Nový portál Vatikánského rozhlasu

slyšeli jste Ježíšova slova: ?Jdi a stejně jednej i ty? (Lk 10,37). Jimi nás vybízí, abychom si osvojili postoj dobrého samaritána, jehož příklad právě zazněl, a vnášeli tak do nouzových situací bratrskou pomoc. V čem tento postoj spočívá? Je to ??vnímavé srdce?. Takové srdce vidí, kde je zapotřebí lásky, a podle toho také jedná? (Deus caritas est, 31). Tak jednal dobrý samaritán. Ježíš se neomezuje na pobízení druhých. Podle učení církevní otců On sám je dobrým samaritánem. Stává se bližním každému člověku, ?vylévá na jeho rány olej útěchy a víno naděje? (Obecná preface VIII) a přivádí ho do hostince, kterým je církev, kde jej nechá léčit, svěří ho svým služebníkům a osobně předem zaplatí za jeho uzdravení. ?Jdi a stejně jednej i ty?. Pokud chceme žít se srdcem dobrého samaritána, musí se bezpodmínečná Ježíšova láska, která nás uzdravila, nyní změnit na bezplatně a velkoryse darovanou lásku skrze spravedlnost a charitu.

Mám velkou radost, že se s vámi setkávám na tomto požehnaném místě, které si Bůh zvolil, aby prostřednictvím Matky Boží připomněl lidstvu svůj plán milosrdné lásky. S velkou radostí zdravím osobně každého z vás, zde přítomného, a také organizace, ke kterým patříte a které se ve své různorodosti setkaly při úvahách nad sociálními otázkami a zejména nad praktickými projevy soucitu vůči chudým, nemocným, vězněným, migrantům, nezaměstnaným a těm, kdo trpí závislostmi, jež narušují jejich důstojnost svobodných lidí. Děkuji Mons. Carlosovi Azevedovi za společenství a věrnost církvi a papeži, které mi prokázal jak tímto charitativním shromážděním, tak komisí pro sociální pastoraci při biskupské konferenci, které předsedá a která stále podporuje tuto velkou žeň dobrých děl v celém Portugalsku. S vědomím, že stejně jako církev nemůžete nabídnout praktická řešení na každý konkrétní problém a bez možnosti využívat mocenské prostředky jste rozhodnuti sloužit společnému dobru, připraveni pomáhat a nabízet všem prostředky spásy.

Drazí bratři a sestry, kteří pracujete na rozsáhlém poli charity. ?Kristus sám zjevuje, ?že Bůh je láska? (1 Jan 4,8), a zároveň nás učí, že základní zákon lidské dokonalosti, a tedy také přetvoření světa, je nové přikázání lásky. Ty, kdo věří božské lásce, ujišťuje, že se všem otevírá cesta lásky a že snaha o uskutečnění všelidského bratrství není marná? (Gaudium et spes, 38). Aktuální historický rámec tvoří společensko-ekonomická, kulturní a duchovní krize, která je příležitostí rozeznat, co nabízí sociální poselství církve. Studium sociálního učení, jehož hlavní silou a principem je láska, umožní naznačit proces celkového lidského rozvoje, do kterého se zapojí hloubka srdce a dosáhne se širší humanizace společnosti (srov. Caritas in veritate, 20). Nejedná se o pouhé intelektuální poznání, nýbrž o moudrost, která s určitým odstínem nabídne tvůrčí schopnost postupům poznání i jednání směrem k vyřešení tak rozsáhlé a složité krize. Kéž církevní instituce spolu s necírkevními organizacemi dokáží zdokonalit svou schopnost poznávat a vést s ohledem na novou a velkolepou dynamiku, která povede k ?oné civilizaci lásky, jejíž sémě Bůh vložil do každého národa a každé kultury? (ibid. 33).

Tato diakonie lásky je ve své sociální a politické dimenzi vlastní věřícím laikům, povolaným organicky šířit společné dobro a spravedlnost a správně uspořádat sociální život (srov. Deus caritas est, 29). Jeden z pastoračních závěrů, který vyplynul z vašich nedávných úvah, je potřeba formovat novou generaci služebných leaderů. Získávat nové laické pracovníky pro toto pastorační pole si zajisté zaslouží zvláštní péči pastýřů, vnímavých k budoucnosti. Kdo se učí od Boha Lásky, bude nutně člověkem pro druhé. ?Láska k Bohu se totiž zjevuje v odpovědnosti za druhé? (Spe salvi, 28). Sjednoceni s Kristem v jeho zasvěcení Otci máme soucit se zástupy, které žádají spravedlnost a solidaritu, a jako dobrý samaritán z podobenství se snažíme nabízet konkrétní a velkorysou odpověď. Často však není snadné dojít k uspokojujícímu sjednocení mezi duchovním životem a apoštolskou činností. Převažující kultura, která vnucuje životní styl založený na zákonu silnějšího a na snadném a atraktivním výdělku, vyvíjí tlak ovlivňující náš způsob myšlení, naše plány a možnosti naší služby s rizikem, že nás připraví o motivaci křesťanské víry a naděje, z níž vycházíme. Četné a naléhavé žádosti o pomoc a podporu, s nimiž se na nás obracejí lidé chudí a odsunutí na okraj společnosti, nás nutí hledat řešení, která odpovídají logice efektivity, účinku toho, co je vidět, a reklamy. Zmíněné sjednocení je přesto absolutně nezbytné, milovaní bratři, aby bylo možné sloužit Kristu v lidstvu, které vás očekává. V tomto rozděleném světě se po všech žádá hluboká a autentická jednota srdce, ducha a činu.

K mnoha sociálním institucím, jež slouží společnému dobru a jsou nablízku potřebným populacím, patří také ty, které přísluší ke katolické církvi. Je třeba, aby jejich zaměření bylo jasné, aby měly zcela zřejmou identitu: v inspiraci svých cílů, ve výběru svých lidských zdrojů, v metodách jednání, ve kvalitě svých služeb, v seriózním a účinném využívání prostředků. Pevná identita institucí je skutečnou službou, velkým užitkem pro ty, kterým slouží. Základním krokem je poskytnout charitativní křesťanské činnosti kromě identity i s ní související autonomii a nezávislost na politice a ideologiích (srov. Deus caritas est, 31b), avšak s možností spolupracovat se státními orgány pro dosažení společných cílů.

Vaši poradenskou, výchovnou nebo charitativní činnost je třeba doplňovat vytvářením programů týkajících se svobody, které pozvedají lidskou bytost při hledání univerzálního bratrství. Do této oblasti spadá naléhavé úsilí křesťanů ve prospěch obrany lidských práv s ohledem na celistvost lidské osoby v jejích rozmanitých dimenzích. Vyjadřuji hluboké uznání všem sociálním a pastoračním iniciativám, které se snaží bojovat proti sociálně-ekonomickým a kulturním mechanismům, vedoucím k interrupcím, a které mají jasně na paměti obranu života, smíření a uzdravení osob, zasažených dramatem potratů. Iniciativy, jejichž účelem je chránit základní a primární hodnoty života od jeho početí a rodinu založenou na nerozlučném manželství mezi mužem a ženou, odpovídají na některé nejzáludnější a nejnebezpečnější hrozby, kterým je dnes vystaveno společné dobro. Tyto iniciativy tvoří spolu s mnoha jinými formami angažování základní prvky budování civilizace lásky.

To vše dobře zapadá do poselství Matky Boží, které zní na tomto místě: pokání, modlitba, odpuštění, které směřují k obrácení srdcí. Toto je cesta k budování zmíněné civilizace lásky, jejíž semeno vložil Bůh do srdce každého člověka, a víra v Krista Spasitele jí dává vzrůst.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy