Castel Gandolfo.
Jak jsme již informovali v sobotním vysílání, papež přijal v sobotu večer delegaci z bavorského Traunsteinu, vedenou zemským radou Hermannem Steinmaßlem. Třísetčlenná skupina, sestávající se z folklórních souborů, malých hudebních těles a představitelů “Schützen”, tradiční domobrany, si připravila pro Svatého otce taneční a hudební představení. Papež obdržel čestné vyznamenání – zlatý prsten udělovaný obcí Traunstein významným osobnostem.
Benedikt XVI. se poté k poutníkům obrátil s krátkým pozdravem, v němž vyjádřil své potěšení, že se dvůr papežské letní rezidence alespoň nakrátko stal bavorskou vesnicí a že mu příchozí zpřítomnili jeho rodnou vlast.
„Přinesli jste s sebou obraz mé vlasti a zároveň posílili má pouta s ní. Je pro mne velkou radostí, že mi byl navzdory existujícím odlišnostem a různým stranickým příslušnostem udělen tento čestný prsten. Je pro mne znamením, že jsem u vás skutečně doma, že se vzájemně přijímáme a že k vám i nadále patřím. Prsten sice nebudete na mém prstě vidět, ale uložím jej na takové místo, abych jej měl stále před očima a aby mi připomínal to, co je v mém srdci beztak stále živé: Tam jsem doma, v Chiemgau, v Rupertiwinkel, v místech mého mládí.”
Svatý otec navázal na slova zemského rady traunsteinského okresu, který o Bavorsku hovořil jako o “terra benedicta” v souvislosti s působením mnišských řádů, které mezi obyvatelstvo vnesly kulturu radosti a pohostinnosti.
„Naší vlasti požehnal již Stvořitel – dal nám hory, jezera, nivy a lesy. Avšak zemí požehnanou – »terra benedicta« se tento cenný kousek země stal plně až tehdy, když se Stvořitelova krása a dobro dotkly lidské víry a lidé, takto zasaženi, mohli dát zemi celou její slávu a jas. Co by bylo Bavorsko bez cibulovitých věží našich kostelů, bez krásy baroka a radosti ze spasení, která z nich vyzařuje. Bez naší hudby – té duchovní, která nás nechává nahlédnout do ráje – i té světské? Bez kostelů, křížů na rozcestích, Božích muk by Bavorsko nebylo Bavorskem, stejně jako bez poezie, útulnosti, srdečnosti a radostnosti.“
Radosti, srdečnosti a dobru se však daří pouze tehdy, když je nad člověkem otevřeno nebe, poznamenal Svatý otec, nicméně každý den není slunečný, dodal.
„Často procházíme temnými údolími, ale můžeme obstát a zachovat si radost a lidskost, pokud nám nebe zůstává otevřeno a máme-li jistotu, že Pán nám vždy miluje, že Bůh je dobrý a že je proto správné, být člověkem. Z této jistoty vyrostlo Bavorsko a aby tomu bylo tak i nadále, je důležité, abychom zůstali věřící, křesťané, katolíci. Být katolíkem znamená být otevřený světu, milovat svět a věřit spolu s ním. Znamená to být tolerantní a v srdečném bratrství otevření vůči těm, kteří náleží k jednomu Otci a jsou Jím milováni. Nechme se proto dotýkat vírou, nechme se vést Bohem, aby vzplanula nebeská krása, díky níž je svět i s veškerou svou bídou krásnější a zářivější.“
uzavřel Benedikt XVI. svou promluvu k bavorské delegaci.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
