VaticanNews.va

   23. 5. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5735
Poslechem z webových stránek.3613
Četbou textů na webových stránkách.5764
Poslechem i četbou.3416


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Otec Geissler byl zproštěn obžaloby ze sexuálního obtěžování bývalé německé řeholnice

Kardinál Sarah: Ďábel rozsévá pochybnosti, Bůh však církev neopouští

Ježíšův pokoj je jako hlubina v moři, jehož hladinou zmítají vlny


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

9.4.2009 

Benedikt XVI.: Eucharistie je víc než hostina, je svatební slavnost

Vatikán. Eucharistickou bohoslužbou na památku Večeře Páně, spojenou s obřadem mytí nohou, zahájil v 17:30 Benedikt XVI. v bazilice sv. Jana na Lateránu Velikonoční Triduum. Sbírka z této bohoslužby je určena na pomoc katolické komunitě v Gaze. Loni výnos sbírky pomohl kubánským sirotkům.
Přinášíme vám stěžejní část homilie Benedikta XVI.:

?Modlící se církev hledí Pánu na ruce a do očí. Chce jej jakoby pozorovat, chce vnímat gesto jeho modlitby a jeho konání v tuto jedinečnou chvíli, setkat se s postavou Ježíše takříkajíc skrze tělesné smysly. ?Vzal do svatých a ctihodných rukou chléb?? Hledíme na ony ruce, kterými uzdravoval lidi, na ruce, jimiž žehnal dětem, na ruce, které na lidi vkládal, na ruce, které byly přibity na kříži a které navždy ponesou stigmata jako znamení jeho lásky, ochotné zemřít. A nyní můžeme učinit to, co učinil On: vzít do rukou chléb a nechat, aby ho svým slovem proměnil. Při kněžském svěcení byly naše ruce pomazány, aby staly rukama žehnajícíma. Prosme Pána, aby naše ruce stále více sloužily roznášení spásy, nesly požehnání a zpřítomňovaly jeho dobrotu!

V úvodu k Ježíšově kněžské modlitbě (srov. Jan 17,1) kánon užívá slov: ?Pozdvihl oči k nebi, k tobě, svému Otci všemohoucímu?? Pán nás učí pozvedat k nebi oči a zejména srdce. Pozvedat zrak, odtrhovat jej od věcí tohoto světa; orientovat se modlitbou směrem k Bohu a tak si dodávat odvahy. V jednom hymnu z liturgie hodin prosíme Pána, aby střežil naše oči, abychom nepřijímali a nenechávali do sebe vstoupit ?vanitates? ? marnosti, nicotnosti, to co je pouhým zdáním. Prosíme, aby do nás skrze zrak nevstoupilo zlo a nezfalšovalo a neušpinilo tak naše bytí. Ale chceme prosit především za to, abychom měli oči, které vidí všechno, co je pravdivé, zářivé a dobré; abychom se stali schopnými vidět přítomnost Boha ve světě. Modleme se, abychom se dívali na svět očima lásky, Ježíšovýma očima a rozpoznávali tak bratry a sestry, kteří mají zapotřebí nás, kteří čekají naše slova a naše činy.

Po díkůvzdání pak Pán láme chléb a rozdává ho učedníkům. Lámat chléb je gestem otce rodiny, který se stará o svoje a dává jim to, co potřebují k životu. Ale je to také gesto pohostinnosti vůči cizinci, hostu, který je přijat do rodiny a je mu poskytnuta účast na jejím životě. Dělit se a sdílet znamená sjednocovat. Sdílením se vytváří společenství. V lámaném chlebu Pán rozdává sebe sama. Gesto lámání tak tajemně poukazuje na jeho smrt, na lásku až k smrti. Rozdává sebe samého, pravý ?chléb obětovaný za život světa? (srov. Jan 6,51). Výživou, kterou člověk jako takový ve svém nejhlubším nitru potřebuje, je společenství s Bohem samotným. Díkůvzdáním a požehnáním Ježíš proměňuje chléb, už nedává pozemský chléb, ale společenství se sebou samým. Toto proměnění však chce být počátkem proměny světa. Aby se stal světem vzkříšení, světem Božím. Ano, jde o transformaci. O nového člověka, o nový svět, které mají svůj počátek v proměněném, transformovaném a přepodstatněném chlebu.

Řekli jsme, že lámat chléb je gestem společenství, sjednocení prostřednictvím sdílení. Takto je v tomto gestu samotném naznačena vnitřní povaha eucharistie: je agape, ztělesněná láska. Ve slovu ?agape? se významy eucharistie a lásky prostupují. V gestu Ježíše, který láme chléb, dosahuje sdílená láska naprosté radikálnosti: Ježíš se nechává lámat jako živý chléb. V rozdávaném chlebu rozpoznáváme tajemství pšeničného zrna, které odumírá a tak přináší plody. Uznáváme nové rozmnožení chlebů, které vyplývá z odumření pšeničného zrna a bude pokračovat až do konce světa. Zároveň vidíme, že eucharistie nemůže být nikdy jenom liturgickým úkonem. Je kompletní pouze tehdy, když se liturgická agape stává láskou v každodenním životě. V křesťanském kultu se tyto dvě věci stávají jedinou: být obdarováni Pánem v kultovním úkonu a zároveň kultem lásky ve vztahu k bližnímu. Prosíme nyní Pána o milost naučit se žít stále více tajemstvím eucharistie, aby tímto způsobem započala transformace světa.

Po chlebu, Ježíš bere kalich s vínem. Římský kánon označuje kalich, který Pán dává učedníkům, jako ?praeclarus calix? (jako slavný kalich), narážeje tím na Žalm 23, onen Žalm, který mluví o Bohu jako o dobrém a mocném Pastýři. Čteme v něm: ?Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel? má číše přetéká? ? calix praeclarus. Římský kánon interpretuje toto slovo Žalmu jako proroctví, které se naplňuje v eucharistii: Ano, Pán nám prostírá stůl uprostřed hrozeb tohoto světa, a dává nám slavný kalich ? kalich velké radosti, pravé slavnosti, po níž všichni toužíme ? kalich naplněný vínem jeho lásky. Kalich znamená svatbu: nyní přišla ta hodina, k níž tajemně odkazovala svatba v Káni. Ano, eucharistie je více než hostina, je to svatební slavnost. A tato svatba se zakládá na sebedarování Boha až k smrti. Ve slovech z Ježíšovy Poslední Večeře a církevního kánonu se slavné tajemství svatby halí do výrazu ?novum Testamentum?. Tento kalich je nová Smlouva ? ?nová smlouva, potvrzená mou krví?, jak podává Ježíšova slova nad kalichem Pavel v dnešním druhém čtení (1 Kor 11,25). Římský kánon dodává: ?toto je smlouva nová a věčná? a vyjadřuje tak nerozlučnost snubního svazku Boha s lidstvem. Důvod, proč starobylé překlady Bible nemluví o Smlouvě, ale o Zákonu, spočívá v tom, že nejde o dvě rovnocenné smluvní strany, které se zde setkávají, ale přichází tu ke slovu nekonečná vzdálenost mezi Bohem a člověkem. To co nazýváme novou a starou smlouvou, není dohoda mezi dvěma rovnocennými stranami, ale čirý dar Boha, který nám zanechává odkaz své lásky ? sebe samého. On z nás prostřednictvím tohoto daru své lásky zajisté činí opravdové ?partnery? a uskutečňuje se snubní tajemství lásky.

Abychom mohli pochopit, co se zde v hloubi děje, musíme naslouchat ještě pozorněji slovům Bible a jejich původnímu významu. Odborníci nám říkají, že v dávných dobách, o nichž mluví příběhy praotců Izraele, byla ?ratifikace smlouvy? jakýmsi ?vstupem do svazku, zakládajícího se na krvi, tedy přijetí druhého do vlastního svazku a vejití do společenství vzájemných práv. Tímto způsobem se vytvářela jakási nemateriální pokrevnost?. Partneři se stávají do jisté míry ?bratry téhož těla a téže kosti?. Smlouva vytváří určitý celek, jenž je vyjádřením pokoje (srov. ThWNT II, 105-137). Můžeme si tak nyní učinit alespoň představu o tom, k čemu dochází v hodině Poslední Večeře a že se to od té doby obnovuje pokaždé, když slavíme eucharistii. Bůh, živý Bůh s námi ustanovuje společenství pokoje, ba dokonce vytváří ?pokrevnost? mezi sebou a námi. Ježíšovým Vtělením, skrze jeho prolitou krev, jsme byli vtaženi do velmi reálné, byť nemateriální pokrevnosti s Ježíšem a tudíž s Bohem samotným. Ježíšova krev je jeho láska, v níž se božský a lidský život stávají jedno. Prosme Pána, abychom stále více chápali velikost tohoto tajemství! Aby rozvinulo svou proměňující sílu v našem nitru tak, abychom se opravdu stali pokrevnými Ježíšovými příbuznými, proniknutými jeho pokojem, a tak abychom byli ve společenství jedni s druhými.

Nyní však vyvstává ještě jedna otázka. Ve Večeřadle, Kristus dává učedníkům své Tělo a svou Krev, to znamená sebe sama v celistvosti své osoby. Může to však učinit? Je ještě fyzicky přítomen mezi nimi, stojí před nimi! Odpověď zní: v oné hodině Ježíš uskutečňuje to, co oznámil dříve v kázání o Dobrém Pastýři: ?Nikdo mi nemůže život vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho zase přijmout? (Jan 10,18). Nikdo Mu nemůže život odejmout: dává jej ze svobodného rozhodnutí. To, co se v Něm uskutečňuje, takříkajíc fyzicky, koná už předem ve svobodě své lásky. On dává svůj život a přijímá jej ve zmrtvýchvstání, aby se o něj mohl dělit navždy."

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE



(MaS)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
13.4.09 Promluva Benedikta XVI. v Castel Gandolfo
12.4.09 Benedikt XVI. slavil Velikonoční vigilii
12.4.09 Ježíš naplnil starozákonní Paschu
12.4.09 Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
10.4.09 Velkopáteční obřady



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Milostí jsme vtaženi do dialogu lásky Nejsvětější Trojice

Papež s filipínskými biskupy proti odstřelování narkomanů

Papežské poselství mladým ke dni zákonnosti

Papež pozdravil konžského lékaře Denisa Mukwegeho

Breviloquia Francisci Papae – vyšla sbírka papežských tvítů v latině

Řeholnice surově zavražděna ve Středoafrické republice

Násilná smrt misionáře v Mozambiku

Kardinál Marx k prognóze o německé církvi: Je to výzva k misii

Francouzští biskupové se setkají s dětmi kněží

Ježíšův pokoj je jako hlubina v moři, jehož hladinou zmítají vlny

Papež František k 500. výročí první mše v Río Gallegos

Papež se připojil k ekumenické modlitbě k Duchu svatému

 Nově na webu
Svatý otec: O Otčenáši – Ať jsi kdekoli, vzývej Otce

Publicistika: Není klerikalismus jako klerikalismus

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Uvykli jsme nadávkám – nahraďme je „mystikou respektu“!

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv květen 19
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru