Paříž.
Hlavní událostí pařížské etapy Papežovy cesty do Francie byla dnes v 10 hodin dopoledne mše svatá na pláni před Invalidovnou. Benedikt XVI. se věrně držel liturgického kalendáře, ve kterém na dnešek připadá památka sv. Jana Zlatoústého, učitele církve ze 4. století. Středem papežské homilie byla eucharistie. Benedikt XVI. vyšel od tématu modloslužby v jejích novotvarech, aby pak ukázal, co od model očišťuje: totiž přilnutí k pravdě vlastního života. Ta nikdy neprotiřečí Pravdě věčného Boha, který sám sebe dává v eucharistii. Právě eucharistie je uskutečňováním díla spásy i lékem proti útoku na svobodu rozumu, jímž modloslužba v důsledku je.
Na prosluněné pláni před Invalidovnou naslouchalo slovům Svatého otce přes 200 tisíc Pařížanů i přespolních. Prosté pódium s oltářem zakryté jen nenápadnou stříškou pohledově završovala kupole kostela sv. Ludvíka uprostřed monumentálního komplexu vybudovaného z vůle Ludvíka XIV. architektem Mansartem v 70. letech 17. století pro válečné invalidy.
Benedikt XVI. v úvodu pozdravil pařížského kardinála, André Vingt-Trois, francouzského premiéra Francois Fillona, aby se pak už věnoval dnešním liturgickým textům. ?Utíkejte před modloslužbou,? citoval Papež jako motto své homilie 1. list Korinťanům (10,14). Výzva sv. Pavla zůstává platnou i dnes. I my se musíme ptát, co v životě klademe na první místo.
Slovo ?modla? či ?idol? je odvozeno z řečtiny a znamená ?obraz?, ?podoba?, ?znázornění?, ale také ?zrcadlo?, ?přízrak?, ?prázdné zdání?. Idol je klam, protože odtrhuje od reality toho, kdo mu slouží, aby jej uvedl do panství zdání. Není to pokušení naší doby, jež je tou jedinou dobou, v níž můžeme jednat účinně? Pokušení dělat modlu z minulosti, která už neexistuje, a přitom zapomínat na její nedostatky; pokušení dělat modlu z budoucnosti, která ještě neexistuje, a přitom věřit, že člověk svými vlastními silami může na zemi uskutečnit věčné štěstí!
Mezi dalšími pokušeními modloslužby zmínil Papež lásku k penězům, touhu po penězích, moci nebo i po vědění. Upozornil zároveň, že je nutné odsuzovat modloslužbu nikoliv člověka, který se jí dopouští. Před hříšníkem je totiž vždycky možnost obrácení a odpuštění.
Nikdy Bůh nežádá na člověku, aby se zřekl svého rozumu! Nikdy se rozum nedostává do reálného rozporu s vírou! Jediný Bůh ? Otec, Syn a Duch svatý ? stvořil náš rozum a daroval nám víru, a nabízí naší svobodě, aby ji přijala jako drahocenný dar. Kult modloslužby je tím, co člověka odtrhává od této perspektivy, a rozum si pak vytváří modly. Prosme tedy Boha, který nás vidí a naslouchá nám, aby nám pomohl očistit se od všech model a přistoupit k pravdě našeho bytí, přistoupit k pravdě Jeho nekonečného Bytí!
Ten, kterého v hloubi srdce člověk hledá, má být poznáván nejen rozumem, ale také vírou. A víra předávaná po dva tisíce let zvěstuje, že Pán daroval sám sebe svému lidu v eucharistii ? a jak říká sv. Augustin ? stal se ?nám bližší než my sobě samým.? (Conf. III, 6,11)
Není snad pozvednutí kalichu spásy a vzývání Pánova jména právě tím nejlepším prostředkem ?útěku před modloslužbou?, jak to po nás žádá svatý Pavel? Pokaždé, když je slavena Mše sv., pokaždé, když se Kristus svátostně zpřítomňuje ve své Církvi, uskutečňuje se dílo naší spásy. Slavit Eucharistii proto znamená poznávat, že jedině Bůh je s to darovat nám štěstí v plnosti, naučit nás pravým hodnotám, věčným hodnotám, které nikdy nezaniknou. Bůh je přítomen na oltáři, ale je přítomen také na oltáři našeho srdce, když ho přijímáme v eucharistické svátosti. Jenom On nás učí utíkat před modloslužbou a před přízraky mysli.
?Kdo může pozvedat kalich spásy a vzývat jméno Páně ku prospěchu všeho Božího lidu, ne-li kněz,? ptal se dále Benedikt XVI. a obrátil se s výzvou na mladé lidi, kteří uvažují o řeholním a kněžském povolání.
Nemějte strach! Nemějte strach darovat svůj život Kristu! Kněžskou službu v životě církve nikdy nic nenahradí. Nic nikdy nenahradí Mši sv. za spásu světa! Drazí mladí či méně mladí, kteří mne slyšíte, nenechávejte Kristovo povolání bez odpovědi.
V závěru své homilie vyzval Papež všechny přítomné, aby stavěli dům ?na skále?, jíž je Kristus. Odtud pramení naděje církve, že ji ? jak bylo řečeno Petrovi ? nepřemohou mocnosti temnoty, a odtud také vychází naděje na přítomnost Boha v duši každého z nás. Končil Benedikt XVI. svou homilii na pláni před Invalidovnou.
Plné znění homilie Benedikta XVI. při liturgii před Invalidovnou ZDE
Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
