mezi sebou, protože v konečném důsledku jsme nejméně omluvitelní. Také v tom nás láska a pouze láska osvobozuje. Osvobozuje nás od nebezpečí reagovat impulsivně, mluvit a jednat pomýleně a zejména nás osvobozuje od smrtelného rizika hněvu pojatého a „chovaného“ uvnitř, což vede k pamatování si utrpěného příkoří. Nikoli. To je pro muže církve nepřípustné. Třebaže momentální rozčilení lze omluvit a vzápětí ochladit, nevraživost už nikoli. Bůh nás od toho chraň a vysvoboď!

Láska – dodává apoštol – „má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy“. Kdo je v církvi povolán ke službě vlády, musí mít silný smysl pro spravedlnost, takže jakoukoli nespravedlnost považuje za nepřijatelnou, i kdyby mohla být výhodná pro něho či pro církev. A současně se „raduje z pravdy“. Jak krásné vyjádření! Boží člověk je uchvacován pravdou a nachází ji plně ve Slovu a Těle Ježíše Krista. On je nevyčerpatelným zdrojem naší radosti. Kéž u nás Boží lid vždycky nachází pevné odsouzení nespravedlnosti a radostnou službu pravdě.

A nakonec, láska „všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží“. Tady je ve čtyřech slovech obsažen program duchovního a pastoračního života. Kristova láska, která je vlita do našich srdcí Duchem svatým, ať nám umožní takto žít a takovými být, totiž lidmi schopnými vždycky odpouštět a vždycky důvěřovat, protože jsou plni víry v Boha; schopnými vždycky dodávat důvěru, protože jsou plni naděje v Boha; lidmi, kteří dovedou trpělivě snášet každou situaci a každého bratra a sestru ve spojení s Ježíšem, který z lásky nesl tíhu všech našich hříchů.

Drazí bratři, to všechno nepřichází od nás, nýbrž od Boha. Bůh je láska a všechno to uskutečňuje, pokud jsme poddajní Jeho svatému Duchu. Takoví tedy máme být: inkardinovaní a poddajní. Budeme více inkardinovaní v církvi, která je v Římě, a staneme se více poddajnými Duchu, aby láska dávala formu a smysl všemu, co jsme a co děláme. Inkardinovaní v církvi, která předsedá v lásce, poddajní Duchu svatému, který do našich srdcí vlévá lásku Boží (srov. Řím 5,5). Ať se tak stane.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
5.10.19 Soucit je podstatná náležitost Ježíšových učedníků
28.6.18 Autorita v církvi roste schopností prosazovat důstojnost druhého
28.6.17 Mějte oči upřené ke skutečnosti, Kříži a Vzkříšení
19.11.16 Virus polarizace a nevraživosti proniká naším myšlením, cítěním a jednáním
22.2.14 Církev vás potřebuje



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
O institucionalizovaných Jidáších a Jidáškovi v našem nitru

Papež: Jak prožít Velikonoce doma? S křížem a evangeliem.

Cantalamessa: Maria matka křesťanů

Vytrvat ve službě

Kardinál Pell jednohlasně zproštěn viny

Cantalamessa: Maria pod křížem

Papež ustavil fond pro misijní oblasti postižené koronavirem

Úřad pro laiky, rodinu a život: Neopouštějme seniory!

O chudých, ve kterých je vždycky přítomen Ježíš

Cantalamessa: “Co po mě žádáš, ženo?” - Mariina kénosis

Mimořádný výstav Turínského plátna

Proč zbrojovky nadále pracují?, ptají se italští biskupové

 Nově na webu
Svatý otec: Velikonoce – domácí liturgie

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: O Janu Pavlu II. , vyhaslosti víry a možnosti jiné cesty

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu