Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
V nadšené atmosféře vigilie Velkého Jubilea roku 2000 prohlásil ctihodný Boží služebník Jan Pavel II. svatou Brigitu Švédskou za spolupatronku celé Evropy. Dnes dopoledne bych rád představil její osobnost, poselství a důvody, proč se může od této svaté ženy církev i svět mnohé naučit.
Události života svaté Brigity dobře známe, protože její duchovní otcové sepsali její životopis hned po její smrti roku 1373, aby tak podpořili zahájení jejího kanonizačního procesu. Brigita se narodila roku 1303 ve městě Finsta, ve Švédsku, severoevropské zemi, která tři století před tím přijala křesťanskou víru se stejným nadšením, s jakým ji světice přijala od svých rodičů, velmi zbožných osob, patřících ke šlechtickým rodinám blízkým královskému rodu.

V životě této světice můžeme rozlišit dvě období.
První je charakterizováno jejím stavem šťastně provdané ženy. Manžel se jmenoval Ulf a byl správcem významného regionu švédského království. Manželství trvalo 28 let, až do Ulfovy smrti. Narodilo se jim osm dětí, z nichž druhorozená Karin (Kateřina) je ctěna jako světice, což je výmluvným znamením výchovného vlivu Brigity na její děti. Ostatně, její pedagogická moudrost byla natolik ceněna, že ji švédský král Magnus povolal na jistý čas ke dvoru, aby jeho mladou manželku Biancu z Namur uvedla do švédské kultury.

Brigita, duchovně vedená jedním učeným řeholníkem, který ji zasvětil do studia Písma, působila velmi pozitivně na svou rodinu, která se díky tomu stala opravdovou ?domácí církví?. Společně s manželem vstoupili do třetího františkánského řádu. Věnovala se velkodušně charitativním skutkům ve prospěch chudých a založila také hospic. Vedle svojí manželky se Ulf naučil zušlechťovat svůj charakter a činit pokroky v křesťanském životě. Po návratu z dlouhé pouti do Santiago de Compostela, uskutečněné roku 1341 spolu s dalšími členy rodiny, se manželé rozhodli, že budou žít ve zdrženlivosti. Krátce poté však Ulf svůj pozemský život ukončil v pokoji kláštera, do něhož se uchýlil.

Toto první období života Brigity nám pomáhá docenit to, co bychom dnes mohli definovat jako autentickou ?manželskou spiritualitu?. Křesťanští manželé se společně mohou vydat cestou svatosti, když je nese milost svátosti manželství. Nezřídka je to žena, která svou náboženskou vnímavostí, jemnocitem a něhou dovede přimět manžela, aby se vydal cestou víry, právě jako tomu bylo v životě svaté Brigity a Ulfa. S uznáním myslím na mnohé ženy, které i dnes den za dnem osvěcují své rodiny vlastním svědectvím křesťanského života. Kéž Duch svatý probouzí také dnes svatost křesťanských manželů, aby ukázal světu krásu manželství žitého podle hodnot evangelia: lásky, něhy, vzájemné pomoci, plodnosti v plození a výchově dětí, otevřenosti a solidarity vůči světu, účastí na životě církve.

Když Brigita ovdověla, začalo druhé období jejího života. Odmítla se provdat podruhé, aby prohlubovala sjednocení s Pánem prostřednictvím modlitby, pokání a charitativních skutků. Také křesťanské vdovy tedy mohou v této světici najít následováníhodný vzor. Brigita totiž po smrti svého manžela, poté co rozdala svůj majetek chudým, odešla do cisterciáckého kláštera v Alvastra, třebaže nikdy nesložila řeholní sliby. Tady začala božská zjevení, která ji provázela po zbytek jejího života. Brigita o nich referovala svým zpovědníkům-důvěrníkům, kteří je přeložili ze švédštiny do latiny a uspořádali vydáním osmi knih, nazvaných Revelationes. K těmto knihám se pojí dodatek, který nese název Revelationes extravagantes, tedy Dodatečná zjevení.

Zjevení svaté Brigity jsou obsahově i stylově velice různá. Někdy je zjevení prezentováno formou dialogů mezi božskými Osobami, Pannou Marií, svatými a také démony; dialogů, do nichž vstupuje také Brigita. Jindy je podáno jednotlivé vidění, a potom zase to, co vyjevuje Panna Maria o životě a tajemstvích Syna. Hodnota Zjevení svaté Brigity, jež jsou někdy předmětem určitých pochyb, byla upřesněna ctihodným Janem Pavlem II. v listě Spes Aedificandi: ?Církev prohlášením Brigitiny svatosti přijala souhrnnou autenticitu její vnitřní zkušenosti, aniž by se vyjadřovala k jednotlivým zjevením.? (č.5).

Vskutku, čteme-li tato Zjevení, jsme interpelováni v mnoha důležitých tématech. Často se například s velmi realistickými podrobnostmi objevuje popis Kristova Umučení, k němuž Brigita vždycky chovala výsadní zbožnost. Kontemplovala v něm nekonečnou lásku Boha k lidem. Pánovi, který mluví, klade směle do úst tato dojemná slova: ?Ó moji přátelé, miluji své ovce tak něžně, že kdyby to bylo možné, chtěl bych pro každou z nich zemřít mnohokrát stejnou smrtí, kterou jsem podstoupil kvůli vykoupení všech? (Revelationes, kniha I, c. 59). Také bolestné mateřství, které z Marie učinilo Prostřednici a Matku milosrdenství, je argumentem, který se ve Zjeveních často opakuje.

Po obdržení těchto charismat si Brigita byla vědoma, že je adresátkou daru velké Pánovy lásky: ?Má dcero ? čteme v první knize Zjevení ? Já jsem si Tě vyvolil pro Sebe, miluj mne celým svým srdcem? více než všechno, co existuje ve světě.? (c.1). Brigita ostatně dobře věděla a byla o tom pevně přesvědčena, že každé charisma je určeno k růstu církve. Právě z tohoto důvodu se nemálo jejích zjevení obracelo někdy i formou přísných napomenutí k věřícím její doby, včetně náboženských a politických představitelů, aby žili svůj křesťanský život důsledně. Činila to však vždycky v postoji úcty a úplné věrnosti učitelskému úřadu církve, zejména nástupci apoštola Petra.

Roku 1349 Brigita opustila navždy Švédsko a odebrala se do Říma. Měla v úmyslu se nejenom účastnit Jubilea roku 1350, ale přála si také, aby papež schválil stanovy řeholního řádu, který chtěla založit a nazvat jménem Nejsvětějšího Spasitele a který měl být tvořen řeholníky i řeholnicemi pod vedením abatyše. Toto je prvek, který by nás neměl překvapovat. Ve středověku existovaly mnišské fundace s mužskou i ženskou větví, které uplatňovaly stejné pravidlo, podle něhož v jejich čele stála abatyše. Ve velké křesťanské tradici byla totiž ženě přiznávána vlastní důstojnost a podle stálého příkladu Marie, Královny apoštolů, také její místo v církvi, které, aniž by splývalo se služebným kněžstvím, mělo pro duchovní růst komunity stejnou důležitost. Spolupráce zasvěcených mužů a žen stále při respektování jejich specifického povolání, nabývá velké důležitosti v dnešním světě.

V Římě se Brigita za doprovodu dcery Kateřiny věnovala intenzivnímu apoštolátu a modlitbě. Z Říma se vydala na pouť do různých italských svatyň, zejména do Assisi, rodiště svatého Františka, ke kterému Brigita vždycky chovala velkou úctu. Roku 1371 nakonec uskutečnila svou největší tužbu: cestu do Svaté země, kam se vydala spolu se svými duchovními syny a dcerami, skupinkou, kterou Brigita nazývala ?Božími přáteli?.
V této době papežové sídlili v Avignonu, daleko od Říma, a Brigita se na ně zpříma obracela, aby se vrátili na Petrův stolec do Věčného města.

Zemřela roku 1373 těsně před definitivním návratem papeže Řehoře XI. do Říma. Byla pohřbena provizorně v římském kostele svatého Vavřince na Panisperna, ale roku 1374 její potomci Birger a Kateřina dopravili její ostatky zpět do vlasti, do kláštera ve Vadsteně, sídle řeholního řádu, založeného svatou Brigitou, který vzápětí zaznamenal značný rozkvět. Roku 1391 ji papež Bonifáx IX. slavnostně kanonizoval.

Svatost Brigity charakterizovaná mnohostí darů a zkušeností, jež jsem zmínil v tomto stručném životopisně-duchovním profilu, z ní činí význačnou postavu dějin Evropy. Svatá Brigita pocházející ze Skandinávie dosvědčuje, jak křesťanství hluboce prostoupilo život všech národů tohoto kontinentu. Jejím prohlášením za spolupatronku Evropy chtěl papež Jan Pavel II., aby se svatá Brigita, žijící ve 14. století, kdy ještě západní křesťanství nebylo raněné rozdělením, účinně přimlouvala u Boha za milost tolik očekávané úplné jednoty všech křesťanů. Drazí bratři a sestry, se stejným úmyslem, který i nám leží na srdci, aby Evropa dovedla neustále čerpat ze svých křesťanských kořenů, chceme se modlit a prosit o mocnou přímluvu svatou Brigitu Švédskou, věrnou Boží učednici a spolupatronku Evropy.
Děkuji za pozornost.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience