Matka Tereza, vlastním křestním jménem Gonxha, se narodila ve Skopji v Makedonii v albánské katolické rodině. Své povolání zaslechla brzy a v 18 letech odjela do Irska, kde vstoupila do noviciátu. Netušila tehdy, že svou matku ani sestru už nikdy neuvidí. Po té, co se přestěhovaly do Albánie, jim komunistický stát už nikdy nedovolil opustit hranice. Až po 38 letech se setkala s bratrem, který emigroval na Sicílii, kde dodnes žije její neteř Age Bojaxhiu. O vzpomínku na svou tetu ji požádala reportérka našeho rozhlasu, Roberta Gisotti:
Naše setkání bylo velkým zážitkem, bylo důležité pro nás pro všechny. Dalo se to vyčíst z její tváře, z očí, z toho, jak hleděla na mého otce, i na mě... Všchni jsme byli dojatí ? vždyť to bylo tolik let.
O Matce Tereze se vždy říkalo, že se vyjadřovala prostě, málo slovy i gesty. Jaký vztah měla k vám a k vašim dětem?
Byl to úplně normální vztah. S mými syny se viděla krátce před tím, než zemřela, a vždycky, když se byvili, bylo veselo. Ze srdce se smála jejich povídání a vtipkování.
Vy jste měla příležitost navštívit svou tetu dvakrát v Indii...
Ano, v Indii, bohužel tehdy na tom nebyla dobře. Ležela v nemocnici. Na druhou stranu jsem měla to štěstí, že jsem jí mohla zůstat na blízku, strávit s ní celý den. Vznikl mezi námi překrásný vztah. Mnoho se mnou mluvila o rodině ? o tom, že rodina je tím nejdůležitějším, že rodina má zůstavat jednotná, že je důležité modlit se společně... Velmi se mě dotklo to, co mi říkala.
Paní Age, některé prameny mluví o pochybnostech o víře, které Matku Terezu prý trápily téměř po celý její řeholní život. Vy v rodině jste vycítili něco podobného?
Musím říci, že ne. Vždycky jsem ji viděla jako člověka plného idejí a víry. Nepůsobila na mě jako žena, která by prožívala úzkosti, která by byla sužována mystickými nebo náboženskými krizemi! A pak práce, kterou po celá léta Matka Tereza dělala... Byla to neustálá práce, velké úsilí, které z ní k stáru udělalo sehnutou stařenku... Pokud nemáte velikou víru a nevěříte skutečně tomu, co děláte a čemu to slouží, není možné vykonat takové věci. Jedině s Boží pomocí to všechno mohla vykonat, jinak by to myslím nebylo možné.
Co pro vás, jako pro příbuzné, beatifikace Matky Terezy znamená?
Velkou poctu. Jistě, Matka Tereza sama by z toho asi byla trochu rozpačitá. Ona nebyla člověkem, který by odmítal jiné, nebo to, s čím ostatní přicházejí... např. v nemocnici, vždycky brala to, co jí předepisovali a nikdy si nestěžovala, když ji někdo říkal ?musíš dělat to a to? ? papeže, kardinála, biskupa vždycky poslouchala. Byla zkrátka poslušným vojákem. Možná by si ale přála, aby se ty vynaložené peníze daly chudým.
Jistě, ale takový projev uznání bude přínosem i pro její dílo, které pokračuje...
To je pravda. I proto jsem si jista, že Matka Tereza by poslechla, že s potěšením přijímá tuto beatifikaci: aby lidem připomněla, že je třeba druhým pomáhat: každému, kdo to potřebuje, kdo má méně než my.
Připravila Roberta Gisotti, překlad česká sekce Vatikánského rozhlasu
odeslat článek
vytisknout článek
