Drazí bratři a sestry,
?Kristus, naše Pascha - velikonoční beránek - je už obětován!? (1
Kor 5,7). Zaznívá dnes zvolání svatého Pavla z prvního
listu Korinťanům, jak jsme slyšeli ve druhém čtení. Je to text, který vznikl asi dvacet let po Ježíšově smrti a vzkříšení, a přece již obsahuje - jak je to pro některé Pavlovy výrazy typické ? působivou syntézu plného vědomí křesťanské novosti. Ústřední symbol dějin spásy ? velikonoční beránek ? je zde ztotožněn s Ježíšem, kterého nazývá ?naše Pascha?. Hebrejská Pascha (Přejití), památka osvobození z egyptského otroctví, se podle mojžíšského předpisu každý rok slavila obřadem obětování beránka, jednoho beránka pro celou rodinu. Ježíš se svým umučením a smrtí zjevuje jako Beránek Boží ?obětovaný? na kříži, aby sňal hříchy světa. Byl zabit právě v hodinu, kdy bylo zvykem v Jeruzalémském chrámu porážet beránky. Smysl této své oběti předjímá on sám na Poslední večeři, když zaměňuje sám sebe ? pod způsobami chleba a vína ? za rituální pokrm židovské paschální (Velikonoční) večeře. Opravdu tak lze říci, že Ježíš naplnil starobylou tradici Paschy a proměnil ji na
svoji Paschu.
Na základě tohoto nového významu slavnosti Paschy lze také porozumět interpretaci kvasu, jak ji podává sv. Pavel. Apoštol poukazuje na starý hebrejský zvyk, podle něhož během Paschy bylo třeba odstranit z domu každý sebemenší zbytek kvašeného chleba. Byla to jednak připomínka toho, co se stalo předkům ve chvíli útěku z Egypta, kdy si v rychlosti s sebou odnesli pouze nekvašené těsto. Zároveň však ?nekvašené chleby? byly symbolem očištění, znamením odstranění toho, co je staré, aby se udělalo místo novému. A nyní, vysvětluje Pavel, nabývá i tato stará tradice nového smyslu, a to právě na základě nového ?exodu?, kterým je přechod Ježíše ze smrti do věčného života. A poněvadž Kristus jako pravý Beránek, obětoval sebe sama pro nás, tak také my, jeho učedníci, díky Němu a prostřednictvím Něho můžeme a máme být novým těstem, ?nekvašenými chleby?, svobodnými od každého starého kvasu hříchu: už žádná zloba a zvrácenost v našem srdci.
?Slavme proto svátky?. nekvašenými chleby, to je s upřímností a životem podle pravdy?. Tato pobídka svatého Pavla, která uzavírá krátké čtení, jež jsme před chvílí slyšeli, zaznívá ještě mocněji v kontextu Roku sv. Pavla. Drazí bratři a sestry, přijměme Apoštolovu výzvu, otevřme duši Kristu zemřelému a zmrtvýchvstalému, aby nás obnovil, aby odstranil z našeho srdce jed hříchu a smrti a vlil nám životodárnou mízu Ducha svatého: život božský a věčný. Ve Velikonoční sekvenci jsme v odpověď na apoštolova slova zpívali: ?Scimus Christum surrexisse a mortuis vere ? Víme, že Kristus vpravdě vstal z mrtvých?. Ano! Právě toto je hlavní jádro našeho vyznání víry; toto vítězné zvolání nás dnes všechny sjednocuje. A jestliže Ježíš vstal z mrtvých a je tedy živý, kdo nás kdy může od Něho odloučit? Kdo nás kdy bude moci odloučit od jeho lásky, která přemohla nenávist a porazila smrt?
Velikonoční zvěst se šíří do světa radostným zpěvem Alleluja. Zpívejme jej ústy a zpívejme jej především srdcem a životem, naším ?nekvašeným? životním stylem, tj. jednoduchým, pokorným a plodným na dobré skutky. ?Surrexit Christus spes mea, precedent suos in Galileam ? Kristus, má naděje, byl vzkříšen a jde napřed do Galileje. Zmrtvýchvstalý nás předchází a provází na cestách světa. On je naše naděje, On je pravý pokoj světa. Amen.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
