VaticanNews.va

   19. 2. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6567
Poslechem z webových stránek.4031
Četbou textů na webových stránkách.6438
Poslechem i četbou.3786


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Nová exhortace: pasáže o duchovenstvu a roli ženy v Amazonii

Papež František k americkým biskupům: Když se mnou nesouhlasí, obviňují mne stejně jako vás

Mějme na srdci lidi, kteří nás doprovázejí životem


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

11.3.2009 

Sv. Bonifác

Benedikt XVI. na gen.audienci, nám sv. Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
dnes budeme mluvit o velkém misionářovi 8.století, který šířil křesťanství ve střední Evropě, zvláště v mojí vlasti - svatém Bonifácovi, který je se do dějin zapsal jako ?apoštol Němců?. Zachovalo se nám péčí jeho životopisců nemálo zpráv o jeho životě. Narodil se v anglosaské rodině ve Wessexu kolem roku 675 a byl pokřtěn jménem Winfrid. Velmi mlád, přitahován mnišským ideálem, vstoupil do kláštera. Vzhledem ke značným intelektuálním schopnostem byl nakročen ke klidné a oslnivé kariéře vzdělance, stal se učitelem latinské gramatiky, sepsal několik pojednání a skládal také latinské básně. Asi ve třiceti letech byl vysvěcen na kněze a cítil se povolán k apoštolátu mezi pohany na kontinentu. Jeho vlast, Velká Británie, kterou evangelizovali sto let předtím benediktini pod vedením sv. Augustina, vykazovala víru tak pevnou a lásku tak vroucí, že posílala misionáře do střední Evropy, aby tam hlásali evangelium. Roku 716 se Winfrid s několika druhy vydal do Fríska (dnešní Holandsko), ale narazil tam na odpor místního vládce, takže pokus o evangelizaci byl zmařen. Neztratil však odhodlání, vrátil se domů a za dva roky se vydal do Říma, aby se setkal s papežem Řehořem II. a přijal od něho pokyny. Podle vyprávění jednoho z životopisců jej papež ?přijal s úsměvem a pohledem plným něhy? a následující dny spolu vedli ?důležité rozhovory? (Willibald, Život sv. Bonifáce, vyd. Levison, str. 13-14), načež mu papež dal nové jméno Bonifác a vybavil jej oficiálním pověřením hlásat evangelium mezi národy Německa.

Povzbuzen a potěšen papežovou podporou se Bonifác pustil do hlásání evangelia v tomto regionu, bojoval proti pohanským kultům a posiloval základy lidské a křesťanské morálky. S velkým smyslem pro povinnost v jednom svém dopise píše: ?Stůjme pevně v boji v den Páně, neboť na nás přišly dny úzkosti a soužení? Nebuďme němými psy, nebuďme tichými pozorovateli, nebuďme nájemníky, kteří prchají před vlkem, ale buďme starostlivými pastýři, kteří bdí nad stádem Kristovým a oznamují všechny Boží úradky velkým i malým, bohatým i chudým, každému stavu a každému věku, pokud Bůh dá k tomu možnost, vhod i nevhod.? (Epistulae, 3,352.354: MGH). Bonifác svou neúnavnou činností, svými organizačními schopnostmi a svým houževnatým a vlídným charakterem dosáhl velkých úspěchů. Tehdejší papež ?prohlásil, že mu chce udělit biskupskou hodnost, aby tak mohl s větší rozhodností napravovat a přivádět bloudící na cestu pravdy, pocítit větší autoritu apoštolské důstojnosti a mohl tak být ode všech více přijímán ve svém úřadě kazatele, když by vyšlo najevo, že právě z tohoto důvodu byl obdařen apoštolskou hodností? (Otloho, Život sv. Bonifáce, vyd. Levinson, kn. I., str.127).

Papež osobně vysvětil Bonifáce na ?regionálního biskupa? ? to znamená pro celé Německo a ten pak pokračoval ve svých apoštolských námahách na územích, která mu byla svěřena, a jeho působení zasahovalo také církev v Galii. S velkou rozvahou pečoval o církevní kázeň, svolal několik synod, aby poskytl záruky autoritě posvátných kánonů a posílil nezbytné společenství s římským papežem, což mu především leželo na srdci. Také nástupci papeže Řehoře II. si Bonifáce velmi považovali. Řehoř III. jej jmenoval arcibiskupem všech germánských kmenů, poslal mu pallium a udělil mu právo zřídit na tomto území církevní hierarchii (srov. Epis. 28: S.Bonifactii Epistulae, vyd. Tangl, Berolini 1916); papež Zachariáš jej potvrdil v úřadě a chválil jeho nasazení (srov. Epist. 51,57,58,60,68,77,80,86,87,89: op. cit.); Papež Štěpán III. od něho bezprostředně po svém zvolení obdržel dopis, ve kterém mu vyjadřoval svou synovskou poslušnost (srov. Epist. 108: op.cit.).

Kromě této evangelizační práce a organizování církve zakládáním diecézí a pořádáním synod neopomněl tento velký biskup zakládat také různé, mužské i ženské kláštery jako majáky, které na daném území vyzařují víru, jakož i křesťanskou a lidskou kulturu. Z benediktinských komunit ve své vlasti povolal mnichy a mnišky, kteří poskytli drahocennou a významnou pomoc při hlásání evangelia a šíření lidského vědění a umění mezi národy. Bonifác měl právem za to, že práce pro evangelium musí být také přínosem k opravdové lidské kultuře. Zejména klášter ve Fuldě, založený kolem roku 743, byl srdcem a centrem, které vyzařovalo duchovnost a náboženskou kulturu. Modlitbou, prací a pokáním usilovali tamější mniši o svatost, vzdělávali se studiem posvátných i světských nauk a připravovali se na hlásaní evangelia, aby se stali misionáři. Zásluhou Bonifáce, jeho mnichů a mnišek, měly na tomto díle evangelizace významný podíl také ženy a rozkvetla tak ona lidská kultura, která je neoddělitelná od víry a která vyjevuje její krásu. Samotný Bonifác nám zanechal významná intelektuální díla. Především svou bohatou korespondenci, která obsahuje jak pastorační, tak oficiální a soukromé listy, které zachycují různé společenské události a zejména jeho bohatý lidský temperament a jeho hlubokou víru. Napsal také pojednání Ars grammatica, ve kterém vysvětluje deklinace, slovesa, syntax latinského jazyka, ale které mu sloužilo také jako nástroj šíření víry a kultury. Jsou mu připisována také Ars metrica, tj. úvod do umění poezie, různé básně a nakonec i sbírka 15 kázání.

Přestože byl již pokročilého věku ? přibližně 80 let ? začal s přípravou nové evangelizační misie. Spolu s 50 mnichy se vrátil do Fríska, kde své dílo započal. V předtuše své blížící se smrti napsal s narážkou na životní cestu svému učedníkovi a nástupci na Mohučském stolci biskupovi Lullovi: ?Rád bych přivedl ke zdaru cíl této cesty a nemohu se v žádném případě tohoto přání vzdát. Den mého konce je blízko a čas mé smrti se nachýlil. Své tělesné ostatky odložím a vystoupím k věčné odměně. Avšak Ty, můj drahý synu, nadále bez okolků povolávej lid od jalovosti omylu, dokonči již započatou stavbu baziliky ve Fuldě a ulož tam mé tělo, zestárlé dlouhými roky života? (Willibald, Vita S.Bonifatii, vyd. Cit.,str.46). 5.června 754, když se chystal přistoupit ke slavení mše v Dokkum (v dnešním severním Holandsku), byl napaden bandou pohanů. Předstoupil před ně s klidnou tváří, ?zakázal svým lidem, aby bojovali, a řekl: ?Děti, přestaňte bojovat, zanechte války, protože svědectví Písma nás varuje, abychom neodpláceli za zlo zlem, nýbrž dobrem. Nadešel vytoužený den, čas našeho konce. Mějme odvahu v Pánu!?? (ibid. str.49-50). To byla jeho poslední slova před tím, než padl pod údery agresorů. Ostatky biskupa mučedníka byly přeneseny do kláštera ve Fuldě, kde se jim dostalo důstojného pohřbu. Již jeden z prvních jeho životopisců o něm soudí: ?Svatý biskup Bonifác může být označen za otce všech obyvatel Německa, protože je nejprve zrodil v Kristu slovem svého svatého kázání, utvrdil je svým příkladem a nakonec za ně dal svůj život z lásky, nad niž nelze dát více? (Otloho, Vita S. Bonifatii. vyd. cit.,lib. I., str. 158).

Jaké poselství si dnes po tolika staletích můžeme vzít z nauky a podivuhodného působení tohoto velkého misionáře a mučedníka? První zřejmostí, která se nabízí tomu, kdo se s Bonifácem seznámí, je ústřední místo Božího Slova, žitého a interpretovaného ve víře církve; Slova, kterým žil, které hlásal a dosvědčil až k nejvyššímu darování sebe sama v mučednictví. Byl tak uchvácen Božím Slovem, že slyšel naléhavost a povinnost nést jej druhým i za cenu osobního rizika. Na tomto Slovu se zakládala víra, k jejímuž šíření se slavnostně zavázal ve chvíli svého biskupského svěcení: ?Vyznávám cele čistotu svaté katolické víry a s pomocí Boží chci setrvat v jednotě této víry, v níž bezpochyby spočívá veškerá spása křesťanů? (Epist., 12, in Bonifatii Epistolae, vyd. cit., str.29). Druhou, velmi důležitou zřejmostí, která vysvítá z Bonifácova života, je jeho věrné společenství s Apoštolským stolcem, jež bylo pevným a ústředním opěrným bodem jeho misijní práce. Toto společenství neustále zachovával jako pravidlo své misijní činnosti a zanechal jej takřka jako svou závěť. V dopise papežovi Zachariášovi napsal: ?Nikdy nepřestanu vyzývat k poslušnosti a podřízení Apoštolskému stolci ty, kteří chtějí vytrvat v katolické víře a v jednotě s římskou církví, a všechny ty, které mi Bůh v tomto mém misijním poslání dá jako posluchače a učedníky? (Epist. 50: in ibid. str. 81). Plodem tohoto nasazení byl pevný duch soudržnosti s Petrovým nástupcem, který Bonifác předal církvím na svém misijním území a zároveň tak spojil s Římem také Anglii, Německo a Francii, čímž rozhodující měrou přispěl k zasazení křesťanských kořenů Evropy, které v následujících staletích přinesly mnoho ovoce. Jako třetí Bonifácova charakteristika se naší pozornosti nabízí jeho přínos k setkání římsko-křesťanské a germánské kultury. Byl si totiž vědom, že humanizovat a evangelizovat kulturu, je integrální součástí jeho biskupského poslání. Předáním starobylého odkazu křesťanských hodnot, zasadil do germánských národů nový, lidštější životní styl, díky němuž byla lépe respektována nezcizitelná práva lidské osoby. Jako pravý syn svatého Benedikta dovedl sjednotit modlitbu a práci (intelektuální i manuální), pero i pluh.

Bonifácovo odvážné svědectví je pro nás všechny výzvou k přijetí Božího Slova do vlastního života jako bytostného opěrného bodu a k vroucí lásce k církvi, abychom se cítili spolu zodpovědní za její budoucnost a usilovali o její jednotu s Petrovým nástupcem. Zároveň nám připomíná, že křesťanství přispívá k šíření kultury a prosazuje pokrok člověka. Je nyní na nás, abychom byli na výši tak drahocenného odkazu a nechali jej, aby přinesl plody budoucím generacím. Tento jeho vroucí zápal pro evangelium na mne vždy zapůsobí. Ve čtyřiceti letech opustil krásný a plodný řeholní život mnicha a profesora, aby hlásal evangelium obyčejným lidem, barbarům a v osmdesáti letech znovu odchází do míst, kde předvídá své mučednictví. Porovnáme-li tuto jeho vroucí víru a tento jeho zápal pro evangelium s naší nezřídka vlažnou a byrokratickou vírou, vidíme, co je třeba dělat a jak máme svou víru obnovit, abychom naší době darovali drahocennou perlu evangelia.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
12.2.20 Papež: Pláč očišťuje a obnovuje
12.2.20 O blahoslavenstvích - Blahoslavení plačící
5.2.20 Petrův nástupce: Máme právo být chudí v duchu
5.2.20 O blahoslavenstvích – Blahoslavení chudí v duchu
29.1.20 Papež: Blahoslavenství jsou mnohem více než normy



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nezapomínat, že milost je zdarma

Papežské poselství k jubilejnímu roku v Kostarice

Aleppský arcibiskup: Křesťanů ubývá, ale kostely jsou stále plné

Sixtinská kaple se představila ve své dávné nádheře

Kardinál Bo vybízí ke zrušení zákazu volebního hlasování pro duchovní

Turínské plátno poprvé přezkoumal plastický chirurg

Papež, jak jsem ho poznal – nová kniha italského vatikanisty

Papež posílá budoucí diplomaty na rok do misií

Církev není uniformita, nýbrž komunita, říká autor knižního interview s papežem

Proběhlo první celoevropské fórum laických bratrstev

Křesťané opětovně terčem v Nigérii a Burkina Faso

Svatost je pečováním o milost

 Nově na webu
Svatý otec: Boží Zákon je nástroj svobody

Publicistika: O osvobozující milosti

Publicistika: Příspěvek do diskuse o kněžském celibátu v synovské poslušnosti papeži

Rozhovory: Papež vybízí k rozhořčení - nesmíme si zvykat na zlo

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv únor 20
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 

Starší zprávy >

Náš tip

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu

Admirabile signum