Nový portál Vatikánského rozhlasu

Paříž. Hledání Boha založilo kulturu Evropy a zůstává základem každé pravé kultury i dnes. Právě toto quearere Deum si vyžádalo tříbení kultury Slova, formaci rozumu, v rozlišování podstatného v mnohosti slov a na druhé straně uznalo lidskou práci za pokračování stvoření. Benedikt XVI. o tom mluvil v obsáhlé přednášce pro představitele světa kultury v Collège des Bernardins, kam zamířil po krátkém setkání s představiteli židovské komunity na apoštolské nunciatuře v 17 hodin.
Tzv. Kolej Bernardinů vznikla jako teologické učiliště pro cisterciáky v polovině 13. století (1247), z popudu papeže Inocence IV. Budova byla zkonfiskována za francouzské revoluce a než ji znovu zakoupila pařížská arcidiecéze sloužila jako vězení, skladiště, požární stanice a nakonec internát policejní školy. Z iniciativy zemřelého kard. Lustigera byly zahájeny restaurační práce. Renovovaný gotický komplex byl otevřen před týdnem jako součást Katedrální školy, soukromé vyšší školy nabízející kurzy filosofie a teologie.
Benedikta XVI. přivítalo na 700 představitelů francouzského světa kultury. Pozváni byli také reprezentanti UNESCO a Evropské unie a někteří zástupci muslimské komunity.

Papež v úvodu navázal na historii místa, aby ukázal, jak zásadní bylo mnišství pro formování západní evropské kultury. Jak řekl, prvotním cílem mnichů ale nebylo vytvářet novou kulturu ani uchovávat minulou:

Jejich cílem bylo quaerere Deum, hledat Boha. Ve zmatcích doby, v níž se zdálo, že nic neobstojí, chtěli najít to podstatné: zasadit se o hledání toho, co platí a trvá vždycky, chtěli nalézt samotný Život.

Jejich hledání nebylo ovšem tápáním temnotou. Cestu vytyčil Bůh sám svým Slovem v knihách Písma. ?Hledání Boha si proto vnitřně žádá kulturu slova,? což vedlo k rozvoji profánních věd ukazujících k jazyku. Součástí kláštera je knihovna a škola. Klášter slouží k formaci, vzdělávání rozumu, ?na jehož základě se člověk učí vnímat mezi slovy Slovo? s velkým ?S?. Tato cesta porozumění se pak týká celého společenství:

Slovo neuvádí na cestu pouze individuálního mystického ponoru, ale uvádí do společenství s těmi, kteří ve víře putují. A proto je třeba nejen reflektovat o Slovu, ale také číst správným způsobem.

Bůh sám učí člověka, jak s Ním má rozmlouvat v Žalmech, k nimž od počátku patří zpěv a hudební doprovod. Právě proto, že jde o rozhovor s Bohem, jsou na tuto hudbu kladeny nejvyšší nároky. Augustin považuje špatný zpěv za velmi těžký prohřešek. Označuje jej za ?pád do sféry nepodobnosti?, oddálení od Boha, nepodobnost nejen Bohu, ale ani pravému lidství.

Mniši a jejich modlitba i zpěv musí odpovídat vznešenosti Slova jim svěřeného a jeho požadavku pravé krásy. Z tohoto vnitřního požadavku mluvení s Bohem a Jeho opěvování slovy, která daroval On sám, zrodila se velkolepá západní hudba.

Základem kultury slova je Bible, která je ?sbírkou literárních textů?, mezi nimiž je zřejmé napětí, a jejichž celek je považován za jediné Boží Slovo. Z toho je zřejmé, že ?Bůh k nám mluví jenom skrze lidi, skrze jejich slova a jejich dějiny?, pokračoval Papež ve své promluvě k představitelům kultury:

Tato zvláštní struktura Bible je pro každou generaci stále novou výzvou. Svou povahou vylučuje všechno to, co dnes nazýváme fundamentalismem. Slovo Boha samého totiž není nikdy přítomné již v pouhé doslovnosti textu. K jeho dosažení je třeba přesahu a procesu porozumění, které se nechá vést vnitřním pohybem celku,a proto se musí stát také životním procesem. Vždycky a pouze v dynamické jednotě celku vytváří množství knih jedinou Knihu a v lidském slovu a lidských dějinách se zjevuje Slovo a jednání Boha v dějinách.

Benedikt XVI. dále rozvedl téma porozumění, přesahujícího literu, na které upozorňuje už sv. Pavel: ?Litera zabíjí, ale duch oživuje,? (2 Kor 3,6). Osvobozující Duch ale ?není pouhou osobní vizí toho, kdo interpretuje?. ?Duch je Kristus? který ukazuje cestu.? Vnitřní omezení svobody, je tedy v tom, že pouto převyšující literu je poutem intelektu a lásky.

Toto napětí mezi poutem a svobodou, které značně přesahuje problém literární interpretace Písma, určovalo také myšlení a působení mnišství a hluboce formovalo západní kulturu. A vyvstává znovu i v naší generaci jako výzva před póly subjektivní svévole z jedné strany a fundamentalistického fanatismu ze strany druhé. Bylo by fatální, kdyby dnešní evropská kultura dovedla chápat svobodu už jenom jako naprostou absenci závazku a tím nevyhnutelně favorizovat fanatismus a svévoli. Absence závazku spolu se svévolí není svobodou, ale destrukcí.

Další součástí mnišského života, která má pro další rozvoj evropské kultury dalekosáhlý význam, je rehabilitace práce. Zatímco v řeckém pojetí si učenec zakládal na tom, že se fyzické práce nedotýká, křesťanství navázalo na židovskou tradici, kde naopak rabíni vykonávali zároveň řemeslo. Křesťanský Bůh je Stvořitel, je neustále při díle a pokračuje v práci v dějinách lidí:

Bůh sám je Stvořitelem světa, a stvoření se ještě neskončilo. Bůh pracuje. Práce lidí se musela jevit jako zvláštní výraz jejich podobnosti Bohu a člověk tím má schopnost a může se podílet na Boží činnosti ve stvoření světa. Na mnišství se spolu s kulturou slova podílí kultura práce, bez níž rozvoj Evropy, její ethos a formování světa nejsou myslitelné. Tento ethos by proto měl obsahovat vůli přijmout za své, že práce a určování dějin člověkem jsou výrazem spolupráce se Stvořitelem, od něhož dostává míru. Tam, kde tato míra chybí a člověk povyšuje sebe sama na božského tvůrce, může se formování světa snadno změnit v jeho destrukci.

Benedikt XVI. dále poukázal na to, že hlásání křesťanství nebylo vnímáno jako propaganda, nýbrž jako zvěstování odpovědi Boží, která se týká všech, na kterou všichni lidé ve svém nitru čekají. První křesťany k tomu zavazovala univerzálnost Boha a rozumu otevřeného k Němu. Víra ?patřila k oblasti pravdy, před níž jsou si všichni rovni.? Ukazuje to Pavlovo hlásání na Areopagu:

Pavel nehlásá neznámé bohy. Hlásá Toho, kterého lidé neznají, a přece znají: Neznámého-Poznaného; Toho, kterého hledají, o němž v jádru vědí, ale který je přesto Neznámý a Nepoznatelný. To nejhlubší lidské myšlení a cítění nějakým způsobem ví, že musí existovat. Že na počátku všech věcí musí být nikoli iracionalita, ale tvůrčí Rozum; nikoli slepá náhoda, ale svoboda. Navzdory tomu, že to všichni lidé nějak vědí ? jak Pavel zdůrazňuje v listu Římanům (1,21) ? zůstává toto vědění nereálným: nějaký jenom myšlený a vynalezený Bůh není Bohem. Pokud se neukáže, my až k němu nedosáhneme. Novou věcí křesťanského poselství je možnost říci nyní všem národům: On se ukázal. On osobně. A cesta k Němu je nyní otevřena. Novost křesťanské zvěsti spočívá ve faktu: On se ukázal.

Dnes stejně jako v době Pavlova hlásání je ?za četnými obrazy bohů skrytá a přítomná otázka po neznámém Bohu,? dodal závěru promluvy k představitelům světa kultury Benedikt XVI. Dokonce i ?aktuální absence Boha je mlčenlivým postrádáním otázky, která se ho týká.?

Pouze pozitivistická kultura, která by otázku po Bohu odsunula do oblasti subjektivního jako nevědeckou, byla by kapitulací rozumu, zřeknutím se jeho nejvznešenějších možností, a tudíž úpadkem humanismu, jehož důsledky by nemohly nebýt vážné. To co založilo kulturu Evropy, hledání Boha a ochota naslouchat Mu, zůstává také dnes základem každé pravé kultury.

Plné znění přednášky Benedikta XVI. najdete ZDE

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(job)