Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. Papež František zavítal dnes dopoledne na římský Kapitol, nejnižší, avšak historicky nejvýznamnější ze sedmi římských pahorků, na nichž vyrostlo Věčné město, který je dodnes sídlem městské správy. V jejím čele stojí primátorka Virginia Raggi z Hnutí pěti hvězd. František navštívil římskou radnici poprvé, ovšem ve stopách svých předchůdců, z nichž první byl Pavel VI. v roce 1966, dále Jan Pavel II. 15. ledna 1998, v kontextu příprav na jubilejní rok 2000, a naposled Beneditk XVI. dne 9. března 2009.

Již dlouho jsem si přál přijít na Kapitol a poděkovat městským představitelům za spolupráci u příležitosti Svatého roku milosrdenství i dalších církevních událostí, řekl papež František v úvodu své promluvy. Připomněl pak hlavní přínos města Říma pro civilizaci, který se projevil zejména v koncepci práva a v integraci antické řecké kultury do té míry, že „civilizace, která z něj povstala je právem označována za řecko-římskou“.

„Zároveň shodou okolností, kterou jen těžko můžeme nenazývat plánem, právě tady završili své poslání mučednictvím svatí apoštolové Petr a Pavel a jejich krev, smísena s krví mnoha dalších svědků, se proměnila v setbu nových křesťanských generací.“

Navzdory nejrůznějším dějinným peripetiím s jejich světly a stíny, právě oni přispěli k vytvoření nové tváře Města, která se dodnes odráží v bohatství historických památek „neopakovatelným způsobem rozesetých po sedmi pahorcích, z nichž tento je tím prvním,“ dodal František a připomněl různorodost, jaká formovala obraz města.

„Během téměř 2800 let dějin dokázal Řím přijímat a integrovat různé národy, lidi pocházející ze všech částí světa a náležející k nejrůznější sociálním a ekonomickým kategoriím, aniž by potíral legitimní rozdílnosti, ponižoval či utlačoval jejich zvláštní rysy a identitu. Spíše každému z nich poskytoval plodnou zemi, živnou půdu vhodnou k tomu, aby každý z nich vydal ze sebe to nejlepší a ve vzájemném dialogu dával tvar novým identitám.“

Řím přijímá studenty i poutníky, turisty i migranty z celého světa a stal se tak svorníkem mezi severem evropského kontinentu a Středomořím, mezi latinskou a germánskou civilizací, mezi mocí vyhrazenou občanské správě a mocí duchovní.

„Lze dokonce tvrdit, že díky síle slov evangelia došlo právě zde k ustavení prozíravé distinkce - v duchu vzájemné úcty a spolupráce pro dobro všech - mezi občanskou a náboženskou autoritou, která lépe odpovídá důstojnosti lidské osoby a nabízí prostory svobody a participace.“

Řím se stal cílem putování a symbolem pro ty, kdo v něm vidí jak italské hlavní město tak i centrum katolicismu, a vydávají se do něj, aby obdivovali pamětihodnosti a stopy minulosti, uctívali památky mučedníků a slavili hlavní slavnosti liturgického roku, či pracovali ve službách italských institucí nebo Svatého stolce. Řím tedy v jistém smyslu nutně vede k neustálému dialogu mezi časnou a duchovní mocí, vyžaduje kreativitu a každodenní pěstování dobrých vztahů, jak si to správa tak nezměrného dědictví nutně žádá.

„Řím je delikátním organismem, který vyžaduje pokornou a vytrvalou péči i kreativní odvahu, aby mohl zůstat uspořádaný a životaschopný, aby jeho nádhera neupadala, nýbrž aby k nahromaděné slávě minulosti bylo možné připojit přínos nových generací, s jejich specifickým géniem, iniciativami a dobrými projekty.“

Syntézou a emblémem těchto rolí je Kapitol, Michelangelova kupole a Koloseum, pokračoval Svatý otec. Spolu s těmito stopami minulosti náleží Římu univerzální poslání. Jakožto sídlo Petrova nástupce je duchovním jádrem celého katolického světa, jak správně vysvětluje také poslední úprava konkordátu mezi Itálií a Svatým stolcem, jejíž 35. výročí připadá na letošní rok a kde stojí, že „Italská republika uznává zvláštní význam, jaký má Řím, biskupský stolec Nejvyššího Pontifika, pro katolicismus“ (čl. 2 § 4).

„Řím vyžaduje a zaslouží si účinnou, moudrou a velkorysou spolupráci všech, zaslouží si, aby jak soukromí občané tak sociální služby a veřejné instituce, katolická církev a další náboženské komunity, sloužily dobru města a lidem, kteří je obývají, zejména těm, kdo jsou z jakéhokoli důvodu na okraji, téměř odepsaní a zapomenutí, nebo zakoušejí utrpení v nemoci, opustěnosti či osamělosti.“

Na římské periferie dnes přicházejí migranti prchající z oblastí válek a bídy, kteří se snaží vybudovat svou existenci v bezpečných podmínkách a zajistit si důstojný život, konstatoval dále papež a vybídl představitele města k přijímání a integraci migrantů, jež by proměnily napětí a problémy v příležitosti k setkání a růstu.

„Kéž Řím, zúrodněný krví mučedníků, dokáže vyvodit ze své kultury, utvářené vírou v Krista, zdroje kreativity a milosrdné lásky, nezbytné k překonání strachů ohrožujích možné iniciativy a cesty, které by mohly přispět k rozkvětu města, k rozvoji bratrství a vytváření příležitostí rozvoje, jak občanského a kulturního, tak ekonomického a sociálního. Nebojme se dobroty a milosrdné lásky! Právě ty jsou kreativní a z nich povstává pokojná společnost, schopná rozmnožovat síly a čelit problémům s vážností, avšak nikoli příliš úzkostlivě, s větší důstojností a respektem pro každého, a napomáhá k otevírání nových příležitostí rozvoje.“

František zdůraznil, že Svatý stolec chce spolupracovat pro dobro města, zejména ve prospěch nejchudších, a pěstovat kulturu setkání a integrální ekologii. V tomto smyslu také povzbudil všechny instituce i jednolivce, kteří se k církvi hlásí, aby dosvědčovali činnou víru, která se kreativně nasazuje ve službě obecnému dobru. „Chtěl bych všem popřát, aby se cítili plně zahrnuti do úsilí o dosažení tohoto cíle a s jasností myšlenek a silou každodenního svědectví potvrzovali ty nejlepší tradice Říma, jeho poslání a tím napomáhali k morální a duchovní obrodě města,“ uzavřel papež František svou promluvu na římském magistrátu, dřív než svěřil práci zastupitelstva přímluvě Panny Marie Salus Populi Romani a svatých apoštolů Petra a Pavla.