Drazí bratři a sestry,
Evangelní úryvek této neděle začíná indikací kraje, do něhož se Ježíš vydává. Tyrský a sidónský region na severozápadě Galileje, pohanská země. Tady Ježíš potkává jednu kananejskou ženu, která se na něj obrátí s žádostí, aby uzdravil její dceru sužovanou démonem (srov.
Mt 15,22). V této prosbě již můžeme tušit počátek víry, která v dialogu s božským Mistrem roste a sílí. Žena se nebojí na Ježíše volat: „Smiluj se nade mnou“, což je obrat, který se vyskytuje v žalmech (srov. 50,1), nazývá Jej Pánem a Synem Davidovým (srov.
Mt 15,22) a vyjadřuje tak pevnou naději, že bude vyslyšena. Jaký je Pánův postoj vůči tomuto volání ztrápené pohanské ženy? Ježíšovo mlčení může vzbuzovat podiv, pročež také vyvolá reakci učedníků, ale není výrazem nevnímavosti k bolesti oné ženy. Svatý Augustin správně komentuje: „Kristus vůči ní projevuje lhostejnost nikoli proto, aby k ní byl nemilosrdným, ale aby zanítil její touhu“ (
Sermo 77,1). Zdánlivý odstup Ježíše, který říká: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského“ (v. 24), neodradí kananejskou ženu, která naléhá: „Pane, pomoz mi“ (v. 25). A nevzdává se ani, když slyší odpověď, která jakoby odnímala každou naději: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům“ (v. 26). Nechce nikomu nic vzít. Ve své prostotě a pokoře jí stačí málo, stačí jí kousky, stačí jí pohled, dobré slovo Syna Božího. A Ježíš obdivuje odpověď tak veliké víry a říká jí: „Ať se ti stane, jak si přeješ“ (v. 28).
Drazí přátelé, také my jsme povoláni růst ve víře, otevřít se a svobodně přijmout dar Boží, mít důvěru a také volat k Ježíši: „Daruj nám víru, pomoz nám nalézt cestu!“. Je to cesta, po níž Ježíš nechává kráčet svoje učedníky, kananejskou ženu a lidi každé doby i každého národa, každého z nás. Víra nás otevírá k poznání a přijetí reálné Ježíšovy identity, Jeho novosti a jedinečnosti, Jeho Slovo jako zdroje života, abychom žili svůj osobní vztah s Ním. Poznání víry roste spolu s touhou nalézt cestu a nakonec je darem Božím, který se nám zjevuje nikoli jako abstraktní věc bez tváře a jména. Je vírou, která odpovídá Osobě, jež s námi chce navázat vztah hluboké lásky a zapojit celý náš život. Naše srdce musí proto denně žít zkušenost obrácení, každý den musí zakusit přechod od člověka uzavřeného do sebe k člověku otevřenému vůči Božímu působení, k duchovnímu člověku (srov. 1 Kor 2,13-14), který dovolí, aby jej interpelovalo Pánovo Slovo a otevře vlastní život Jeho Lásce.
Drazí bratři a sestry, živme tedy svoji víru denně hlubokým nasloucháním Božího Slova, slavením svátostí, osobní modlitbou jakožto voláním k Němu a láskou k bližnímu. Prosme o přímluvu Pannu Marii, kterou zítra budeme rozjímat v jejím slavném nanebevzetí s duší i tělem, aby nám pomohla hlásat a dosvědčovat životem radost, že jsme nalezli a potkali Pána.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
