Vatikán.
Benedikt XVI. dnes dopoledne ve vatikánské bazilice vysvětil pět biskupů.
Biskupské svěcení z jeho rukou přijali mons. Gabriele Giordano Caccia, apoštolský nuncius v Libanonu, mons. Franco Coppola, apoštolský nuncius v Burundi, mons. Pietro Parolin, apoštolský nuncius ve Venezuele, mons. Raffaello Martinelli, biskup ve Frascati a mons. Giorgio Corbellini, ředitel Úřadu práce Apoštolského stolce.
Nejen nové biskupy papež ve své homilii povzbudil, aby nehledali moc a věhlas, ale aby usilovali o přivedení lidí k Bohu:
?Ježíš během posledního týdne svého života v Jeruzalémě hovořil ve dvou podobenstvích o služebnících, kterým pán svěřuje svá časná světská dobra, a poukázal na tři charakteristiky správné služby, v nichž je konkretizován obraz služebného kněžství...
První charakteristika, kterou Pán požaduje na služebníkovi, je věrnost. Bylo mu svěřeno velké dobro, které mu nepatří. Církev není naší církví, ale Jeho církví, církví Boží. Služebník musí dbát na to, jak spravuje dobro, které mu bylo svěřeno. Nevážeme lidi k sobě, nehledáme moc, prestiž, vážnost pro sebe. Vedeme lidi k Ježíši Kristu a tak k živému Bohu. Takto je uvádíme do pravdy a svobody, která z pravdy vyplývá. Věrnost je altruismem, a právě proto je osvobozující i pro samotného služebníka, i pro ty, kteří jsou mu svěřeni. Víme, jak občanská společnost a nezřídka také církev strádá tím, že mnozí z těch, kterým byla svěřena odpovědnost, pracují sami pro sebe a ne pro společenství. Pán několika tahy načrtává obraz špatného služebníka, který začne hodovat a tlouci své poddané a zrazuje tak podstatu svého poslání. Slovo, označující ?věrnost?, v řečtině souvisí se slovem ?víra?. Věrnost služebníka Ježíše Krista spočívá právě v tom, že se nesnaží přizpůsobovat víru dobovým módám. Jenom Kristus má slova věčného života a tato slova musíme lidem přinášet. Ona jsou tím nejcennějším dobrem, které nám bylo svěřeno. Takováto věrnost v sobě nemá nic sterilního či statického, je kreativní. Pán vyčítá služebníkovi, že ukryl pod zem svěřené dobro, aby se vyhnul riziku. Touto zdánlivou věrností služebník ve skutečnosti pánovo dobro odložil stranou, aby se mohl věnovat výlučně svým vlastním záležitostem. Věrnost není strachem, nýbrž je inspirována láskou a jejím dynamismem. Pán chválí služebníka, který z jeho dober vytěžil zisk. Víra si žádá, aby byla předávána. Nebyla nám udělena jen pro nás samotné, pro osobní spásu naší duše, nýbrž pro druhé, pro tento svět a pro naši dobu. Musíme ji zasadit do tohoto světa, aby se v něm stala živou silou; aby v něm zesílila přítomnost Boha.?
PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE je ZDE
(MaS)
odeslat článek
vytisknout článek
