Milovaní bratři a sestry,

1. Mimořádný nárůst sdělovacích prostředků a jejich větší dosažitelnost poskytly vynikající příležitost k obohacení nejen života jednotlivců, nýbrž i rodin. Zároveň se dnes rodiny ocitají tváří v tvář novým výzvám, které vyvěrají z různých, často protichůdných poselství, jež sdělovací prostředky nabízejí. Téma zvolené pro Světový den sdělovacích prostředků roku 2004, jež zní: ?Média v rodině: riziko a bohatství?, je tedy velmi vhodné, protože na jedné straně vybízí ke střízlivému zamyšlení na tím, jak se komunikační prostředky v rodině užívají, a zároveň i nad tím, jak sdělovací prostředky pojednávají o rodině a jak se věnují jejím starostem.

Letošní téma slouží také k tomu, aby se připomnělo všem, jak pracovníkům sdělovacích prostředků, tak osobám, k nimž se obracejí, že každá komunikace má mravní rozměr. Jak řekl sám Pán: ?Ústa mluví o tom, čeho je srdce plné (srov. Mt 12, 34-35).? Mravní velikost osob roste nebo se zmenšuje podle slov, která pronášejí, a podle poselství, jimž věnují sluch. Proto je moudrost a rozlišování při užívání sdělovacích prostředků zvláště žádoucí u odpovědných pracovníků v oblasti sociálních komunikací, a u rodičů a vychovatelů, protože jejich rozhodnutí mají široký vliv na děti a na mladé, za které mají odpovědnost a kteří jsou v podstatě budoucností společnosti.

2. Zásluhou nebývalého rozmachu na trhu sociálních komunikací v posledních desetiletích, může nyní mnoho rodin ve světě, i těch, které mají spíše skromné finanční prostředky, mít ve svém domě přístup k nesmírným a rozmanitým zdrojům sdělovacích prostředků. Následkem toho mají téměř neomezenou možnost informace, výchovy, kulturního obohacení a dokonce duchovního růstu, a to mnohem větší, než měla většina rodin v minulosti.

Nicméně tytéž sdělovací prostředky jsou schopny napáchat v rodinách velké škody, když jim předkládají nesprávný nebo dokonce zvrácený názor na život, na rodinu, na náboženství a na morálku. Tuto moc posilovat nebo pošlapávat tradiční hodnoty, jimiž jsou náboženství, kultura a rodina, jasně vnímal II. Vatikánský koncil, který si přál: ?Aby se sdělovacích prostředků užívalo správně, je zcela nezbytné, aby ti, kdo v nich pracují, znali pravidla mravního řádu a věrně je v této oblasti uplatňovali (Inter mirifica, č.4).? Komunikace se musí v každé své formě vždy inspirovat etickým měřítkem úcty k pravdě a důstojnosti lidské osoby.

3. Tyto úvahy zvláště platí pro způsob, jakým se ve sdělovacích prostředcích nakládá s rodinou. Na jedné straně jsou manželství a rodinný život často líčeny citlivým, realistickým, ale také toleratním způsobem, který oslavuje ctnosti jako je láska, věrnost, odpuštění a velkodušné darování sama sebe. To platí i o těch programech ve sdělovacích prostředcích, které se zabývají rozpadem manželství a zklamáním, jež nevyhnutelně zakoušejí manželské dvojice a rodiny ? napětí, konflikty, neúspěchy, špatná rozhodnutí a bolestné činy ? které se však zároven snaží odlišit to, co je správné, od toho, co je špatné, rozlišovat ryzí lásku od jejích náhražek a ukázat nenahraditelnou důležitost rodiny jako základní jednotky společnosti.

Na druhé straně je rodina a rodinný život příliš často představován sdělovacími prostředky nenáležitým způsobem. Nevěra, pohlavní vztahy mimo manželství a neexistence mravního a duchovního názoru na manželskou smlouvu jsou líčeny nekritickým způsobem a někdy dokonce zároveň schvalují rozvod, antikoncepci, umělé ukončení těhotenství, homosexualitu. Tyto programy, které podporují postoje ohrožující manželství a rodinu, jsou škodlivé pro obecné blaho společnosti.

4. Svědomitá reflexe o etickém rozměru sociální komunikace musí vyústit do konkrétních inciativ, které by byly zaměřeny na odstranění škod nebezpečných pro blaho rodiny, předkládaných ve sdělovacích prostředcích, a které by zajistily, aby tyto mocné komunikační nástroje zůstaly ryzími prameny obohacení. Tato zvláštní odpovědnost leží jak na samých pracovnících v oblasti sdělovacích prostředků, tak na veřejných představitelých a rodičích.

Papež Pavel VI. zdůraznil, že odpovědní představitelé na poli sdělovacích prostředků musí ?znát a respektovat potřeby rodiny, a to u nich předpokládá opravdovou odvahu a stálý vysoký smysl pro odpovědnost (Poselství pro Světový den sdělovacích prostředků 1969). Není snadné odolávat komerčním tlakům nebo požadavkům přizpůsobit se světským ideologiím, avšak právě to musí odpovědní pracovníci dělat. V sázce je příliš mnoho, protože každý útok na základní hodnotu rodiny je útokem na skutečné dobro lidstva.

Sami veřejní představitelé mají důležitou povinnost podporovat manželství a rodinu pro dobro samé společnosti. Přesto dnes mnozí jednají na základě anarchistických důvodů, jež stojí na pochybných základech některých skupin, které prosazují nesprávné chování, jež přispívá k závažnému jevu rodinné krize a oslabení samého pojmu rodiny. Aniž by se sahalo k cenzuře, je zapotřebí, aby veřejní představitelé uskutečňovali takovou politiku a takové procedury řízení, které by zajistily, že sdělovací prostředky nebudou jednat proti dobru rodiny. Zástupci rodin musí mít možnost účastnit se uskutečňování takové politiky.

Ti, kdo jsou odpovědni za strategie ve sdělovacích prostředcích a ve veřejném sektoru, se také musí zasazovat o rovnoměrné rozdělování zdrojů sdělovacích prostředků jak na národní, tak na mezinárodní úrovni, a respektovat přitom celistvost tradičních kultur. Sdělovací prostředky nesmí působit dojmem, že je jejich program nepřátelský vůči trvalým rodinným hodnotám tradičních kultur nebo že je jejich cílem nahradit takové hodnoty v rámci globalisačního procesu sekularizovanými hodnotami konzumní společnosti.

5. Rodiče, jako první a nejdůležitější vychovatelé svých dětí, jim také mají jako první vysvětlovat, co sdělovací prostředky jsou. Jsou povoláni k tomu, aby vychovávali své děti ?užívat je s mírou, kriticky, bděle a prozíravě? (Familiaris consortio, č. 76). Dělají-li to rodiče dobře a vytrvale, pak bývá rodiný život obohacován. I malé děti lze naučit něco důležitého o sdělovacích prostředcích, totiž že jsou vyráběny osobami, které chtějí sdělovat poselství, že tato poselství vybízejí k nějakému činu ? koupit si nějaký výrobek, chovat se sporným způsobem ? a že to není v zájmu dítěte nebo že to neodpovídá mravní pravdě, skrátka že děti nesmějí přijímat nebo napodobovat nekritickým způsobem to, s čím se ve sdělovacích prostředích setkávají.

Rodiče také musí usměrňovat užívání sdělovacích prostředků v domácnosti. Znamená to plánovat a programovat jejich užívání, přisně vymezovat dobu, kterou jim děti věnují, a udělat ze zábavy rodinnou zkušenost, tím, že zakážou některé sdělovací prostředky a občas je všechny vyloučí, aby byl ponechán prostor pro jiné rodinné aktivity. Především musí dát rodiče dětem dobrý příklad tím, že sami uváženě a s výběrem užívají sdělovací prostředky. Často mohou považovat za užitečné sejít se s jinými rodinami a společně studovat a projednávat problémy a příležitosti, které vyplývají z užívání sdělovacích prostředků. Rodiny musí dát zřetelně najevo svůj názor producentům programů, těm, kdo vytvářejí reklamu, i veřejným činitelům, a vyjádřit, co se jim líbí a co si nepřejí.

6. Sdělovací prostředky mají nesmírně kladný potenciál pro šíření trvalých lidských i rodinných hodnot, a tím přispívají k obnově společnosti. Vzhledem k jejich velké schopnosti modelovat ideje a ovlivňovat chování, musí pracovníci sociálních komunikací uznat, že mají nejen odpovědnost za to, aby k tomu dávali rodinám všemožné povzbuzení, pomoc a podporu, nýbrž aby tak podali důkaz o moudrosti, dobrém úsudku a korektnosti při předkládání otázek týkajících se sexuality, manželství a rodinného života.

Sdělovací prostředky jsou denně přijímány jako obvyklí hosté v mnoha domácnostech a rodinách. V tento Světový den sdělovacích prostředků povzbuzuji jak odpovědné pracovníky v této oblasti tak rodiny, aby uznali tuto jedinečnou výsadu, ale také odpovědnost, kterou s sebou nese. Kéž všichni, kdo jsou angažováni v prostředí sociálních komunikací, uznají, že jsou autentickými ?strážci a správci nesmírné duchovní moci, která patří k dědictví lidstva a je chápána tak, aby obohacovalo celé lidské společenství? (Proslov k pracovníkům sdělovacích prostředků, Los Angeles 15. 9. 1987, č. 8). Kéž mohou rodiny vždy nalézt ve sdělovacích prostředcích pramen podpory, povzbuzení a inspirace v jejich snaze žít jako společenství života a lásky, vychovávat mladé v trvalých mravních hodnotách a rozvíjet kulturu solidarity, svobody a míru!

Z Vatikánu 24. ledna 2004, na svátek sv. Františka Saleského.

Jan Pavel II.

(Pracovní překlad Josef Koláček SJ)