Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

13.1.2010 

Dějinný přínos františkánů a dominikánů

Benedikt XVI. na gen. audienci. aula Pavla VI.

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Na počátku nového roku pohleďme na dějiny křesťanství, abychom spatřili, jak se dějiny rozvíjejí a jak mohou být obnoveny. V nich můžeme vidět, že svatí, vedeni Božím světlem, jsou autentickými reformátory života církve i společnosti. Učitelé svým slovem a svědkové svým příkladem dovedou prosazovat trvalou a hlubokou církevní obnovu, protože jsou sami v hloubi obnoveni a mají kontakt s opravdovou novostí, kterou je přítomnost Boha ve světě. Tato útěšná realita, tedy že se v každé generaci rodí svatí a přinášejí kreativitu obnovy, neustále provází dějiny církve uprostřed smutku a záporných aspektů její cesty. Století za stoletím totiž pozorujeme, že se rodí také síly reformy a obnovy, protože novost Boha je neúprosná a dává vždycky novou sílu k cestě vpřed. Tak tomu bylo i ve 13. století se vznikem a mimořádným rozvojem žebravých řádů, jež byly vzorem velké obnovy v nové dějinné epoše. Byly tak nazývány pro svou charakteristickou vlastnost: žebrání, tedy pokorné dožadování se ekonomické podpory od lidí, aby mohly žít slib chudoby a plnit své vlastní evangelizační poslání. Z žebravých řádů, které v té době vznikly, jsou nejznámější a nejdůležitější bratři Menší a bratři Kazatelé, známí jako františkáni a dominikáni. Byly tak nazvány podle jmen svých zakladatelů, totiž Františka z Assisi a Dominika Guzmana. Tito dva velcí světci měli schopnost číst s porozuměním ve ?znameních doby? a vytušit výzvy, s nimiž se měla církev jejich doby vyrovnat.

První výzvu představovala expanze různých skupin a hnutí věřících, kteří - ačkoli byli inspirováni legitimní touhou po autentickém křesťanském životě - stavěli se často mimo společenství věřících. Stáli v hluboké opozici proti bohaté a krásné církvi, jež se vyvinula právě rozkvětem mnišství. V nedávných katechezích jsem se zaobíral mnišskou komunitou v Cluny, která stále přitahovala mládež a tedy vitální síly, jakož i bohatství a majetky. Logicky se tak nejprve rozvinula církev bohatá na majetky a také nehybná. Proti této církvi stála idea, že Kristus přišel na svět chudý a že pravá církev by měla být právě církví chudých. Touha po autentickém křesťanském životě tak stanula proti empirické realitě církve. Jde o takzvaná pauperistická středověká hnutí. Ta ostře odmítala způsob života kněží a mnichů té doby, obviňovaných ze zrady evangelia a z toho, že nepraktikují chudobu jako první křesťané. Tato hnutí budovala proti službě biskupů svou vlastní ?paralelní hierarchii?. Například hnutí katarů nebo albigenských začala nově hlásat antické hereze, jako např. znevažování a pohrdání materiálním světem. Opozice proti bohatství se rychle stává opozicí proti materiální realitě jako takové, negací svobodné vůle a potom dualismem, podle něhož existuje princip zla jako rovnocenný Bohu. Tato hnutí měla úspěch zvláště ve Francii a v Itálii, nejenom svou pevnou organizací, ale také proto, že poukazovala na reálný nepořádek v církvi, způsobený málo příkladným jednáním různých exponentů z řad kléru.

Františkáni a dominikáni ve stopách svých zakladatelů naopak ukázali, že bylo možno žít evangelní chudobu, pravdu evangelia jako takového bez oddělování se od církve; ukázali, že církev zůstává pravdivým, autentickým místem evangelia a Písma. Dominik a František dokonce právě z vnitřního společenství s církví a s papežstvím vydolovali sílu svého svědectví. Svou zcela originální volbou v dějinách zasvěceného života se členové těchto řádů nejenom zříkali vlastnictví osobního majetku jako to činili mniši již ve starověku, ale nechtěli mít ani pozemské komunity a nemovitosti. Měli tak v úmyslu dosvědčovat krajně strohý život, aby byli solidární s chudými, a důvěřovat jenom v Prozřetelnost, žít každý den z Prozřetelnosti, z důvěry, že se dávají do Božích rukou. Tento osobní i komunitní styl žebravých řádů, sjednocených naprostým přilnutím k učení a autoritě církve, byl velmi ceněn Papeži té doby, jako byli Inocenc III. a Honorius III., kteří nabídli plnou podporu těmto novým církevním zkušenostem, v nichž rozpoznali hlas Ducha. A plody nechyběly: pauperisticky orientované skupiny, které se oddělily od církve, znovu vstoupili do církevního společenství nebo se pomalu zmenšovaly až zanikly. Také dnes, přestože v životě společnosti často převažuje ?mít? nad ?být?, existuje značná vnímavost vůči příkladům chudoby a solidarity, které svými odvážnými rozhodnutími věřící podávají. Ani dnes podobné iniciativy nechybějí: hnutí, která vycházejí skutečně z novosti evangelia a žijí ho radikálně; dávají se do rukou Božích, aby sloužila bližním. Svět, jak připomněl Pavel VI. v Evangelii nuntiandi, rád naslouchá učitelům, když jsou zároveň svědky. Je to poučení, na které při šíření evangelia nikdy netřeba zapomínat. Kdo v první řadě sám žije to, co hlásá, je zrcadlem božské lásky.

Františkáni a dominikáni byli svědky, ale také učiteli. Dalším požadavkem jejich doby byla totiž náboženská výuka. Nemálo věřících laiků, kteří bydleli v rozšiřujících se městech, toužilo vést duchovně intenzivní křesťanský život. Snažili se proto prohlubovat své poznání víry a nechat se vést na svízelné, ale vzrušující cestě svatosti. Žebravé řády dovedly šťastně vycházet vstříc také další nezbytnosti: hlásat evangelium v jednoduchosti, hloubce a velkoleposti bylo účelem a patrně hlavním účelem tohoto hnutí. S velkou horlivostí se totiž věnovaly kázání. Velmi početní byli věřící, často skutečné davy, které se shromažďovaly, aby naslouchaly těmto kazatelům v kostelech i na volných prostranstvích, vzpomeňme např. na svatého Antonína. Probíraly se argumenty blízké životu lidí, zejména pěstování teologálních a mravních ctností s konkrétními, snadno srozumitelnými příklady. Kromě toho se učilo způsobům života modlitby a zbožnosti. Např. františkáni intenzivně šířili úctu ke Kristově lidství a snahu napodobovat Pána. Nepřekvapuje proto, že bylo mnoho věřících, žen i mužů, kteří se rozhodli nechat se na křesťanské cestě doprovázet bratry františkány nebo dominikány, vyhledávanými a ceněnými duchovními vůdci a zpovědníky. Vznikala tak sdružení věřících laiků, kteří se inspirovali spiritualitou svatého Františka a svatého Dominika, vhodnou pro jejich životní stav. Jde o tzv. třetí řád, jak františkánský, tak dominikánský. Jinými slovy, nabídka ?laické svatosti? si získala spoustu lidí, což Druhý vatikánský koncil připomněl slovy, že povolání ke svatosti není vyhrazeno jen některým, ale je univerzální (srov. Lumen gentium, 40). Ve všech životních stavech, podle požadavků každého z nich, se nachází možnost žít evangelium. I dnes každý křesťan musí směřovat k ?vysokému měřítku křesťanského života?, ať již patří do jakéhokoli životního stavu.

Ve středověku natolik vzrostl význam žebravých řádů, že se laické instituce, organizace práce, starobylé cechy i samotné občanské autority často dožadovaly duchovní rady u členů těchto řádů při navrhování svých statut a někdy i při řešení vnitřních či vnějších sporů. Františkáni a dominikáni se stali duchovními animátory středověkých měst. S velkou intuicí uvedli do praxe pastorační strategii, jež byla vhodná pro transformaci společnosti. Poněvadž se mnoho lidí stěhovalo z vesnic do měst, budovali si konventy už nikoli ve venkovských, ale městských zónách. Aby mohli konat svou činnost ve prospěch duší, bylo nutné stěhovat se podle pastoračních požadavků. Žebravé řády svým dalším zcela inovačním krokem opustily princip setrvávání na jednom místě, jenž byl klasický ve starověkém mnišství, a vybraly si jiný způsob. Bratři Menší a Kazatelé s misijním zápalem cestovali z místa na místo. V důsledku toho byli organizováni zcela jinak než většina mnišských řádů. Na místo tradiční autonomie, které se těšil každý klášter, kladli značný důraz na řád jako takový a na generálního představeného, jakož i na strukturu provincií. Mendikanti tak byli více disponibilní pro nároky univerzální církve. Tato flexibilita umožnila, aby schopnější bratři byli posíláni na specifické misie, a žebravé řády tak dosáhly do severní Afriky, na Blízký východ a na sever Evropy. Právě touto flexibilitou byla obnovena misijní dynamika.

Další velkou výzvu představovala probíhající kulturní transformace té doby. Nové otázky vyvolávaly živé diskuse na univerzitách, které vznikly koncem 12. století. Bratři Menší a Kazatelé neváhali přijmout i tento závazek a jako studenti a profesoři vstoupili na nejproslulejší univerzity té doby, vytvořili studijní střediska, sepsali vysoce hodnotné texty, založili myšlenkové školy ve vlastním smyslu slova, byli protagonisty scholastické teologie v dobách jejího největšího rozkvětu a významně přispěli k rozvoji myšlení. Největší myslitelé, svatý Tomáš Akvinský a svatý Bonaventura, byli z žebravých řádů a přičinili se o tento dynamismus nové evangelizace, který obnovil odvahu k myšlení, k dialogu rozumu a víry. I dnes existuje ?láska k pravdě a v pravdě?, ?intelektuální charita?, kterou je třeba pěstovat, aby byla osvěcována inteligence a víra spojena s kulturou. Úsilí vyvíjené františkány a dominikány na středověkých univerzitách, drazí věřící, je pozvánkou k tomu, abychom byli přítomni na místech, kde se zpracovávají vědomosti, abychom s úctou a přesvědčivě nabízeli světlo evangelia v základních otázkách, které zajímají člověka, jeho důstojnost, jeho věčný úděl. S myšlenkou na roli františkánů a dominikánů ve středověku, na duchovní obnovu, kterou vyvolali, a na vanutí nového života, který ve světě šířili, jeden mnich řekl: ?V té době svět stárnul. A dva řády povstaly v církvi, aby obnovily její mládí jako orlice? (Burchard z Uspergu, Chronicon).

Drazí bratři a sestry, vzývejme právě na začátku tohoto roku Ducha svatého, věčné mládí církve: Kéž dá každému pocítit naléhavost nabídky důsledného a odvážného svědectví evangeliu, aby nikdy nechyběli svatí, kteří dají zazářit církvi jako nevěstě, stále čisté a krásné, bez poskvrny a vrásky, schopné neodolatelně přitahovat svět ke Kristu a k jeho spáse.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
10.2.21 Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity
10.2.21 Modlitba v každodenním životě
3.2.21 Papež: Dialog mezi náboženstvími ať je naším každodenním úsilím
3.2.21 Modlitba v liturgii
27.1.21 Papež: Ideologie, vydávaná za záchranu lidstva, může přivodit jeho zkázu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti