Drazí bratři a sestry,
Letos nám nedělní liturgie podává k rozjímání Markovo evangelium, jehož charakteristickou známkou je takzvané ?mesiášské tajemství?, tedy skutečnost, že Ježíš prozatím nechce, aby se někdo mimo vymezený okruh učedníků dověděl o tom, že je Kristem, Synem Božím. Proto také opakovaně varuje jak apoštoly, tak nemocné, které uzdravuje, aby nevyjevovali nikomu jeho identitu. Například úryvek z evangelia této neděle (
Mk 1,21-28) vypráví o člověku posedlého démonem, který náhle začne křičet: ?Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!? A Ježíš mu nařizuje: ?Mlč a vyjdi z něho!? A nato, jak poznamenává evangelista, zlý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Ježíš nejenom vyhání démony z lidí, osvobozuje je z toho nejhoršího otroctví, ale samotným démonům brání, aby vyjevovali jeho identitu. A naléhá na toto ?tajemství?, protože ve hře je zdar samotného jeho poslání, na němž závisí naše spása. Ví totiž, že pro osvobození lidstva z nadvlády hříchu, musí být obětován na kříži jako pravý velikonoční Beránek. Ďábel se jej však snaží odradit a svést na cestu lidské logiky mocného a úspěšného Mesiáše. Kříž Kristův bude zkázou démona, a proto Ježíš nepřestává učit své učedníky, že ke vstupu do jeho slávy musí mnoho trpět, být odmítnut, odsouzen a ukřižován (srov.
Lk 24,26), poněvadž utrpení je nedílnou součástí jeho poslání.
Ježíš na kříži trpí a umírá z lásky. Tímto způsobem zcela zřetelně dal smysl našemu utrpení, smysl, který mnozí muži i ženy všech dob pochopili, přijali a tak zakusili hluboký klid i v hořkosti tvrdých fyzických i duchovních zkoušek. Právě ?síla života uprostřed utrpení? je téma, které italští biskupové zvolili pro své každoroční Poselství ke Dni pro život. V hloubi se připojuji k jejich slovům, z nichž vyzařuje láska pastýřů vůči lidu, odvaha hlásat pravdu, odvaha říci jasně, že například euthanasie je falešné řešení dramatu utrpení, řešení, jež je nehodné člověka. Pravá odpověď totiž nemůže přivodit smrt, byť ?sladkou?, ale má vydat svědectví lásce, která lidským způsobem pomáhá čelit bolesti i agónii. Buďme si jisti, že žádná slza jak trpícího, tak toho, kdo je mu nablízku, není před Bohem ztracena.
Panna Maria chovala ve svém mateřském srdci tajemství svého Syna, sdílela jeho bolestné chvíle, podporována nadějí vzkříšení. Svěřme Jí lidi, kteří se ocitli v bolestech i ty, kteří se denně nasazují, aby jim pomáhali a slouží tak životu v každé jeho fázi: rodiče, zdravotníci, kněží, řeholníci, badatelé, dobrovolníci a mnozí další. Za všechny se modleme.
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
