Rádio Vaticana

Vatikán. Hodnotě a smyslu postu věnoval Benedikt XVI. své poselství k postní době 2009. Vyzývá v něm mimo jiné k obnově prastaré církevní praxe pořádat sbírky pro chudé z toho, co jsme si sami odřekli.

?Jaký smysl má pro nás křesťany odpírat si to, co by samo o sobě bylo dobré a užitečné?? ? ptá se Papež v úvodu dnes zveřejného poselství. ?Písmo svaté a celá křesťanská tradice učí, že půst je velkou pomocí v předcházení hříchu a všemu, co k němu vede,? odpovídá Svatý otec. První půst nařizuje už Bůh v ráji, když přikazuje zdržet se ovoce ze zakázaného stromu (Gn 2, 16-17). Později je půst v Písmu ukázán jako nástroj obnovy přátelství s Bohem, jako o tom píše Ezdráš při návratu z exilu do Zaslíbené země (8,21) nebo prorok Jonáš v příběhu o záchraně Ninive (3,9).
V Novém zákoně pak Ježíš ukazuje hluboký smysl postu ? vysvětluje Benedikt XVI. Ukazuje na pokrytectví farizeů, kteří se postí podle předpisů zákona, ale jsou od Boha daleko. Pravý půst je v plnění vůle Nebeského otce, který ?vidí i to, co je skryté? (Mt 6,18). Ježíš sám jde příkladem a po čtyřiceti dnech strávených na poušti odpovídá satanovi: ?Nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst? (Mt 4,4).

Benedikt XVI. pokračuje přehledem svědectví o postu v první křesťanské komunitě a u církevních otců. ?Půst je duší modlitby a milosrdenství je životem postu, a tedy kdo se modlí, ať se postí. Kdo se postí, ať je milosrdný. Kdo chce být vyslyšen ve svých prosbách, nechť vyslyší toho, kdo se s prosbou obrací k němu. Kdo chce nalézt Boží srdce otevřené, ať nezavírá své před tím, kdo jej prosí? (Sermo 43, PL 52, 320.332) ? cituje Papež z kázání sv. Petra Chrysologa.

Dnešní doba, poznamenaná vyhledáváním materiálního prospěchu, význam postu posunula a přičítá mu terapeutickou hodnotu pro zdraví těla, konstantuje Svatý otec. A dodává, že pro věřící má půst zůstat především ?terapií?, která člověka léčí z toho všeho, co mu brání uskutečňovat Boží vůli ? jak na to upozornil už Pavel VI. v apoštolské konstituci Poenitemini z roku 1966. Postní doba je tedy příležitostí vrátit se k pradávné postní praxi, která pomáhá potlačit vlastní egoismus a otevřít srdce lásce k Bohu a bližnímu.
?Odříkání se materiálního pokrmu, sytícího tělo, připravuje člověka, aby v nitru naslouchal Kristu a sytil se jeho slovem spásy. ? píše Benedikt XVI. ? Postem a modlitbou dovolujeme, aby přicházel On sám sytit nejhlubší hlad, který zakoušíme ve svém nitru: hlad a žízeň po Bohu.?

Další rozměr postu je sociální. Dovoluje nám uvědomit si situaci mnoha našich bratří a přiblížit se stylu Dobrého Samaritána. Můžeme se dobrovolně zříci něčeho ve prospěch druhých. Papež proto vyzývá farnosti, aby se v postní době intenzívněji zaměřily na osobní i komunitní půst, na naslouchání Božímu slovu, modlitbu a dobročinnost. Jak upozorňuje Benedikt XVI., sbírky pro chudé z toho, co jsme si sami odřekli, jsou prastarou praxí církve od jejích počátků (srov. Didascalia Ap., V, 20,18).

V závěru Papež připomíná, že k postní době patří větší pozornost k modlitbě, k lectio divina, svátost smíření a aktivní účast na eucharistii. ?Užívejme střídmě slov, pokrmů, nápojů, spánku i her, setrvávejme pozorní a bdělí,? cituje Benedikt XVI. starý hymnus v závěrečné pasáži svého poselství k postní době 2009.

Oficiální překlad poselství Benedikta XVI. je na TS ČBK

(job)