Vatikán.
Druhým dnem pokračuje v Římě plenární zasedání Papežské rady pro kulturu. Hlavním tématem je církev tváří v tvář ateismu a náboženské lhostejnosti. V řadě příspěvků zaznívá v souvislosti se současnou kulturou diagnóza nového pohanství. O jeho definici jsme požádali jednoho z účastníků zasedání, neapolského teologa, mons. Bruna Forteho:
?Rozlišoval bych alespoň dva typy pohanství. První je modloslužebným pohanstvím ? adoruje sex, peníze nebo zábavy; pohanství, které se identifikuje s relativismem a které bych bez váhání nazval ?anti-křesťanské?. Pak je druhý typ pohanství, neo-pohanství, tzv. etika konečnosti, tedy těch lidí, kteří chtějí nějak ospravedlnit hodnotu dobra v sobě samém a vyhnout se odkazu k absolutnu. S tímto druhým typem svědků či myslitelů je, domnívám se, třeba vést dialog na nejvyšší úrovni. Protože právě oni si kladou skutečnou, pravou otázku po důstojnosti lidské bytosti v sobě samé, jako takové ? jak o tom mluví také křesťanství, stačí pomyslet na to, že Bůh se stal člověkem. Nicméně je třeba jasně říci, že člověk si sám nevystačí, že etika konečnosti vede k etice omezení, a v důsledku k uvěznění a uzavření, ne ke svobodě, naději a věčnému životu.?- odpovídal mons. Bruno Forte
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
