1. ?Miloval je až do krajnosti? (srv. Jan 13,1).
Předtím než Ježíš slavil poslední Paschu s učedníky, umyl jim nohy. Gestem, které správně patřilo služebníku, chtěl vtisknout do myslí Apoštolů smysl toho, co se stalo krátce potom.
Vskutku, umučení a smrt tvoří základní službu lásky, kterou Syn Boží osvobodil lidstvo od hříchu. Zároveň Kristovo umučení a smrt odkrývají hluboký smysl nového přikázání, které svěřil apoštolům: ?Jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem? (Jan 13,34).
2. ?To čiňte na mou památku? (1 Kor 11,24.25) ? řekl dvakrát při rozdělování chleba, který se stal jeho Tělem, a Vína, proměněného v jeho Krev. ?Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já? (Jan 13,15) ? doporučil krátce předtím, poté, co apoštolům umyl nohy. Křesťané tedy vědí, že mají ?činit památku? svého Mistra ve vzájemné službě lásky: ?mýt si nohy navzájem?. Vědí, že mají Ježíše připomínat zejména tím, že opakují ?připomínku? Večeře s chlebem a vínem posvěceným služebníkem, který nad nimi opakuje slova vyslovená Kristem.
Křesťanská komunita to dělala od samého počátku, jak dosvědčuje Pavel: ?Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde? (1 Kor 11,26).
3. Připomínkou v pravém smyslu je tedy Eucharistie: Chléb a Víno se působením Ducha Svatého reálně stávají Tělem a Krví Krista, který daruje sebe sama, aby se stal pokrmem člověka na jeho pozemské cestě. Vtělení Slova v lůně Panny Marie a jeho přítomnost v Eucharistii vede táž logika lásky. Je to agapé, caritas, láska v krásném a čistém smyslu. Ježíš naléhavě zádal své učeníky, aby zůstali v této jeho lásce (srv. Jan 15,9).
Abychom zůstali věrni tomuto odkazu, abychom zůstali v Něm jako výhonky vinného kmene, abychom milovali jako On miloval, je nezbytné sytit se jeho Tělem a jeho Krví. Když říkal Apoštolům: ?To čiňte na mou památku,? spojil Pán Církev s živou připomínkou své Paschy. Ačkoli je jediným Knězem Nové Smlovy, chtěl aby tu byli lidé, kteří posvěceni Duchem Svatým, jednají v intimním spojení s jeho Osobou a rozdělují pokrm života.
4. Když upíráme pohled na Krista ustanovujícího Eucharistii, znovu si uvědomujeme důležitost kněží v církvi a jejich pouto se svátostí eucharistie. V Listu, který jsem napsal kněžím k tomuto svatému dni jsem chtěl opakovat, že dar a tajemství je Svátost oltářní, dar a tajemství je kněžství, obě vzešly z Kristova srdce při Poslední večeři.
Jedině církev zamilovaná do Eucharistie přináší svatá a četná kněžská povolání. Činí to skrze modlitbu a svědectví svatosti, nabízeným zvláště novým generacím.
5. Nasledujíce Marii, ?Eucharistickou ženu?, uctíváme Ježíše vpravdě přítomného pod skromnými způsobami chleba a vína. Obracíme se na něj s prosbou, aby nepřestával povolávat ke službě oltáře kněze podle svého srdce.
Prosme Pána, aby Božímu lidu nikdy nechyběl Chléb, jenž ho podpírá na pozemské pouti. Kéž nám Svatá Panna pomůže s úžasem objevovat, že celý křesťanský život je spojen s mysteriem fidei, které si dnes večer slavnostně připomínáme.
Přeložila: Johana Bronková
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
