VaticanNews.va

   19. 4. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5597
Poslechem z webových stránek.3564
Četbou textů na webových stránkách.5626
Poslechem i četbou.3364


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Církev a skandál zneužívání

Papež k požáru pařížské katedrály

Papež: Když Bůh vychází do boje, je třeba nechat jednat Jeho


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

4.5.2011 

O prosbě čekající na slovo z Nebe

Katecheze Benedikta XVI. na gen. audienci, nám. sv. Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Dnes bych chtěl zahájit novou řadu katechezí. Po cyklu, který byl věnován církevním otcům, velkým teologům středověku a významným ženským postavám, chtěl bych nyní vybrat téma, které velice leží na srdci nám všem: je to téma modlitby, zejména té křesťanské, modlitby, kterou nás učil Ježíš a nadále učí církev. V Ježíši je totiž člověk uschopněn přistoupit k Bohu v hloubi a důvěrnosti vztahů otcovství a dětství. Spolu s prvními učedníky se proto v pokorné důvěře obraťme k Mistrovi a prosme jej: „Pane, nauč nás modlit se“ (Lk 11,1).

V příštích katechezích se za pomoci Písma svatého, velké tradice církevních otců, mistrů spirituality a liturgie budeme učit prožívat intenzivněji náš vztah s Pánem „ve škole modlitby“. Dobře totiž víme, že modlitba není něco samozřejmého: modlitbě je třeba se učit a stále znovu si toto umění osvojovat. I ti kdo jsou v duchovním životě velmi pokročilí neustále cítí potřebu jít do školy k Ježíši, aby se naučili modlit autenticky. První lekce se nám dostává od Pána prostřednictvím Jeho příkladu. Evangelia popisují Ježíše v důvěrném a neustávajícím dialogu s Otcem. Je to hluboké společenství toho, který přišel na svět ne proto, aby plnil svoji vůli, ale vůli Otce, který Jej poslal spasit člověka.

V této první katechezi bych na úvod chtěl podat několik příkladů modlitby vyskytující se v antických kulturách a podtrhnout tak, že prakticky vždy a všude směřovali k Bohu. Začnu například ve starověkém Egyptě. Tady jeden slepec, žádající božstvo, aby mu vrátilo zrak, dosvědčuje něco všeobecně lidského, tzn. čirou a jednoduchou prosebnou modlitbu toho, kdo se ocitl v soužení. Tento člověk se modlí: „Mé srdce si přeje tě vidět… Ty, který jsi mi dal vidět temnoty, učiň pro mne světlo. Ať tě spatřím! Skloň ke mně svou milou tvář“ (A. Barucq – F. Daumas, Hymnes et prières de l´Egypte ancienne, Paris 1980, překl. ital. Preghiera dell´umanità, Brescia 1993, str.30). Jádrem této modlitby je prosba: Ať tě spatřím!

V náboženstvích Mezopotámie převládal tajemný a paralyzující pocit viny, který však nepostrádal naději na vykoupení a vysvobození Bohem. Můžeme se tak zamyslet nad prosbou jedné osoby, věřící v ony starověké kulty, která zní takto: „Ó Bože, který jsi slitovný i v té nejtěžší vině, odpusť mi hřích… Pohleď Pane, na tvého souženého sluhu, a dechni na něho, odpusť mu neprodleně. Ulehči jeho přísný trest. Učiň ať jsem vysvobozen z pout a začnu opět dýchat, rozbij moje okovy, rozvaž moje pouta“ (M.-J. Seux, Hymnes et prières aux Dieux de Babylone et d’Assyrie, Paris 1976, z it. překl. in Preghiere dell’umanità, op. cit., p. 37). Tato vyjádření dokazují, jak člověk hledající Boha tušil, byť nejasně, jednak svoji vinu a jednak očekával milosrdenství a božskou dobrotu.

V rámci pohanského náboženství starověkého Řecka dochází k velmi významné evoluci. Modlitby sice nadále žádají božskou pomoc za účelem dosažení nebeské přízně v nejrůznějších situacích každodenního života a získání materiálních dober, ale postupně začínají vznikat i méně zištné modlitby, které umožňují věřícímu člověku prohlubovat jeho vztah k Bohu a stávat se tak lepším. Například velký filosof Platón podává modlitbu svého učitele Sokrata, právem považovaného za jednoho ze zakladatelů Západního myšlení. Sokrates se modlil takto: „Učiňte, abych byl krásný uvnitř. Abych považoval za bohatého toho, kdo je moudrý, a měl jenom tolik peněz, kolik jich může vzít a nosit mudrc. Nic jiného nežádám“ (Faidros 279c, z ital. překl. P.Pucci, Bari 1966). Především uvnitř chtěl být krásným a moudrým a nikoli bohatý penězi. V mistrovských dílech literatury všech dob, jakými jsou řecké tragédie, které jsou dodnes po 25 stoletích čteny, rozjímány a inscenovány, se vyskytují modlitby, které vyjadřují touhu poznat Boha a klanět se jeho vznešenosti. Jedna z nich praví: „Oporo země, která na zemi sídlíš, kdokoli jsi, stěží pochopitelný, ty, Die, ať už jsi zákonem přírody či myslí člověka, obracím se k tobě, poněvadž ty spravuješ lidské záležitosti tichými cestami a spravedlivě“ (Euripides, Trójanky, 884-886, z překl. it. G. Mancini, z ital. překl. Preghiere dell’umanità, op. cit., str. 54). Bůh zůstává trochu mlhavým, ale člověk tohoto neznámého Boha přesto poznává a modlí se k tomu, který spravuje pozemské cesty.

Také u Římanů, kteří vybudovali obrovské impérium, v němž se zrodilo křesťanství a široce se ve svých počátcích ujalo, obsahuje modlitba, byť byla chápána utilitaristicky a zásadně vázána k prosbě o božskou záštitu nad životem občanské společnosti, někdy také obdivuhodné invokace vřelé osobní zbožností, které se přetvářejí na chválu a díkůvzdání. Dosvědčuje to jeden autor z římské Afriky 2. století po Kristu, Apuleius. V svých spisech projevuje nespokojenost současníků s tradičním náboženstvím a jejich touhu po autentickém vztahu k Bohu. V jeho mistrovském díle nazvaném Metamorfózy se věřící obrací k ženskému božstvu těmito slovy: „Ty jsi svatá, ty jsi vždycky zachránkyní lidského rodu, ty ve své velkodušnosti vždycky pomáháš smrtelníkům a nabízíš souženým ubožákům něžný cit matky. Nepřejde ani den, ani noc, ani jediný, jakkoli krátký okamžik, aniž bys jej naplnila svojí dobrotou“ (Apuleius z Madaury, Metamorfózy IX,25, z ital. překl. C. Annaratone, z ital. překl. Preghiere dell´umanità, op.cit., str.79).

V téže době císař Markus Aurelius, jenž byl také filosofem hluboce přemýšlejícím o lidství, poukazuje na nezbytnost modlitby při nastolení plodné spolupráce mezi božským působením a lidskou činností. Ve svých Hovorech k sobě píše: „Kdo ti řekl, že nám bohové nepomohou i v tom, co závisí na nás? Začni se proto modlit a uvidíš“ (Dictionnaire de Spiritualitè XII/2, col. 2213). Tato rada císaře-filosofa byla nespočetnými generacemi lidí před Kristem skutečně uplatňována, což je důkazem toho, že bez modlitby, která otevírá naši existenci k tajemství Boha, ztrácí lidský život smysl i oporu. V každé modlitbě se totiž vždycky vyjadřuje pravda o lidském tvoru, který na jedné straně zakouší slabost a nemohoucnost a proto žádá o pomoc z Nebe, a na druhé straně je obdařen mimořádnou důstojností, protože přípravou na přijetí božského Zjevení objevuje svoji schopnost vstoupit do společenství s Bohem.

Drazí přátelé, v těchto příkladech modlitby různých dob a civilizací vystupuje vědomí, že lidská bytost má statut stvořenosti a odvislosti od Jiného, který jej přesahuje a je zdrojem veškerého dobra. Člověk všech dob se modlí, protože se nemůže neptat po smyslu svojí existence, která by byla temnou a bezútěšnou, kdyby nebyla vztažena k tajemství Boha a Jeho plánu se světem. Lidský život je směsice dobra a zla, nezasloužené bolesti, radosti i krásy, a bezděčně a neodolatelně nás nutí prosit Boha o vnitřní světlo a sílu, jež nás podporují na zemi a otevírají nám naději přesahující hranice smrti. Pohanská náboženství zůstávají pozemskou prosbou, která očekává slovo z Nebe. Jeden z posledních velkých pohanských filosofů, který žil už plně v křesťanské době, Proklos z Konstantinopole, propůjčuje hlas tomuto očekávání a praví: „Nepoznatelný, žádný tě neobsáhne. Všechno co myslíme, patří tobě. Od tebe jsou naše dobra i naše zla, na tobě závisí každá naše touha, ó Nevýslovný, jehož přítomnost cítí naše duše a pozvedají k tobě hymnus mlčení“ (Hymny, vyd. E. Vogt, Wiesbaden 1957, z ital. překl. Preghiere dell´umanità, op.cit., str. 61).

V příkladech modlitby různých kultur, o nichž jsme uvažovali, můžeme spatřovat svědectví náboženské dimenze a touhy po Bohu, které jsou vepsány do srdce každého člověka a dostává se jim naplnění a plného vyjádření ve Starém a Novém zákoně. Zjevení totiž očišťuje a přivádí k dokonalosti původní touhu člověka po Bohu a nabízí mu v modlitbě možnost hlubšího vztahu k nebeskému Otci.

Na začátku této naší cesty ve „škole modlitby“ chceme tedy prosit Pána, aby osvítil naši mysl a naše srdce, aby byl vztah k Němu v modlitbě stále více intenzivní, citelný a stálý. Prosme Jej ještě jednou: „Pane, nauč nás modlit se“ (Lk 11,1).

Překlad Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
17.4.19 Papež: Slávou Boží je láska
17.4.19 Velikonoce – modlitba k Otci ve zkoušce
10.4.19 Papež: Milovat pravou láskou můžeme jenom s Boží milostí
10.4.19 O Otčenáši - Odpusť nám naše viny
3.4.19 Papež: Neděsit se rozdílů v náboženských vyznáních, nýbrž jednání, které není bratrské



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Nejsme distributoři oleje v nádobách

Papež František se vydal sloužit památku Večeře Páně mezi vězně ve Velletri

Donald Trump zatelefonoval papeži Františkovi

Sestra Eugenia Bonetti: Mé druhé obrácení přišlo skrze prostitutku

Papež: Slávou Boží je láska

Obraz česko-rakouského malíře ve Vatikánském pavilónu na pekingském Expo

Papež František zatelefonoval prezidentu Macronovi

Rektor Notre Dame: Naše Paní bděla nad záchranářskou akcí

Papež k požáru pařížské katedrály

Petrův nástupce popřál Benediktovi XVI. k 92. narozeninám

Kniha dialogů Benedikta XVI. s rabínem Folgerem

Arcibiskup Aupetit: Zdá se, že se podařilo zachránit varhany

 Nově na webu
Svatý otec: Když pomazáváme, jsme znovu pomazáváni vírou svého lidu

Publicistika: Pravé smíření nelze uskutečnit verbálně

Publicistika: Gesto Služebníka Božích služebníků

Rozhovory: Plody ještě nejsou, ale vidíme mnoho květů

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv duben 19
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930     

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru