Francie. Chýlí se ke konci zvláštní postní doba. Nechodili jsme do kostela na Křížové cesty, utrpení přicházelo letos do našich domovů. Každý se musel konfrontovat s touto nevyhnutelnou součástí lidského života.
Poukazuje na to Fabrice Hadjadj, francouzský spisovatel a filosof, ředitel Evropského institutu antropologických studií Philanthropos. Všímá si faktu, že poprvé v dějinách prožíváme epidemii v kontextu globalizovaného světa. Tok informací působí, že prožíváme nejen vlastní bolesti, ale i bolesti dalších lidí na celém světě. Snili jsme o transhumanismu, a zažíváme křehkost lidského života.
Za této situace je však důležité vracet se ke Křížové cestě. Kristovo utrpení totiž pomáhá v porozumění našemu utrpení takovým způsobem, aby se Křížová cesta stala zároveň cestou světla, jak říká latinské úsloví Via Crucis - Via lucis. Mluví Fabrice Hadjadj:
“Jak reagujeme na konfrontaci s utrpením a zlem? Můžeme vyhledávat rozptýlení a znecitlivění. Můžeme se také domnívat, že zlo pochází pouze z venku. Můžeme se poddat zoufalství, spáchat sebevražda. Člověk má mnoho různých možností v konfrontaci se zlem a utrpením. Existuje však také možnost daleko lidštější, daleko hlubší. Totiž přejít od vnějšího zakoušení zla k osobní reflexi nad naším podílem na zlu a k prosbě, modlitbě, která vzývá Boha. Právě v tom se vyjadřuje velikost člověka. Když se jeho nitro rozvírá a tryská z něho vertikální volání, obrácené k nebi, když se k nebesům obrací s otázkou, včetně zvolání: proč jsi mne opustil. Mějme na paměti, že vrcholným momentem tajemství Kříže je také tato Kristova otázka: Proč jsi mne opustil?”
Říká francouzský filosof Fabrice Hadjadj.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
