Mainstreamová zpravodajská média si v posledních dnech opět nechala ujít příležitost podat svým divákům, posluchačům a čtenářům vskutku jímavé a především pravdivé sdělení globálního významu. Setkání mládeže ze 137 zemí světa s papežem v Madridu rozhodně bylo událostí, jejíž potenciál byl více než dostatečný pro zprávy takovéhoto druhu. Kromě přímého přenosu vigilie na ČT2 objevila se totiž ve zpravodajství o madridském dění většinou jen informační mlha či abstraktní guláš nesmyslů jako obvykle, když se jedná o konkrétní členy církve. Namísto prostého referování o evidentně nejpozoruhodnější události, kterou byla čirá a společná radost 2 milionů mladých lidí, kteří se ani nevešli všichni na letiště Quatro Vientos, hovořilo se o marginálních protestech pár tisíc excentriků, kteří pocházeli ze tří zemí a kterým patrně jen Facebook umožňuje shromáždit se v takovém počtu.

Šéf madridské policie a Guardia Nacional, Francisco Xaver Velasquez Lopez, komentoval přijetí papeže slovy: „Nikdy jsem neviděl, že by nějaký oficiální činitel byl vítán s takovými sympatiemi a tak srdečně. Je mnohem snazší shromáždit lidi na protest proti něčemu, ale mnohem obtížnější svolat je, aby projevovali vděk a uznání…“ Tato slova padla na jednom brífinku vatikánského tiskového mluvčího v Madridu.

Existuje jenom jediná autorita, která něco takového dokáže v globálním měřítku. Zastupuje ji papež a skutečná globalizace probíhá pod jejím vlivem, je férová a netajená. Taková zpráva se ovšem těžce podává v názorovém prostředí vytvářeném mainstreamovými sdělovacími prostředky, které opisují z několika monopolních zdrojů, o jejichž férovém přístupu ke kompletní realitě lze mít důvodné pochyby.

Je tu však ještě jeden nezanedbatelný moment, pokud jde o světové setkání mladých s papežem. Jeho potenciál je totiž tak obrovský, že přesahuje nejenom ochotu některých žurnalistů referovat nezaujatě, ale zjevně i samu lidskou schopnost pojímat a chápat realitu. Dění, které probíhá v duších mladých lidí a které tato setkání s papežem zviditelňují, je totiž fascinujícím svědectvím hluboce praktikované křesťanské víry a hledání Boha. Setkání – katolické - mládeže, jak naše média ráda zdůrazňují, nejenom zviditelňuje něco, co se týká výhradně jeho účastníků, nýbrž vytahuje i vnějšího pozorovatele z fádnosti a mělkosti, do nichž je každý divák, posluchač či čtenář uzavírán honbou médií především za tím, co šokuje, ale přitom ponechává v neplodné a osamocené nezúčastněnosti.

Skutečně strhující událostí byla neochvějná radost účastníků modlitební vigilie na Quatro Vientos tváří v tvář nepřízni počasí – nejprve v horku a pak v průtrži mračen - a následující usebrané davové mlčení těchto dvou milionů lidí před vystavenou konsekrovanou Hostií...
Odříkání a askeze jsou zkrátka pojmy, které mládež nejenom zná, ale také je praktikuje a umí předávat.
Díky Bohu.

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky