VaticanNews.va

   3. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6778
Poslechem z webových stránek.4148
Četbou textů na webových stránkách.6614
Poslechem i četbou.3900


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život

Mimořádná pobožnost v čase epidemie – Urbi et Orbi

Koronavirus dnes a zítra


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

23.12.2009 

Dítětem Ježíš nás Bůh vede k naší pravé identitě

Benedikt XVI. na gen. audienci, aula Pavla VI.

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Předvánoční novénou, kterou slavíme v těchto dnech, nás církev vybízí, abychom intenzivně a hluboce prožili přípravu na Narození Páně, které je přede dveřmi. Všichni nosíme v srdci touhu, abychom z nadcházejícího slavení Vánoc obdrželi uprostřed frenetické aktivity našich dnů klidnou a hlubokou radost a aby nám bylo dáno dotknout se dobroty našeho Boha a byla nám vlita nová odvaha.

Pro lepší chápání významu Vánoc, bych rád stručně naznačil historický původ tohoto svátku. Liturgický rok církve se totiž zpočátku neodvíjel od Kristova Narození, nýbrž od víry v jeho Zmrtvýchvstání. Nejstarším svátkem křesťanství proto nejsou Vánoce, ale Velikonoce; zmrtvýchvstání Krista zakládá křesťanskou víru, je bází evangelní zvěsti a rodí se z něj církev. Být křesťany proto znamená žít velikonočně, nechat se zapojit do dynamismu, který zahájil křest a který vede ke smrti hříchu a k životu s Bohem (srov. Řím 6,4).

První, kdo jasně tvrdil, že Ježíš se narodil 25.prosince, byl Hippolyt Římský ve svém komentáři ke knize proroka Daniela z roku 204. Někteří exegeté pak poznamenali, že na onen den připadla slavnost posvěcení chrámu v Jeruzalémě, ustanovená Judou Makabejským roku 164 před Kristem. Shoda dat by potom znamenala, že s Ježíšem, který se ukázal jako světlo Boží v temnotách, se opravdu uskutečňuje zasvěcení chrámu, advent ? příchod ? Boha na tuto zem.

V křesťanství se slavnosti Vánoc dostalo definitivní formy ve 4.století, kdy zaujala místo po římském svátku Sol invictus, nepřemožitelné slunce. Bylo tak zdůrazněno, že narození Krista je vítězstvím pravého světla v temnotách zla a hříchu. Jedinečná a intenzivní duchovní atmosféra, kterou se Vánoce vyznačují, se rozvinula ve středověku, díky svatému Františkovi z Assisi, který byl hluboce zamilován do člověka Ježíše, Boha-s-námi. Jeho první životopisec Tomáš z Celana v díle Vita seconda vypráví o tom, že sv. František ?nade všechny ostatní svátky s nevýslovnou péčí slavil Narození Dítěte Ježíše a nazýval svátkem svátků den, ve kterém se Bůh stal malým dítětem, které sálo z lidského prsu? (Františkánské prameny, č. 199, str. 492 ? ital.vydání). V této obzvláštní úctě k tajemství Vtělení mají svůj počátek známé oslavy Vánoc v Greccio. Sv. František se při nich pravděpodobně inspiroval na své pouti do Svaté země a u jesliček v římské bazilice Panny Marie Větší. Prosťáček z Assisi byl zřejmě nadchnut touhou zakusit konkrétně, živě a aktuálně pokornou velikost události narození Dítěte Ježíše a radost z něho sdělit všem.

V prvním životopise píše Tomáš z Celana velice živě a působivě o jesličkové noci v Greccio a zásadním způsobem tak přispívá k rozšíření nejkrásnější vánoční tradice - jesliček. Noc v Greccio totiž do křesťanství opět vnesla intenzitu a krásu svátku Narození Páně a vychovala tak Boží lid k přijetí jeho nejautentičtějšího poselství, výjimečné vroucnosti, lásky a úcty ke Kristově lidství. Tento zvláštní přístup k Vánocům dal křesťanské víře nový rozměr. Velikonoce zaměřují pozornost na moc Boha, který přemáhá smrt, zahajuje nový život a učí doufat v budoucí svět. Se svatým Františkem a jeho jesličkami byla zdůrazněna bezbranná láska Boha, jeho pokora a jeho dobrotivost, která se Vtělením Slova zjevuje lidem, aby je naučila novému způsobu života a lásky.

Celano vypráví, že v oné Vánoční noci, byl František obdařen milostí podivuhodného vidění. V jesličkách viděl nehybně ležet děťátko, které se probudilo ze spánku právě, když se k němu František přiblížil. A dodává: ?Ani toto vidění nebylo v rozporu s fakty, protože působením své milosti prostřednictvím svého svatého služebníka Františka se Dítě Ježíš vzbudilo v srdci mnohých, kteří na ně zapomněli, a hluboce se vtisklo do jejich milující paměti? (Vita prima, op.cit., č.86, str.307). Tento obraz popisuje s velkou přesností to, co Františkova živá víra a láska ke Kristovu lidství předala křesťanskému svátku Vánoc: objev, že Bůh se zjevuje v drobných údech Dítěte Ježíše. Díky svatému Františkovi tak mohl křesťanský lid vnímat, že o Vánocích se Bůh stal opravdu Emmanuelem, Bohem-s-námi, od něhož nás neodděluje žádná bariéra a žádná dálka. V onom Dítěti se Bůh stal každému z nás tak blízkým, tak bližním, že jej můžeme oslovovat ?Ty? a navazovat s ním důvěrný vztah hlubokého citu, stejně jako to děláme u novorozeného dítěte.

V onom dítěti se totiž zjevuje Bůh-láska: Bůh přichází bezbranný, bezmocný, protože nás nechce uchvátit takříkajíc z vnějšku, ale spíše má v úmyslu být ve svobodě člověkem přijat. Bůh se stává bezbranným Dítětem, aby přemohl lidskou pýchu, násilí, žádost po majetku. V Ježíši Bůh přijal tuto nuznou a odzbrojující situaci, aby nás přemohl láskou a dovedl nás k naší pravé identitě. Nesmíme zapomínat, že největším titulem Ježíše Krista je právě ?Syn?, Syn Boží. Božská důstojnost je označena výrazem, který odkazuje až k pokorné situaci Betlémských jesliček a přitom jedinečným způsobem koresponduje s jeho božstvím, které je božstvím Syna.

Jeho situace Dítěte nám kromě toho ukazuje, jak se můžeme setkat s Bohem a těšit se z jeho přítomnosti. Ve světle Vánoc můžeme pochopit Ježíšova slova ?Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království? (Mt 18,3). Kdo nepochopil tajemství Vánoc, nepochopil rozhodující prvek křesťanské existence. Kdo Ježíše nepřijme srdcem dítěte, nemůže vstoupit do nebeského království ? toto chtěl František připomenout křesťanstvu své doby a všech dob, až po dnešek. Modleme se k Otci, aby udělil našemu srdci onu jednoduchost, která v Dítěti rozpoznává Pána, právě tak jako František oné noci v Greccio. Pak by se mohlo i nám přihodit to, co Tomáš z Celana s odkazem na zkušenost pastýřů z Vánoční noci (srov. Lk 2,20) vypráví o těch, kteří byli svědky oné události v Greccio: ?každý se vrátil domů naplněn nevýslovnou radosti? (Vita prima, op.cit. , č.86, str. 479.

A to je přání, s nímž se ze srdce obracím k vám všem, k vašim rodinám a k těm, kteří jsou vám drazí: Šťastné Vánoce vám všem!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.4.20 Papež povzbudil mladé účastníky “virtuální pouti”
1.4.20 Čisté srdce je výsledkem procesu, zahrnující osvobození i odříkání
1.4.20 O blahoslavenstvích – Blahoslavení čistého srdce
25.3.20 Každý lidský život je jedinečný a neopakovatelný
25.3.20 Evangelium života



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
O sedmibolestné Matce a učednici

František varuje před virovou genocidou

Papež: V těžkostech se projeví duše národa

Kardinál Parolin: Krize vyzývá k překonání egoismu

Církev ve Francii za duchovní službu u nakažených koronavirem

Desatero pro život za zavřenými dveřmi

Nikdo si nevybírá křesťanství jako jednu z možností na trhu religiozity

Papež: Osvojme si eucharistické vnímání Krista

Kardinál Comastri: Bolest osvícená vírou může být ozdravným řezem egoismu a banalit

K modlitbě za zahojení závislostí vybízí papež v dubnovém úmyslu

Mše v čase pandemie a nová přímluva na Velký pátek

Papež povzbudil mladé účastníky “virtuální pouti”

 Nově na webu
Svatý otec: O blahoslavenstvích – Blahoslavení čistého srdce

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: O Janu Pavlu II. , vyhaslosti víry a možnosti jiné cesty

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu