VaticanNews.va

   3. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6778
Poslechem z webových stránek.4148
Četbou textů na webových stránkách.6614
Poslechem i četbou.3900


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život

Mimořádná pobožnost v čase epidemie – Urbi et Orbi

Koronavirus dnes a zítra


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

6.12.2009 

Kříže, nebo minarety?

Karel Komárek

Vypadá to jako ironie dějin, že současná Evropa, která si tolik zakládá na sekulárním charakteru svých států, musí řešit celospolečenské problémy týkající se náboženství, konkrétně spory o náboženské symboly. Nedávné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, že v italských školách nesmějí viset kříže, má pozoruhodnou paralelu v referendu Švýcarů, kteří se vyslovili pro ústavní zákaz stavby minaretů. Myšlení a cítění průměrného Evropana tedy asi není tak nábožensky netečné, jak se obvykle domníváme, když pozorujeme pokles náboženské praxe. Veřejné projevy víry včetně symbolů a gest někdy vyvolávají u nevěřících obavy spojené s otázkami, nejde-li o duchovní nátlak či útok na jejich přesvědčení. V současném světě ovšem neexistuje žádný stát, který by nutil své občany ke křesťanství, přesněji řečeno který by zákonem ukládal povinnost být členem církve. O řadě islámských zemí se podobná věc říct nedá: odpad od islámu nebo vyznávání jiného náboženství se v nich stíhá podle zákona. V takové situaci by se na první pohled zdálo, že křesťané budou odsuzovat zákaz křížů a schvalovat zákaz minaretů. Ale celá věc je složitější a je otázka, nakolik může rozhodnutí soudu nebo výsledek referenda tuto složitost postihnout.

Zákaz křížů ve školách se jeví jako nepřiměřená reakce na situaci, která nebyla nijak závažná. Pouhý kříž na stěně přece není žádným pokynem ke vstupu do církve; soudy by měly zasahovat až v tom případě, kdyby skutečně živí lidé, tedy zaměstnanci školy, vyvíjeli na žáky nátlak a nutili je, aby se stali křesťany nebo se povinně účastnili modliteb či obřadů. V Itálii jsou kříže ve školách dávnou tradicí, která se neprotiví mentalitě většiny obyvatel. U nás byly odstraněny už dříve, když mladá Československá republika ?účtovala s Vídní i s Římem?, a jejich návrat do škol by jistě narazil na odpor většiny národa. Ještě že už jsou pryč doby komunismu, kdy ve školách vadil i křížek na krku některých žáků a mnozí učitelé i ředitelé ho zakazovali s odvoláním na povinnou ateistickou výchovu. Nynější období demokracie je zatím nevyzpytatelné; náboženská svoboda tu nepochybně je, ale dají se čekat nenápadná opatření, která by mohla omezit aspoň náboženské symboly na veřejnosti. Mám ve své učitelské pracovně na stole malý křížek a mariánský obrázek; za těch dvacet let mého působení si ho musely všimnout stovky studentů, kteří přicházejí na zkoušky a na konzultace. Nikdy si žádný nestěžoval, že tím urážím jeho cítění nebo že ho tím agituji pro církev. Kdyby se jednou něco takového stalo a já byl vyzván, abych křížek a obrázek uklidil, na čí straně by byl soud pro lidská práva? Jestlipak by příslušné orgány aspoň v duchu uznaly, že mít v pracovně křížek je prostě součást osobní svobody podobně jako mít tam fotografii manželky nebo plyšového medvídka? V takových zatím předčasných obavách si vždycky vzpomenu na sestru Marii Restitutu, která ponechala v nemocničních pokojích kříže i přes zákaz nacistů. Jestlipak bych byl aspoň přibližně statečný jako ona? Komu vadí veřejně vystavený kříž, ten je možná poněkud nejistý ve své nevíře. Kdo proti křížům na veřejnosti aktivně zasahuje, dává tím zároveň najevo, že nepokládá kříž jenom za neškodnou modlu. A navíc projevuje naprostý nedostatek tolerance, tedy negativní vlastnost, která se obvykle vyčítá především křesťanům.

Užívání náboženských symbolů na veřejnosti ? samozřejmě pokud je pokojné a není průvodním znakem skutečného ideového nátlaku ? by mělo být v demokracii automaticky respektovaným lidským právem, o kterém podle mě není třeba pochybovat. Ale chceme-li tuto svobodu my křesťané, měli bychom ji v zásadě přát také jiným. Rozhodování, zda zakázat stavbu minaretů, je v současné době zatěžkávací zkouška jak demokracie, tak křesťanství. V principu by muslimové měli mít právo, aby si tento náboženský symbol zbudovali. Je to i příležitost k projevu vzájemné úcty různých vyznání. a k dalšímu pokojnému soužití. Myslím v této souvislosti na pohanského setníka z evangelia, kterého Židé měli rádi, protože jim postavil synagógu. Neznám dostatečně poměry v evropských zemích s vyšším procentem muslimů, ale domnívám se, že pouhý minaret ještě neohrozí demokracii ani místní duchovní tradice. Ohrožení může přijít teprve od lidí, v daném případě od takových příslušníků muslimské komunity, kteří by skutečně vyvíjeli náboženský nátlak a zastrašovali spoluobčany jiných vyznání, kteří by třeba v rozporu s evropskými zákony uplatňovali ve svých řadách islámské právo nebo by opravdu pracovali na politickém ovládnutí evropských zemí a následném omezení občanských svobod. Teprve takové aktivity má stát stíhat pomocí zákazů a podobných opatření. A zůstává otázka, je-li samotný minaret signálem takových snah a plánů. Přiznám se, že bych nebyl rád, kdyby poblíž našeho bydliště vyrostl minaret a každý večer z něho volal muezín. Ale kdyby přitom nevyzýval k útisku jinověrců a nehanobil veřejně jejich ani naše přesvědčení, nezbylo by mi než jeho symbol i jeho počínání tolerovat, podobně jako se naši nevěřící bližní nakonec smíří například s pravidelným zvoněním zvonů, s přenosy bohoslužeb v televizi a podobně.

Teoreticky je možné, že se někdejší křesťanské země Evropy změní v islámské teokratické státy; demografický vývoj v některých krajinách tomu na první pohled nasvědčuje. Dovedu si představit, i když si to nepřeju, že za nějakou dobu bude v některých evropských zemích demokraticky odhlasováno islámské zákonodárství. Co má církev v této situaci nebo zatím v této perspektivě dělat? Iniciátoři a vítězové švýcarského referenda argumentovali křesťanskou tradicí země. Muselo by to být podstatně živější a přesvědčivější křesťanství, a nejenom ve Švýcarsku, aby se o ně mohla demokracie opřít a bez ohrožení spolužít s cizími kulturami.



Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
O sedmibolestné Matce a učednici

František varuje před virovou genocidou

Papež: V těžkostech se projeví duše národa

Kardinál Parolin: Krize vyzývá k překonání egoismu

Církev ve Francii za duchovní službu u nakažených koronavirem

Desatero pro život za zavřenými dveřmi

Nikdo si nevybírá křesťanství jako jednu z možností na trhu religiozity

Papež: Osvojme si eucharistické vnímání Krista

Kardinál Comastri: Bolest osvícená vírou může být ozdravným řezem egoismu a banalit

K modlitbě za zahojení závislostí vybízí papež v dubnovém úmyslu

Mše v čase pandemie a nová přímluva na Velký pátek

Papež povzbudil mladé účastníky “virtuální pouti”

 Nově na webu
Svatý otec: O blahoslavenstvích – Blahoslavení čistého srdce

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: O Janu Pavlu II. , vyhaslosti víry a možnosti jiné cesty

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu