Před několika lety jsem se pokoušel převyprávět evangelium za pomoci žargonu, který dnes jakoby vnucovalo nějaké orwellovské ministerstvo pro nediskriminační jazyk.

A tedy: ?V oněch dnech Ježíš pomohl jednomu jinak nadanému, neslyšícímu a nevidoucímu, který měl navíc motorické potíže. Potom vložil ruce na hendikepovaného a jednoho sociálně a psychologicky nepřizpůsobivého. Uzdravil nemocné v terminálním stadiu a ulevil několika postiženým. Když to shlédla skupina ichtyologů a spolupracovnic v domácnosti, rozhodli se k němu přidat. Nechyběli mezi nimi také ekologičtí a paramedicínští aktivisté. Všichni vzájemně respektovali svou sexuální a etnickou odlišnost a společně privilegovali problematiku příslušníků minorit a sociálně znevýhodněných.?

Tolik ukázka politické korektnosti, která je pro věřícího záludná, a nikoli náhodou do ní v dobré víře upadají také katolíci. Není však ničím jiným než znetvořenou a překroucenou podobou křesťanství, které je interpretováno někým, kdo si myslí, že se zlo ve světě vyřeší jeho verbálním zamaskováním pomocí pokryteckého eufemismu.

Ďábel je ?opicí Boží?. Její rysy nese také ideologie, která dnes vládne. Práce Velkého Korektního Bratra nikdy nekončí. Namátkou jen několik nových položek: dlouho už je vymítána staroba, takže stařec se řekne senior a podobně i otylost je prostá nadváha. Cikáni jsou, jak známo, zapovězeni. Nahradili je Romové, ale v Itálii proti tomu protestovali Rumuni, protože italské romeni se jenom nepatrně liší rumeni. Říká se tedy jenom migranti.

V těchto dnech jsem zachytil ještě jeden eufemismus, zejména na nádražích a letištích. Slovo stávka je příliš silné a může urážet jak pracující, tak cestující. Lépe je tedy říkat vždycky jenom industrial action.

A kdo si myslí, že žertuji, ať si prohlédne vývěsní tabule příjezdů a odjezdů na evropských a amerických nádražích a letištích ve dnech, kdy je tam přerušena práce. Tímto způsobem se tak dostává velké útěchy těm, kteří chtěli cestovat a namísto toho musí čekat.

Z internetového deníku La Bussola Quotidiana, 4.ledna 2010
přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky