Milý příteli,
tvoji odpověď na můj dopis kvituji s povděkem. Jistě, máš-li o to zájem, můžeme zůstat v pravidelném písemném spojení. Cesta k nové, spravedlivější a lidštější společnosti oproštěné od iracionálních předsudků je našim společným cílem, a tak se v našem úsilí můžeme alespoň takto na dálku podporovat.
Jako v mnoha oborech lidské činnosti, i zde platí, že se můžeš nechat inspirovat bohatými zahraničními zkušenosti. Proces modernizace společnosti byl v různých zemích odstartován v odlišné době, a tak se každá nachází na jiném úseku cesty.
Ptáš se mě, co přesně jsem měl na mysli tezí, že státní monopol na vzdělání představuje v našem úsilí neocenitelnou zbraň. Je to z tvé strany pouze řečnická otázka, nebo to doopravdy netušíš?
Na potřebě kvalitního vzdělání se shodnout všichni. A že je pro tyto účely třeba zřídit zvláštní instituce, to je přeci také jasné každému. Vzdělávat děti doma, je sice po určitou dobu technicky možné, ale také velmi namáhavé. A od určité úrovně i prakticky nezvladatelné. Jen obtížně budeš hledat někoho, kdo by s takovou tezí nesouhlasil.
Nad kvalitou vzdělání by měl ovšem někdo důkladně bdít. Někdo kompetentní, nejlépe stát a jeho úředníci. Nemůžeme přeci podstupovat riziko, že se našim dětem dostane na některé škole nekvalitního vzdělání. Soukromé a církevní školství je vhodné v maximální míře omezovat, ať již cestou byrokratickou, anebo šířením nejrůznějších pomluv. Představuje totiž ostrov nebezpečné autonomie. Stejně tak domácí škola.
Vzdělání ovšem není to hlavní, co nás na školství zajímá. Jde o to postupně a nepozorovaně převzít i další důležité rodičovské kompetence. Copak jsou rodiče vystudovanými odborníky? Je v zájmu celé společnosti, aby nejen funkce vzdělávací, ale i výchovná byla postupně delegována na školský systém. Děti jsou až příliš cenné na to, aby s nimi mohli experimentovat nějací nezkušení rodiče.
Při prosazování této strategie je třeba být trpělivý, postupovat pomalu a vycházet vstříc přirozené lidské lenosti. A hlavně, veškeré změny v této oblasti by měly mít zdání odbornosti. To však v dnešní době již není nic těžkého. Vhodné pedagogy, psychology, sociology či právníky najdeš na každém rohu.
Abych však nemluvil příliš obecně, nabízím ti jeden příklad ze zahraničí. Ten ukazuje, že období nepolitických úřednických vlád je pro naše záměry ideální. Jen se podívej na Českou republiku, tu malou zemi uprostřed Evropy. Její vláda poměrně nedávno schválila záměr snížit hranici pro umístění dětí ve školkách ze tří na dva roky. Odehrálo se to v tichosti a bez veřejné diskuse a vše se navíc krásně odůvodnilo potřebou skloubení profesního a rodinného života. Osobně budu tuto záležitost rád sledovat. Předpokládám, že následující kroky budou tyto: nejdříve se upraví legislativa, aby se ze záměru a akčního plánu stala realita. Po několika málo letech odborné studie prokážou, že se jednalo o výborný krok, který prospěl jak dětem, tak jejich rodičům. A následně se z této možnosti stane pravidlo. Proč by měl stát utrácet na nějakých příspěvcích pro matky, jež se svým dítětem zůstávají doma, když funguje tak efektivní veřejný systém?
Za ještě mazanější však považuji aktivity ministerstva školství této malé země. To využívá období vlády odborníků naplno. Zveřejnění příručky ?Kultura genderově vyváženého vyjadřování? sice mohlo vyvolat úsměvy na tvářích, ale co. Od příště již učebnice budou psány genderově korektním jazykem a žáci tak budou chráněni před různými předsudky, jako že matka a otec mají v rodině odlišné role.
O příručce proti homofobii, kterou vydalo totéž ministerstvo, se příliš rozepisovat nehodlám. Naší taktikou na tomto poli jsem se zabýval v předešlém dopise, takže nemohu než dodat: čím dříve vtlučeme dětem do hlavy, že neexistuje žádný správný model rodiny, tím lépe. Argumenty nám poskytuje i Nejvyšší soud Kanady. Když se tamní rodiče bouřili proti tomu, aby se děti v mateřských školách učily o homosexualním soužití jako o plnohodnotné a zdravé rodině, odpověděl jim, že se pokoušejí svými nábožensky motivovanými dogmaty ovládnout hřiště a vyloučit hodnotovou úvahu ostatních.
Ale zpět do střední Evropy. Dalším skvělým tahem onoho ministerstva je příručka pro sexuální výchovu na základních školách. Pokládám ji za trefu do černého. Stojí za ní jacísi odborníci, a to ji dodává punc kvality. Nabízí celou řadu praktických cvičení, při kterých si žáci mohou vyměňovat postřehy ze svých prvním milostných dobrodružství nebo si popovídat o pornografických filmech. Volá po zážitkové pedagogice. Nenásilně vede děti k pochopení, že to, čemu říkají křesťané ctnost čistoty, je středověký přežitek. A o to přeci jde: osvobozovat děti již od nejútlejšího věku od nánosu pseudomorálních předsudků a zátěží. Snad jen tu zmínku o pedofilii si mohli autoři odpustit. V jednom místě píší, že pedofilní osoby mohou svoji deviaci zvládat a tak pracují často v profesích, ve kterých jsou dětem nablízku. A o několik stránek dále vybízejí učitele k velmi odvážným interaktivním hrám s dětmi na téma lidské sexuality.
I přes toto drobné klopýtnutí (proč říkat víc, než je třeba?) považuji příručku za úspěch. Uvidíš, jak blahodárné důsledky bude mít její nasazení v praxi. Ta malá země udělala další důležitý krok k odcizení dětí od rodičů a k vymýcení všech těch pověr o nějaké morálce. Získává si moje symptatie.
Vidím, že jsem se rozepsal více, než jsem měl v úmyslu, a tak mi nezbývá, než se s tebou rozloučit a vybídnout tě k neúnavnému dialogu se všemi tvými oponenty. K tomuto klíčovému slovu se budeme muset ještě někdy vrátit.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
