Papež v Brazílii - 3. a 4. den

25.7.2013 

1. Středeční návštěva v nemocnici a centru pro drogově závislé
2. Čtvrteční setkání s obyvateli chudinské čtvrti Varginha
3. Papež František k mladým Argentincům: „Nedělejme z víry koktejl“.

ad 1. „Ze svatyně Naší Paní z Aparecidy do svatyně lidského utrpení“ – těmito slovy papež František definoval svou včerejší návštěvu nemocnice sv. Františka v centrální riodejaneirské čtvrti Tijuca. Svatý otec v odpoledních hodinách brazilského času opustil mariánské poutní místo, aby krátce před půlnocí našeho času „objal Krista v jeho trpícím těle“ v tomto modelovém zdravotním zařízení Ria.

Poté, co františkánský řád převzal před dvěmi lety jeho správu a po investici v přepočtu zhruba deseti milionů euro, má nyní nemocnice kapacitu pěti set lůžek. Zaměřuje se na výkony transplantační chirurgie a na léčbu závislostí na psychotropních látkách. Dva a půl tisíce zaměstnanců poskytují bezplatnou péči potřebným soukromým pacientům, avšak přijímají rovněž pojištěnce státního zdravotního systému. Nemocnice „São Francisco“ je přitom pouze jedním ze šedesáti projektů františkánského řádu ve třech brazilských spolkových státech.

Na vnitřním nádvoří nemocnice papež hovořil k asi pěti stům hospitalizovaných a jejich ošetřovatelů. Nejprve však dva bývalí drogově závislí pacienti vyprávěli o tom, jak v církevním zdravotním zařízení nalezli pomoc a léčbu. „Metla obchodu s drogami vyžaduje odvážný postoj celé společnosti“, reagoval papež František.

Kolik „obchodníků se smrtí“ se řídí logikou moci a výdělku za každou cenu! Metla obchodu s drogami, který s sebou nese násilí a rozsévá bolest a smrt, vyžaduje odvážný postoj celé společnosti. V různých latinskoamerických zemích se diskutuje o liberalizaci užívání drog, avšak tímto krokem není možné umenšit jejich šíření a snížit vliv závislosti na psychotropních látkách.

Všichni se musíme naopak naučit objímat potřebného člověka, poukázal Svatý otec na vzor svatého Františka.

Okolnosti obrácení vašeho svatého patrona jsou dobře známy: mladý František opouští bohatství a pohodlí, aby se stal chudým mezi chudými. Chápe, že skutečným bohatstvím a dárcem pravé radosti nejsou věci, majetek, světské modly, nýbrž následování Krista a služba druhým.

Možná poněkud méně známý je okamžik, kdy toto všechno ve Františkově životě nabývá konkrétní podoby. Stává se to tehdy, když objímá malomocného, pokračoval Svatý otec.

Onen trpící a vyloučený bratr se „pro sv. Františka z Assisi stává prostředníkem světla“ (srov. Lumen fidei, 57), neboť pokaždé, když objímáme bratra či sestru v nesnázích, objímáme trpící Kristovo tělo. Dnes bych na tomto místě, kde bojujete se závislostí na návykových látkách, chtěl obejmout každého a každou z vás. Jste Kristovým tělem, a proto bych chtěl prosit, aby Bůh naplnil vaši i mou pouť smyslem a pevnou nadějí.

Avšak objetí samo o sobě nestačí, zdůraznil dále papež František a vyzýval: Podejme ruku tomu, kdo je v tísni a kdo upadl do temnot závislosti, aniž možná ví, jak se to stalo. Řekněme mu: Můžeš znovu vstát, můžeš se vrátit zpět.

Ty sám jsi protagonista svého vzestupu, to je zcela nepostradatelná podmínka! Najdeš mnoho podaných pomocných rukou, avšak hlavní rozhodnutí za tebe nikdo neudělá.(...) Každému z vás bych rád znovu zopakoval : nedejte si ukrást naději! Nedejte si ukrást naději! Zároveň bych však rád řekl: neberme druhým naději, nýbrž staňme se jejími nositeli!

V této nemocnici, končil svou promluvu Svatý otec, se uskutečňuje podobenství o milosrdném Samaritánovi. Neexistuje tu lhostejnost, nýbrž laskavost, nevládne tu nezájem, nýbrž láska. Papež František se pak v samém závěru obrátil ještě k italským poutníkům Světových dní mládeže, kteří sledovali přímý přenos jeho návštěvy františkánské nemocnice z arény Maracanázinho.

Důvěřujte Ježíši, naslouchejte mu, jděte v jeho stopách. On nás nikdy neopouští, ani v nejtemnějších okamžicích života. On je naše naděje.

Vzkazoval Petrův nástupce mladým poutníkům.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy v nemocnici-protidrogovém centru je ZDE

Účastníci Světových dní mládeže v těchto dnech naslouchají katechezím svých biskupů. Mohou navštívit také Veletrh duchovních povolání, který již několik let pravidelně doprovází konání mezinárodních setkání mládeže. V Riu jej hostí nádherná scenérie parku Boa Vista. Více než stovka stánků různých řeholních institutů, hnutí i nových církevních společenství podává svědectví o možných duchovních cestách. Při své návštěvě Aparecidy Svatý otec zavítal do místního semináře Bom Jesus a přijal řeholnice tamní diecéze, čímž dokázal, že kněžská a řeholní povolání mu velmi leží na srdci. Právě Světové dny mládeže jsou pro mnohé mladé lidi okamžikem, kdy zaslechnou volání po bezvýhradném následování Krista.

Čtvrteční program papežovy návštěvy v Riu začínal ranní eucharistií v kapli rezidence Sumare, kde je Svatý otec ubytován. Na mši, která byla sloužena za oběti vlakového neštěstí ve Španělsku, byli pozváni všichni seminaristé z Ria de Janeiro spolu se svými formátory, celkem asi 300 osob. Během liturgie dnešního svátku sv. Jakuba pronesl papež homilii v podobném stylu jako to činí v Domě sv. Marty ve Vatikánu, tedy velice spontánním a živým způsobem vyložil liturgická čtení. Souhrn papežovy homilie přinášíme ZDE.

Kolem deváté hodiny tamního času se papež vydal do deset kilometrů vzdáleného městského magistrátu, kde mu primátor Ria de Janeiro předal symbolické klíče od města. Na to pak navázal krátký obřad požehnání olympijské a paralympijské vlajky vzhledem k tomu, že Brazílie bude jako vůbec první země jižní Ameriky hostit v roce 2016 Olympijské a paralympijské hry. Papež je požehnal z balkonu paláce primátora, odkud také pozdravil přítomné sportovce, shromážděné na zahradě před palácem.

ad 2. Potom se - přibližně v 15 hodin našeho času – vydal papež do jedné z chudinských čtvrtí města. Tato návštěva zvláště ležela na srdci Svatému otci, který požádal o její zařazení do již prakticky hotovému programu papežské návštěvy v Brazílii. Chudinských čtvrtí je v Riu asi 700 a žije v nich přibližně jeden a půl milionu lidí. Název Favela, jak se těmto čtvrtím říká, je odvozen od jména rostliny (la faveleira), která roste na vyprahlé půdě v místech, kde koncem 19. století vznikly první slumy v tomto městě. Odhaduje se, že v Brazílii žije v takovýchto čtvrtích celkem 11 milionů lidí, tedy 6% brazilské populace. Favely jsou jakousi viditelnou výčitkou svědomí pro nadměrně bohatou skupinu Brazilců, jejichž luxusní vily stojí často jen několik metrů od těchto slumů.

Stěží popsat nadšení, které papežova návštěva způsobila v jedné z těchto čtvrtí, zvané Varginha, i navzdory dešti a značně chladnému počasí, které v Riu stále panuje. Je to jedna z tzv. pacifikovaných favel, to znamená bezpečných. Existují totiž i takové, kam ani příslušníci místní policie obvykle nevstupují vzhledem k velké kriminalitě, které se v bídě daří.

Papež František, bouřlivě pozdravován obyvateli favely Varginha, byl přijat místním farářem a představenou sester Misionářek Lásky, které ve čtvrti žijí. Požehnal v místním kostele oltář a pak zamířil k fotbalovému hřišti, kde se konalo setkání s místními lidmi. Cestou se zastavil v jedné rodině, která však nebyla o možnosti této návštěvy informována předem. Setkání proběhlo bez pozornosti kamer.

Na fotbalovém hřišti papeže přivítal jeden manželský pár a potom se slova ujal papež František. „Když se plánovala tato cesta, přál jsem si navštívit všechny kouty této země, zaklepat na každé dveře, pozdravit „Dobrý den!“, požádat o sklenici chladné vody, vypít si „cafezinho“, ale ne sklenku cachaçy, a popovídat si, zahájil žertovně Petrův nástupce své setkání s obyvateli favely Varginha a poděkoval jim za přivítání.

Umění přijímat je velice důležité, ještě důležitější než jakákoliv výzdoba a krášlení. Pokud někoho velkoryse přijmeme a něco s ním sdílíme – trochu jídla, prostor svých domovů či svůj čas, nejenom nezchudneme, nýbrž obohacujeme se. Vím dobře, že zaklepe-li u vašich dveří hladovějící člověk, vždy naleznete způsob, jak se s ním o jídlo rozdělit. Jak říká přísloví, „do hrnce s fazolemi lze vždy přilít vodu“. (Potlesk) Je to tak? Ano, vždy lze přilít další vodu...A vy se dělíte s láskou, čímž ukazujete, že pravé bohatství nespočívá ve věcech, nýbrž v srdci!

Brazilský národ – a zejména jeho nejchudší vrstvy, pokračoval papež – mohou světu poskytnout cennou lekci solidarity. Na toto slovo se často zapomíná nebo se o něm mlčí, protože je nepohodlné. Stala se z něj téměř nadávka.

Chtěl bych proto vyzvat každého, kdo vlastní více zdrojů, a dále veřejné představitele a všechny lidi dobré vůle, aby nikdy nepolevili v úsilí o spravedlivější a solidárnější svět. Nikdo nemůže zůstat netečný vůči nerovnostem, které ve světě dosud vládnou! (...)Ke světu, ve kterém by se lépe žilo, nevede kultura sobectví a individualismu, jež často řídí naši společnost, nýbrž kultura solidarity. Utváříme ji tehdy, spatřujeme-li v druhém nikoliv konkurenta nebo číslo, nýbrž bratra.

A bratry jsme všichni, dodal papež. Snahy o obnovení pořádku nikdy nepovedou k nastolení harmonie, zřekne-li se společnost jedné své části, bude-li ji ignorovat a vytěsňovat na okraj. Taková společnost jednoduše ochuzuje sama sebe, ba co víc, ztrácí něco ze své podstaty, poukazoval Svatý otec.

Připomínejme si neustále, že pouze schopnost sdílení nás skutečně obohacuje. Vše, co sdílíme, se násobí. Velikost společnosti se poměřuje způsobem, jakým nakládá s nejpotřebnějším člověkem, který nevlastní nic jiného než svoji chudobu!

Církev je „zastánkyní spravedlnosti a obhájkyní chudých vůči nepřípustným a do nebe volajícím sociálním a ekonomickým nerovnostem“, citoval papež závěrečný dokument V. Generální konference latinskoamerických episkopátů v Aparecidě (395).

Je jistě nezbytné dát chléb tomu, kdo trpí hlady. Je to spravedlivý čin. Avšak existuje ještě větší hlad – hlad po štěstí, který může utišit pouze Bůh. Nelze hovořit o skutečné podpoře společného dobra, ani o pravém lidském rozvoji, jsou-li přehlíženy základní pilíře, podpírající stát.

A těmito pilíři jsou nehmotné statky, které je třeba hájit a podporovat: život, rodina, celistvá výchova, zdraví – i to duchovní, a bezpečnost pojímaná jako změna srdce. Závěrečná papežova slova patřila také zde mládeži.

Vy, drazí mladí, jste výjimečně citliví vůči nespravedlnostem, avšak často jste zklamáni zprávami, které hovoří o korupci a o lidech, kteří namísto společného dobra sledují vlastní zájmy. Také vám a všem ostatním opakuji: nedejte se odradit, neztrácejte důvěru, nedopusťte, aby vyhasla naděje. Skutečnost se vždy může změnit, stejně jako člověk. Usilujte o to, abyste přinášeli dobro jako první, nezvykejte si na zlo, nýbrž jej přemáhejte dobrem. Církev vás doprovází a dává vám cenný majetek. Je jím víra v Ježíše Krista.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže ve čtvrti Varginha je ZDE

Nejste sami, církev a papež jsou s vámi, zněla za neutuchajícího potlesku slova loučení s chudinskou čtvrtí.

ad 3. Bezprostředně po návštěvě Varginhy se papež František vydal do katedrály v Riu de Janeiro, kde se setkal se svými mladými krajany, kterých z Argentiny přijelo asi 50 tisíc. Svatý otec k nim krátce promluvil – spatra a samozřejmě v rodné španělštině:

Děkuji! Děkuji, že jste dnes tady, děkuji, že jste přijeli. Děkuji všem uvnitř katedrály a těm třiceti tisícům dalších, co jsou venku na dešti. Zdravím je odsud a děkuji za gesto, kterým jste projevili vaši blízkost, za účast na Světových dnech mládeže. Zeptal jsem se doktora Gasbarriho, který je organizátorem papežských cest, jestli by bylo možné setkat se s Argentinci, a on na papežovo přání tento společný okamžik zařídil.

Chtěl bych vám říci, co od Světových dní mládeže očekávám. Očekávám, že budeme hluční, chci, aby lidé v diecézích vyšli ven, chci církev v ulicích. Přeji si, abychom se bránili všemu tomu, co je světské a pohodlné, abychom se střežili uzavřenosti do sebe – do svých farností, internátních škol a institucí. Ty všechny musí ze sebe vyjít, protože jinak se změní v nevládní organizaci, a tou církev nemůže být. Kéž mi biskupové a kněží prominou, jestli bude někdo moc vyrušovat. Děkuji jim za všechno, co pro to budou moci udělat.

Myslím, že civilizace v této chvíli přešla ke kultu boha peněz. Stojíme před filosofií i praxí, vylučující dva body života, které jsou příslibem. Přirovnal bych to ke druhu skryté eutanazie – nepouštíme ke slovu a k činu staré lidi. Mladým lidem se děje totéž – nezažili důstojnost práce, protože práci nemají. Tato civilizace tedy vylučuje staré a mladé lidi. Mladí lidé musí vyjít a bojovat za hodnoty, zatímco staří lidé musí mluvit – musí učit a předávat moudrost národů. Nesmí se vzdát tohoto předávání národních dějin, spravedlnosti a paměti. Mladí lidé se nesmí stavět vůči starým do opozice, ale mají jim naslouchat. Vězte, že v tomto okamžiku jste vy, mladí, spolu se starými lidmi odsouzeni k témuž osudu – vyloučení. Nedopusťte, aby toto vyloučení nastalo !

Víra v Ježíše Krista není žert, je to něco mnohem vážnějšího. Je to skandalon. Kříž nadále budí pohoršení, avšak cesta kříže a Kristova Vtělení je jediná jistá. Nedělejte prosím z víry koktejl. Můžete si udělat koktejl z pomeranče, jablka nebo banánu, ale nikoliv z víry. Víra je úplná a nelze ji rozmixovat. Je to víra v Ježíše. Je to víra v Božího Syna, který se stal člověkem, miloval mne a zemřel pro mne.

Co tedy máme dělat? Být hluční a vyrušovat. Pečovat o mladé i staré lidi, aby neředili víru. Číst blahoslavenství a 25. kapitolu Matoušova evangelia o posledním soudu. To je váš akční program – blahoslavenství a 25. kapitola z Matouše. Nic jiného číst nepotřebujete, ale o toto vás ze srdce prosím. Děkuji vám za vaši blízkost. Rád bych vám byl trochu blíž, ale z bezpečnostních důvodů nemohu. Cítím se tady jako zavřený v kleci a přiznávám, že to není pěkný pocit. Děkuji vám, že se za mne modlíte. Ze srdce vás o to prosím, velmi potřebuji vaši modlitbu.

Nyní vám dám požehnání a potom požehnáme sošku Panny Marie a kříž sv. Františka, které budou v misijním duchu procházet celou Argentinskou republikou. A nezapomínejte: dělejte povyk, pečujte o dva extrémy života, které jsou dvěma extrémy národních dějin – staří a mladí, a nemixujte víru. Nyní se budeme modlit slovy požehnání. Ještě předtím chci poděkovat mons. Arançeidovi za jeho slova. Je nezdvořilé, že jsem mu dosud nepoděkoval.

Následovala modlitba požehnání a Zdrávas Maria. V samém závěru papež František dodal:

Mnohokrát děkuji. Ještě se v těchto dnech uvidíme. Kéž vám Bůh žehná. A modlete se za mne!

Další část programu papežské návštěvy je plánována na 23 h našeho času, kdy na pláží Copacabana proběhne slavnostní přivítání účastníků Světového dne mládeže.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.