Drazí bratři a sestry,
Jsem rád, že vás mohu srdečně přivítat, zejména rodiče, kmotry a 21 novorozených dětí, kterým budu moci za chvíli s potěšením udělit svátost křtu. Jak už je tradicí, konáme i letos tento obřad v rámci eucharistické liturgie ze svátku Křtu Páně. Jde o první svátek, který připadá na první neděli po slavnosti Zjevení Páně a uzavírá tak vánoční dobu zjevením Páně u řeky Jordán.
Podle podání evangelisty Matouše (3, 13-17) přišel Ježíš z Galileje k řece Jordán, aby se dal od Jana pokřtít. Z celé Palestiny totiž přicházeli lidé, aby uslyšeli kázání tohoto velkého proroka, zvěst o příchodu Božího království, a aby přijímali křest, tj. aby se podrobili symbolickému znaku pokání, který vybízel k obrácení z hříchu. Přestože se nazýval křtem, neměl svátostnou hodnotu obřadu, který slavíme dnes, neboť, jak dobře víte, Ježíš ustanovil svátosti a dal zrod církvi teprve svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Obřad, který konal Jan, byl spíše aktem pokání, gestem vybízejícím k pokoření před Bohem a k novému začátku. Ponořením do vody kajícník uznával, že se dopustil hříchu, prosil Boha o očištění ze svých vin a vydal se cestou změny svého chybného jednání jakoby smrtí ve vodě a povstáním k novému životu.
Proto byl Křtitel ohromen, když spatřil Ježíše, jak stojí v řadě mezi hříšníky, aby se nechal pokřtít. Uznával v Něm Mesiáše, svatého Božího, Toho, který je bez hříchu, a proto se podivil. On sám, Křtitel by se měl nechat pokřtít od Ježíše. Avšak Ježíš jej nabádá, aby nekladl odpor a souhlasil s vykonáním tohoto skutku, aby byla ?splněna Boží vůle?. Těmito slovy Ježíš vyjadřuje, že přišel na svět splnit vůli Toho, který jej poslal, a uskutečnit všechno, co chce Otec. Z poslušnosti k Otci se rozhodl stát člověkem. Toto gesto především ukazuje, kdo je Ježíš. Je to Syn Boží, pravý Bůh stejně jako Otec; je Tím, který ?se ponížil?, aby se stal jedním z nás; Tím, který se stal člověkem a souhlasil, aby byl ponížen až k smrti na kříži (srov. Flp 2,7). Ježíšův křest, který si dnes připomínáme, spadá do této logiky pokory; je gestem Toho, který se chce ve všem sjednotit s námi a staví se skutečně do řady spolu s hříšníky; On, který je bez hříchu, dovoluje, aby s ním bylo zacházeno jako s hříšníkem (srov. 2 Kor 5,21) a nesl tak na svých bedrech břemeno viny celého lidstva. Je to ?služebník Jahvův?, o kterém mluví prorok Izaiáš v prvním čtení (srov. 42,1). Jeho pokora je diktována vůlí ustanovit plné společenství lidstva, touhou uskutečnit opravdovou solidaritu s člověkem a jeho podmíněností. Ježíšovo gesto předjímá kříž, jenž je přijetím smrti za hříchy člověka. Tento akt ponížení, kterým se chce Ježíš naprosto sjednotit s Otcovým plánem lásky a přidobnit se nám, zjevuje úplný soulad vůle a úmyslů, který existuje mezi osobami Nejsvětější Trojice. V tomto úkonu lásky se zjevuje Duch svatý jako holubice, snášející se na Něho, a tento okamžik lásky, který sjednocuje Ježíše s Otcem, je účastníkům tohoto křtu dosvědčen hlasem shůry, který slyší všichni. Otec otevřeně zjevuje nám lidem hluboké společenství, které jej spojuje se Synem: hlas, který zní shůry, dosvědčuje, že Ježíš je ve všem poslušný Otci a že tato poslušnost je výrazem lásky, která je vzájemně sjednocuje. Proto má Otec zalíbení v Ježíši, protože rozpoznává v jednání Syna touhu plnit ve všem jeho vůli: ?To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení? (Mt 3,17). Tato Otcova slova v předstihu naznačují vítězné zmrtvýchvstání a říkají nám, jak máme žít, aby v nás měl Otec zalíbení, tedy jednat jako Ježíš.
Drazí rodiče, křest, který dnes pro své děti žádáte, je zařazuje do této výměny vzájemné lásky, která existuje v Bohu mezi Otcem a Synem a Duchem svatým. Tímto gestem, které vykonám, se na ně snáší láska Boží a zahrnuje je svými dary. Skrze obmytí vodou budou vaše děti včleněny do života samotného Ježíše, který zemřel na kříži, aby nás osvobodil ze hříhu a zmrtvýchvstáním přemohl smrt. Duchovním ponořením do jeho smrti a vzkříšení budou tedy vysvobozeni z prvotního hříchu a začne v nich život milosti, který je životem Ježíše Zmrtvýchvstalého. ?On ? praví svatý Pavel ? vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků? (Tit 2,14).
Drazí přátelé, Pán nám darem víry daroval to, co je v životě nejcennější, tj. nejopravdovější a nejkrásnější motiv života. Milostí jsme uvěřili v Boha, poznali jeho lásku, kterou nás chce zachránit a vysvobodit ze špatnosti. Víra je velký dar, kterým se nám dostává také věčného života, pravého života. Nyní vy, drazí rodiče a kmotři, žádáte církev, aby do svého lůna přijala tyto děti a udělila jim křest. A tuto prosbu vznášíte díky daru víry, kterou sami máte a kterou jste sami přijali. Spolu s prorokem Izaiášem může každý křesťan opakovat: ?Hospodin mne utvořil již v matčině lůně? (srov. 49,5). Takto, drazí rodiče, jsou vaše děti drahocenným darem Hospodina, který jejich srdce stvořil pro sebe, aby jej mohl naplnit svou láskou. Skrze svátost křtu je dnes posvěcuje a volá k následování Ježíše skrze uskutečnění jejich osobního povolání podle zvláštního plánu lásky, který Otec pojal s každým z nich; cílem tohoto pozemského putování bude plné společenství s Ním ve věčné blaženosti.
Přijetím křtu dostanou tyto děti darem nesmazatelnou duchovní pečeť, ?charakter?, který navždy označuje jejich příslušnost k Pánu a činí z nich živé údy jeho mystického těla, kterým je církev. Tyto děti se stanou součástí Božího lidu a dnešek je začátkem jejich pouti ke svatosti a připodobňování Ježíši. Je to skutečnost, která je do nich vložena jako semeno nádherného stromu, který má vyrůst. Chápání velkoleposti tohoto daru proto již od prvních staletí vedlo k tomu, že se křest uděloval dětem hned po narození. Zajisté, potom bude zapotřebí jejich svobodného a vědomého přilnutí k tomuto životu z víry a lásky, a proto je nezbytné, aby po křtu byly ve víře vychovávány, poučeny podle moudrosti Písma svatého a církevního učení, aby v nich rostl zárodek víry, který dnes dostávají a mohli dosáhnout úplné křesťanské zralosti. Církev, která je přijímá za své děti, je na této cestě růstu musí spolu s rodiči a kmotry provázet. Spolupráce mezi křesťanským společenstvím a rodinou je nezbytná zejména v nynějším sociálním kontextu, kdy je instituce rodiny z mnoha stran ohrožována a musí čelit nemálo těžkostem při svém poslání vychovávat ve víře. Zánik pevných kulturních opor a rychlé transformace, kterým je společnost ustavičně podrobována, způsobují, že se výchova stává opravdu svízelnou. Proto je nutné, aby byly rodiny - malé domácí církve ? ve svém poslání předávat víru rostoucí měrou podporovány farnostmi.
Drazí rodiče, děkuji spolu s vámi Pánu za dar křtu těchto vašich dětí. Modlíme se za ně a prosíme o hojnost daru Ducha svatého, který je dnes zasvěcuje do podoby Krista kněze, krále a proroka. Svěřme je mateřské přímluvě Nejsvětější Panny Marie, prosme za jejich život a zdraví, aby mohly růst a zrát ve víře, a přinášet svými životy plody svatosti a lásky.
Amen
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
