Drazí bratři a sestry,
Začínáme dnes první adventní nedělí nový liturgický rok. Tato skutečnost nás vybízí k zamyšlení nad dimenzí času, jehož moc nás nepřestává fascinovat. S použitím příkladu, jak to s oblibou dělával Ježíš, chtěl bych využít jedné velmi konkrétní konstatace, kterou všichni opakujeme: ?není čas?, protože rytmus každodenního života se stal pro všechny překotným. I v této souvislosti však církev má ?dobrou zprávu?: Bůh nám dává
svůj čas. My máme stále málo času, zejména pro Pána jej neumíme nebo nechceme nalézt. A přece,
Bůh pro nás má čas! To je první věc, kterou nám se stále novým úžasem pomáhá objevit začátek liturgického roku. Ano: Bůh nám dává svůj čas, protože vstoupil do dějin svým slovem a svým dílem spásy, aby je otevřel pro věčnost, aby je učinil dějinami smlouvy. Z tohoto hlediska už je čas sám o sobě základním znamením Boží lásky; darem, který - stejně jako cokoli jiného - člověk umí ocenit nebo naopak promarnit, pochopit v jeho významu nebo s otupělou povrchností přehlédnout.
V čase pak existují tři stěžejní body, které udávají rytmus dějin spásy. Na začátku je stvoření, uprostřed vtělení-vykoupení a na konci ?parusie?, definitivní příchod, který s sebou nese také poslední soud. Tyto tři momenty však nelze chápat v pouhé chronologické posloupnosti. Stvoření je sice na počátku všeho, ale také trvá a aktualizuje se v průběhu celého kosmického vývoje až do konce časů. Také vtělení-vykoupení nastalo v určitém historickém okamžiku. Akční rádius působení Ježíšova příchodu na zem však sahá do každé doby, která mu předchází a následuje ho. Druhý příchod i poslední soud, jehož rozhodující předzvěstí byl právě Kristův kříž, působí také na jednání lidí všech dob.
Liturgická doba Adventu slaví příchod Boha v jeho dvojím momentu. Nejprve nás vybízí obnovit očekávání slavného Kristova návratu a potom nás s blížícími se Vánocemi volá k přijetí Slova, jež se stalo tělem pro naši spásu. Pán však vstupuje do našeho života nepřetržitě. Více než příznačná je proto Ježíšova výzva, kterou nám představuje tato první adventní neděle: ?Bděte!? (Mk 13,33.35.37). Obrací se k učedníkům, ale také ?ke všem?, protože každý bude v hodině, kterou zná jenom Bůh, povolán vydat počet z vlastního života. Proto je zapotřebí mít správný odstup od pozemských dober, upřímnou lítost na vlastními chybami, činorodou lásku k bližním a zejména pokorně a důvěřivě spoléhat na Boha, našeho něžného a milosrdného Otce. Ikonou Adventu je Panna Maria, Ježíšova matka. Vzývejme ji, aby také nám pomohla stát se prodlouženým lidstvím Pána, který přijde.
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
