VaticanNews.va

   3. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6776
Poslechem z webových stránek.4147
Četbou textů na webových stránkách.6613
Poslechem i četbou.3898


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život

Mimořádná pobožnost v čase epidemie – Urbi et Orbi

O neomylnosti lidu ve víře


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

2.4.2009 

Mládež porozuměla odkazu Jana Pavla II.

Homilie Benedikta XVI., bazilika sv.Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Dnes jsou tomu čtyři roky, co můj milovaný předchůdce, Boží služebník Jan Pavel II. ukončil svou pozemskou pouť po ne právě krátkém období velkého utrpení. Slavíme dnes posvátnou eucharistii za jeho duši a zároveň děkujeme Pánu, že daroval církvi na dlouhá léta pastýře tak horlivého a velkodušného. Spojuje nás tento večer vzpomínka, která je v srdcích lidí stále živá, jak ukazuje i nepřetržitý proud věřících, kteří putují k jeho hrobu v kryptách Vatikánské baziliky. Sloužím tuto mši svatou s pohnutím a radostí, děkuji za vaši přítomnost a zdravím vás, ctihodní bratři v biskupské a kněžské službě, i vás, drazí věřící, kteří jste při této příležitosti přišli z různých částí světa, zejména z Polska.

Rád bych proto zvlášť pozdravil Poláky a polskou mládež. V den čtvrtého výročí smrti Jana Pavla II. přijměte jeho výzvu: Nemějte strach svěřit se Kristu. On vás bude provázet a dá vám sílu, abyste šli za ním každý den a v každé situaci? (Vigilie na Tor Vergata, 19.8.2000). Kéž vás tato myšlenka Božího služebníka provází na cestách života a dovede vás k radosti jitra Zmrtvýchvstání.

Zdravím kardinála vikáře, krakovského arcibiskupa a kardinála, další kardinály a preláty; zdravím rovněž kněze, řeholníky a řeholnice. A zvlášť pak zdravím vás, milovaní mladí Říma, kteří se touto mší připravujete na Světový den mládeže, který budeme společně prožívat nadcházející Květnou neděli. Vaše přítomnost mi připomíná nadšení, které Jan Pavel II. dokázal dodávat novým generacím. Jeho památka je pobídkou pro nás všechny, kteří jsme se sešli v této bazilice, kde mnohokrát slavil eucharistii, abychom se nechali oslovit Božím Slovem, které jsme před chvílí vyslechli.

Evangelium tohoto čtvrtka z pátého týdne postní doby nám podává k rozjímání poslední část 8.kapitoly ze sv. Jana, která obsahuje dlouhou disputaci o Ježíšově identitě. On sám se těsně před tím prezentoval jako ?světlo světa? (v. 12) a třikrát přitom užil výrazu ?Já jsem?, který mocně odkazuje na jméno Boží zjevené Mojžíšovi (srov. Ex 3, l4). A dodává: ?Kdo zachovává mé slovo, nezakusí smrt navěky? (v.51), čímž prohlašuje, že byl poslán Bohem, který je jeho Otcem, aby přinesl lidem radikální svobodu od hříchu a smrti, která je nezbytná ke vstupu do věčného života. Jeho slova však zraní domýšlivost jeho posluchačů, a také zmínka o patriarchovi Abrahámovi se stává důvodem ke konfliktu. ?Amen, amen, pravím vám: Dříve než byl Abrahám, já jsem? (Jan 8,58). Bez okolků tak prohlašuje svou preexistenci a tedy nadřazenost vůči Abrahámovi, což pochopitelně vyvolá pohoršenou reakci Židů. Ježíš však nemůže zamlčet svou vlastní identitu; ví, že nakonec mu sám Otec dá za pravdu, až jej oslaví smrtí a vzkříšením, protože právě tehdy, až bude vyvýšen na kříž, zjeví se jako jednorozený Syn Boží (srov. Jan 8,28, Mk 15,39).

Drazí přátelé, při rozjímání o tomto úryvku Janova evangelia se mimoděk ukazuje, jak je obtížné pravdivě svědčit o Kristu. Vzpomínáme na milovaného Božího služebníka Karola Wojtylu ? Jana Pavla II., který se již od mládí projevoval jako neochvějný a smělý obhájce Krista. Pro Něho neváhal vydat veškerou energii, aby tak všude šířil světlo; nepřistupoval na kompromisy, když se jednalo o hlásání a hájení jeho Pravdy, a neúnavně šířil jeho lásku. Od začátku svého pontifikátu až do 2. dubna 2005 neměl strach hlásat všem a vždycky, že jedině Ježíš je Spasitelem a pravým Osvoboditelem člověka a celého lidstva.

?Učiním tě nadmíru plodným? (Gen 17, 6). Dosvědčovat vlastní přilnutí k evangeliu není nikdy snadné, a určitě je útěchou jistota, že Bůh činí naši snahu plodnou, je-li upřímná a velkodušná. Také z tohoto hlediska se nám duchovní zkušenost Božího služebníka Jana Pavla II. jeví významnou. Díváme-li se na jeho život, vidíme, jak uskutečňuje příslib plodnosti, který dal Bůh Abrahámovi a jehož ozvěnu jsme slyšeli v prvním čtení z knihy Geneze. Dalo by se říci, že zejména v posledních letech svého pontifikátu zrodil ve víře mnoho synů a dcer. Znamením toho jste vy, drazí mladí: vy mladí Říma a vy, mladí, kteří jste přišli ze Sydney a z Madridu, představujete zástupy chlapců a děvčat v různých částech světa, kteří se účastnili třiadvaceti Světových dnů mládeže. Kolik povolání ke kněžství a zasvěcenému životu, kolik mladých rodin rozhodnutých žít evangelní ideál a usilovat o svatost se váže ke svědectví a kázání mého ctihodného Předchůdce! Kolik chlapců a děvčat se obrátilo nebo vytrvalo na své křesťanské pouti díky jeho modlitbě, jeho povzbuzení, jeho podpoře a jeho příkladu!

Opravdu! Jan Pavel II. dokázal předávat silný náboj naděje, založené na víře v Ježíše Krista, který je ?stejný včera i dnes i navěky? (Žid 13,8), jak pravilo motto Velkého Jubilea roku 2000. Jako citlivý otec a pozorný vychovatel ukazoval bezpečné a pevné opěrné body, jež jsou nezbytné pro všechny, zejména pro mládež. Tato nová generace přišla v hodinu jeho agónie a smrti manifestovat, že porozuměla jeho učení, když se mlčky shromáždila na náměstí sv. Petra a na mnoha jiných místech světa. Mladí cítili, že jeho odchod znamená ztrátu, umíral jejich ?Papež?, kterého považovali za ?svého otce? ve víře. A zároveň vnímali, že jim zanechává jako odkaz svou odvahu a důslednost svého svědectví. Copak nezdůraznil častokrát potřebu radikálního přilnutí k evangeliu? Nevybízel dospělé i mladé, aby vzali vážně tuto společnou výchovnou odpovědnost? I já se snažím osvojit si tuto jeho touhu a při různých příležitostech mluvím o naléhavosti výchovy, která se dnes týká rodin, církve, společnosti a zejména mladých generací. V době růstu má mládež zapotřebí dospělých, kteří jsou schopni předkládat jí principy a hodnoty, zakouší potřebu lidí, kteří dovedou vyučovat životem spíše než slovy a zcela se vydávají vznešeným ideálům.

Kde však čerpat světlo a moudrost ke splnění tohoto poslání, které se týká nás všech jak v církvi, tak ve společnosti? Zajisté nestačí dovolávat se jenom lidských zdrojů; je třeba se také a především svěřit božské pomoci. ?Pán je věrný navěky? ? tak jsme se modlili před chvílí v responsoriálním žalmu v jistotě, že Hospodin nikdy neopouští ty, kteří Mu zůstávají věrní. Připomíná to téma 24. Světového dne mládeže, který bude slaven na diecézní úrovni nadcházející neděli. Je vzato z prvního listu svatého Pavla Timotejovi: ?Máme naději v živém Bohu? (4,10). Apoštol mluví jménem křesťanské komunity, jménem těch, kteří uvěřili v Krista a odlišují se tak od těch, kteří ?nemají naději? (1 Sol 4,13). Právě proto, že doufají, však živí důvěru v budoucnost, důvěru, která není založena na idejích nebo lidských předpovědích, nýbrž na Bohu, ?živém Bohu?.

Drazí mladí, není možné žít bez naděje. Zkušenost ukazuje, že všechno i samotný náš život jsou v nebezpečí, mohou se zhroutit z nějakého vnitřního či vnějšího důvodu. Je to normální: všechno,co je lidské, a tedy také naděje, nemá základ samo v sobě, ale nezbytně potřebuje ?skálu?, na níž zakotví. Proto Pavel píše, že křesťané mají lidskou naději vkládat v ?Boha živého?. Jedině v Něm se stává bezpečnou a věrohodnou. Ba dokonce jenom Bůh, který nám v Ježíši Kristu zjevil plnost své lásky, může být naší pevnou nadějí. V Něm, naší naději, jsme totiž spaseni (srov. Řím 8, 24).
Buďte však obezřetní: v dnešní době by vzhledem ke kulturnímu a sociálnímu kontextu, v němž žijeme, by mohlo být mocnější riziko redukovat křesťanskou naději na ideologii, na skupinový slogan, na zevnějšek. Nic není protichůdnější k Ježíšovu poselství! On nechce, aby jeho učedníci ?hráli nějakou roli?, byť nadějnou. On chce, aby ?byli? nadějí a tou mohou být jedině, zůstanou-li s Ním sjednoceni! Chce, aby každý z vás, drazí mladí přátelé, byl pramínkem naděje pro bližního a abyste se všichni stali oázou naděje pro společnost, jejíž jste součástí. To je však možné pod jedinou podmínkou: že budete žít z Něho a v Něm skrze modlitbu a svátosti, jak jsem vám napsal ve svém letošním poselství. Zůstanou-li Kristova slova ve vás, můžeme šířit plamen lásky, který na zemi zažehnul; můžeme vysoko pozvednout pochodeň víry a naděje, s níž jdeme vstříc Jemu, přičemž čekáme Jeho slavný návrat na konci časů. Je to pochodeň, kterou nám Papež Jan Pavel II. zanechal jako odkaz. Předal ji mně, jako svém nástupci, a já ji dnes večer v duchu opět předávám zejména vám, mládeži Říma, abyste i nadále na úsvitu třetího tisíciletí byli bdělými a radostnými jitřenkami. Odpovězte velkodušně na Kristovu výzvu! Zejména během Kněžského roku, který začíná letos 19.června, buďte pohotově ochotní, pokud vás Ježíš povolá následovat Ho na cestě kněžství a zasvěceného života.

?Hle, teď je ta doba příhodná, toto je den spásy!? Ve zpěvu před evangeliem nás liturgie vybízí obnovit nyní ? a v každé chvíli je to ?vhodné? ? naši rozhodnou vůli následovat Krista v jistotě, že On je naší spásou. To je podstata poselství, které nám tento večer znovu předává Jan Pavel II. Jeho vyvolenou duši svěřujeme mateřské přímluvě Panny Marie, kterou vždy něžně miloval, a vroucně doufáme, že nás z Nebe nepřestává provázet a přimlouvat se za nás. Pomoz každému z nás žít a - tak jako on - denně říkat Bohu Mariiným prostřednictvím v plné důvěře: Totus tuus! Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.4.20 Nikdo si nevybírá křesťanství jako jednu z možností na trhu religiozity
1.4.20 O svobodě v Duchu
31.3.20 Hleďte na Ukřižovaného ve světle vykoupení
30.3.20 Nestyďme se, že jsme v církvi, styďme se, že jsme hříšníci
29.3.20 Ježíš nemůže vidět lidi a nemít soucit



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: V těžkostech se projeví duše národa

Nikdo si nevybírá křesťanství jako jednu z možností na trhu religiozity

Papež: Osvojme si eucharistické vnímání Krista

Kardinál Comastri: Bolest osvícená vírou může být ozdravným řezem egoismu a banalit

K modlitbě za zahojení závislostí vybízí papež v dubnovém úmyslu

Mše v čase pandemie a nová přímluva na Velký pátek

Papež povzbudil mladé účastníky “virtuální pouti”

Kardinál Koch: Koronavirus učí, že člověk není všemohoucí

O svobodě v Duchu

Čisté srdce je výsledkem procesu, zahrnující osvobození i odříkání

Převor z Taizé: Neplýtvejme energií v polemikách

Hleďte na Ukřižovaného ve světle vykoupení

 Nově na webu
Svatý otec: O blahoslavenstvích – Blahoslavení čistého srdce

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: O Janu Pavlu II. , vyhaslosti víry a možnosti jiné cesty

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu