VaticanNews.va

   29. 3. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6754
Poslechem z webových stránek.4133
Četbou textů na webových stránkách.6595
Poslechem i četbou.3885


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život

Dekret Kongregace pro bohoslužbu o slavení Velikonoc

Ježíšovy zázraky mají za účel přivádět k víře


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Rozhovory

  

8.9.2011 

Každá tragédie je kairos

S arcibiskupem New Yorku, Timothy Dolanem, o 11. září

Česká sekce RV

„Byl to temný okamžik v dějinách lidstva. Brutální útok na důstojnost člověka“ – řekl před deseti lety bl. Jan Pavel II. ve svém prvním veřejném vystoupení po teroristickém útoku na Spojené státy.

Jsem tady 2,5 roku. A musím opravdu upřímně přiznat, že se jen obtížně vyrovnávám s hlubokou tragédií, která se stala 11. září.

Podle katolického arcibiskupa New Yorku, který je zároveň předsedou amerického episkopátu, jsou deset let staré události stále přítomné v srdcích a myslích Newyorčanů. Otevřeny zůstávají také otázky, které tato událost položila.

V New Yorku není ani jeden člověk, který by neslyšel o 11. září a opravdu jen zřídka najdete v mé arcidiecézi člověka, který by osobně neznal někoho, kdo v ten tragický den zahynul.

Den po teroristickém útoku bl. Jan Pavel II. řekl: „Lidské srdce je propastí, ze které se někdy vynořují strašlivé, vražedné úmysly, schopné v jediné chvíli otřást pokojným životem celého národa. V takových chvílích, kdy se jakýkoliv komentář zdá být nepřípadný, přichází na pomoc víra. Jedině Kristovo slovo může dát odpověd na otázky sužující naše myšlení.“
Jak naznačuje arcibiskup Dolan, léta, která nás dělí od tragédie, byla vyplněna činy svědčícími o pravdivosti papežových slov.

„11. září se v New Yorku – a možná dokonce v celých Spojených státech – stalo kupodivu téměř svátkem. A s uznání musím dodat, že nyní začínají převládat postoje, které svědčí o vytrvalosti, typické pro obyvatele New Yorku a snad pro všechny Američany. Mluvím o tom, čemu se v New Yorku říká 12. září. 12. září se dostává na první plán. Tváří tvář tomuto ohromnému aktu násilí jsme – za prvé – obnovili vlastní víru, a – za druhé – obecně lidskou solidaritu, která vede k velmi kreativní službě, lásce a uzdravení. Tyto postoje dnes převládají.“

„Dokonce i tehdy, když se zdá, že moc temnot vítězí – říkal před deseti lety bl. Jan Pavel II. – věřící člověk ví, že zlo a smrt nemají poslední slovo. O tuto pravdu se opírá křesťanská naděje.“
V návaznosti na tato slova arcibiskup Timothy Dolan zdůrazňuje, že postoj, který označuje jménem 12. září, má počátek v tragédii, k níž došlo o den dříve.

Newyorčané se nepohroužili do smutku, hněvu či truchlení. Ale téměř ihned se dali do práce, začali si pomáhat, péčí obklopovat potřebné. Stejně tak téměř hned začal proces uzdravení. Při výročích oné události vzpomínáme také na obětavou lásku, která se v mnoha případech stala skutečnou obětí vlastního života. Myslím zvláště na naše policisty, hasiče a lékaře. Jejich jednání na nás všechny velmi zapůsobilo a dosud na nás má vliv. Proto pamatujeme na jejich rodiny. Odtud se odvíjejí naše modlitby, naše vděčnost a vzpomínky. V nich nalézáme odpověď na otázku, kterou si musí položit každý věřící: co nám Bůh chce říct touto událostí, jakou reakci od nás očekává. Obyvatelé New Yorku odpověděli solidaritou, se vztyčenou hlavou, obětavou láskou našich policistů, hasičů a záchranářů. Farnosti, lokální společenství, sousedi, rodiny, všichni se toho dne scházejí, aby projevili pozornost a péči těm, kdo byli zraněni. Stát po boku těch, kdo žijí v zármutku, je jednou z priorit naší newyorkské společnosti.

Události 11. září mohou ale také celkem logicky probouzet hněv v lidském srdci. Je to normální reakce na tak velké zlo. Jak má Církev v této situaci vydávat věrohodné svědectví o Kristu?

Tím nejdůležitějším, co Církev může přinášet je víra, naděje a láska. A katolická církve v newyorkské arcidiecézi dostává tomu úkolu dobře. Snažíme se přispívat k uzdravení lidských ran. Pomáháme lidem odpouštět, znovu získat naději v kontextu beznaděje oné tragédie. Ukazujeme, že msta nemá smysl. Ovšem hněv, spravedlivý hněv, o kterém mluví také Písmo Svaté, může vést ke smíření a obnově. Nejlepší cestou je obnova. Ukazovat, že nic nemůže zlomit ducha toho, kdo věří. Byl to duch vždy velmi významný pro nás Američany, od založení naší republiky. My, Američané, jsme dosáhli nejvíce, ve chvíli, kdy jsme kladli důraz na to, co je v nás nejšlechetnější. Mám na mysli především povinnost pomoci těm, kdo byli zasaženi; vědomí, že musíme obnovit to, co je nám drahé; oplakávání těch, kdo zahynuli, ovšem zdravé, spojené s vděčností – a také péče o jejich rodiny. To všechno se v New Yorku objevilo v těch deseti letech po 11. září. V naší arcidiecézi nenajdete jedinou farnost, kde by nebyla tabule připomínající farníky, kteří 11. září přišli o život. Tragédie nás může rozdělit nebo sjednotit. Každá tragédie je kairos, výzva. Může nás přiblížit k Bohu, oživit v našich srdcích nejvnešejnější city a probudit činy. A nebo nás může naopak zdrtit, probudit v nás bestialitu. Myslím, že to, co pociťujeme nyní, před blížícím se 10. výročím, je nejen nutnost připomenout onu událost, ale také poděkovat Bohu za to, že pro naprostou většinu Newyorčanů se 11. září stalo příležitostí k tomu, aby se ukázalo, co je v nás nejlepší. Tak tedy tváří v tvář tomu po všech stránkách bestiálnímu činu, který pošlapal všechno lidsky důstojné, vystoupily na povrch překvapivě heroické a obětavé postoje a city, které se projevily v záchranné akci, v péči o druhé, v procesu uzdravení a v paměti. A za to musíme Bohu děkovat.

Přeložila Johana Bronková

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
25.11.17 Soustrastné papežské poselství k atentátu na egyptskou mešitu
6.6.17 Dopis italského biskupa manchesterským dětem
23.8.16 Šíitský ajatolláh napsal papeži Františkovi
11.7.16 S islámem se podvratně manipuluje
29.3.16 Kdo vykrmuje terorismus?, ptá se italský kombonián



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Ježíš nemůže vidět lidi a nemít soucit

Odpovědí Boha na problém smrti je Ježíš

O neomylnosti lidu ve víře

Arcibiskup Crepaldi: Úvaha o krizi, která není jenom zdravotní

Mimořádná pobožnost v čase epidemie – Urbi et Orbi

Mlčení spravedlivého před urputností

Obřady Svatého týdne proběhnou ve Vatikánské bazilice

Papež daroval třicet ventilačních přístrojů

Poznat svoje idoly

Misál z roku 1962: nové preface a památky svatých

Církevní statistika: Františkův pontifikát ovlivňuje hlavně Afriku a Asii

Bývalý lékař arcibiskup Aupetit se hlásí ke službě nemocným

 Nově na webu
Svatý otec: Dovolte Božímu Slovu přinést život tam, kde je smrt

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: Nemějte strach

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv březen 20
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu