Kard. José Saraiva Martins, prefekt Kongregace pro svatořečení, odpověděl Vatikánskému rozhlasu na několik otázek ohledně zítřejšího blahořečení 498 španělských mučedníků z počátku 20.stol.
Jaký má význam blahořečení tolika mučedníků najednou?
?Blahořečení mučedníků je vždycky velmi významné, protože, když mluvíme o mučednících, myslíme převážně na první křesťanská staletí, zatímco blahořečení tohoto druhu, jako bude tuto neděli, nám dává pochopit, že mučedníci jsou i dnes, ano v současné době. Je také třeba otevřeně říci, že minulé století, které teprve nedávno skončilo, bylo v dějinách církve stoletím, které vidělo největší počet mučedníků. Církev má tedy v podstatě povolání k mučednictví a toto blahořečení je další důkaz a tedy je zřejmé, že mučednictví není nějaká minulá záležitost nebo cosi z dávných dějin, ale jde o přítomnou věc, která charakterizuje dějiny církve. Církev, která není mučednická, není pravou církví Krista; tak jako církev, jež není misionářská, by nebyla pravou Kristovou církví.?
Někteří z těchto mučedníků byli umučeni před španělskou občanskou válkou, zatímco jiní jsou právě z onoho údobí. Mohl byste nám nastínit atmosféru, v níž uzrálo jejich mučednictví?
?Celá atmosféra oněch let musí být čtena a vysvětlována podle antiklerikálního klíče. Cílem a ideálem tzv. republikánů v katolickém Španělsku bylo jednou pro vždy skoncovat s církví. To nám dává pochopit, proč byly tisíce a tisíce osob zavražděny jenom proto, že to byli věřící: kněží, laikové či biskupové. Nenávist k víře u oněch pánů - tedy republikánů - byla cílem a motorem, který vše uváděl do pohybu a pobádal je, aby se snažili umlčet církev jednou provždy. Církev je Kristova církev a tedy přežije všechny boje a všechna pronásledování a jak tvrdil Tertullián: ?krev mučedníků je semenem nových křesťanů.? A opravdu, je tomu tak.
Eminence, vy budete mít homilii o těchto nových mučednících. Můžete nám vylíčit případ, který vás zvláště zasáhl?
?Náramně se mě dotklo mučednictví skupiny seminaristů z Barbastra, kteří byli velmi mladí a kteří byli ihned po zatčení brutálně zabiti. Byly to nevinné duše, jejich jediným proviněním bylo, že se chtěli stát kněžími. Kdykoliv na to pomyslím, jezdí mi mráz po zádech: Jak je to možné, že lidská zloba může dojít do takové zvlčilosti??
Je i dnes mnoho křesťanů, kteří dávají svůj život pro Krista?
?Ano, velmi mnoho. Jak jsem už říkal, církev mučedníků je současná církev, jako jí byla církev minulých staletí. Každý den přinášejí média zprávy o tom či onom misionáři, o této nebo oné skupině křesťanů, které jsou předmětem pronásledování, v některých případech až úděsného; dochází i k zabití nevinných misionářů, jejichž jedinou vinou je, že chtějí plnit příkaz Pána: ?jděte a hlásejte evangelium až do končin země?.
Pobádá to nás, křesťany žijící v tzv. svobodných zemích, abychom žili svou víru důsledněji?
?Myslím že ano, protože mučedníci mají právě tento cíl. Oni měli mimořádnou a lidsky nevysvětlitelnou odvahu, že byli ochotni dát spíše svůj život než zapřít svou víru v Krista. To je bezesporu velký podnět pro nás a náramně velká výzva, palčivé vybídnutí, s nímž se na nás obracejí. My musíme mít tutéž odvahu, jakou měli oni. Musíme být důslední ve své víře a dennodenně se snažit, aby naše víra neslábla, nestávala se pouze abstraktní a všeobecná, nýbrž, aby to byla žitá víra plná lásky ke Kristu, něco tak závratně cenného, životně důležitého, že jsme ochotni ? bude-li to nutné - dát za ni i svůj život.?
odeslat článek
vytisknout článek
