Když se před šesti léty Josef kardinál Ratzinger stal papežem, nebyla jsem katoličkou. Myslela jsem si, že Ježíš Kristus byl milý člověk z Galileje a evangelia jeho těžkopádné falšování. Dan Brown originální myslitel a Svatý Otec velký inkvizitor...
- píše ve svém vyznání zveřejněném v internetovém časopise Vatican Magazin německá novinářka Barbara Wenz. Článek nadepsala „Papež mého života“ a líčí v něm své pozvolné objevování Benedikta XVI. – a spolu s ním i křesťanské víry.
Hodnocení nového velekněze v německém tisku bylo zdrženlivé. Jak také mohl obstát Benedikt, německý učenec, vedle šarmu a strhujícího vzletu svého předchůdce? Italové, nárůdek vždy ochotný k vyznávání lásky, drželi v den jeho volby transparenty s nápisy: Milujeme tě už teď!“ Tato bezpodmínečná vůle k lásce mi imponovala. Co viděli v Josefu Ratzingerovi, co jsem já ještě vidět nedokázala?
Kdo je opravdu tento muž? Začala jsem poslouchat v rozhlase jeho proslovy před Anděl Páně, četla jsem jeho katecheze, kázání a různé jeho knihy. Objevila jsem Ratzingera, brilantního teologa; Benedikta, duchovního vůdce, jehož hlásání jasně a průzračně ukazuje na Toho, kterého podle katolického pojetí na zemi zastupuje. Muže, který může svou víru v Boha rozumně zdůvodnit a intelektuálně ospravedlnit. Ba víc: poetického dogmatika nebo dogmatického básníka: „odvážit se bláznovství pravdivého, veselého srdce bez škrtů, se mi jeví jako dnešní a budoucí úkol, opravdové jádro světové služby církve“. Že by Josef Ratzinger kráčel ve stopách Bohumila Hrabala, divokého básníka Čechů, jejich hebkého pěvce šaškovin? „Jen oči srdce chápou požadavky velké lásky, která je s to vyčerpat celé lidské bytí“- to nenapsal Saint Exupéry, nýbrž Benedikt ke 40. výročí zvěřejnění encykliky „Humanae vitae“. Nevylečitelný romantik a idealista, který staví na roveň lásku a věrnost. Vždyť jsme přece opravdu vždycky hluboce cítili, že sex bez lásky je bezútěšný jako peklo. Muž, který věří, že Bůh je láska „Deus caritas est“, a proto myslí, že by se lidé mohli trochu více namáhat, aby dali opravdový odlesk božského tomu, co jinak nazývají vzájemnou láskou.
Byla to vzrušující doba, Pilátova doba mého života – „Co je pravda?“ – trvala čtyřicet let. Nyní jsem se cítila jako člověk v Platónově podobenství o jeskyni, který je vyváděn z temnoty naplněné přízraky na jasné světlo. Má oči ještě zavřené, ale temnota se svými bledými přízraky už zmizela a on může čím dál tím víc a intenzivnějši vnímat, jako nikdy předtím ve svém životě.
Stejně jsem se odvažovala dělat krok za krokem vedená rukou Svatého Otce. Poznala jsem, že pravda musí být elegantní, prostá a krásná. Že Ježíš Kristus je skutečně a pravdivě zmrtvýchvstalý Boží Syn, který působí zázraky. Ke svým 80. narozeninám, mně - ale i nám všem - vrátil papež svým „Ježíšem z Nazarata“ konečně celého a věrohodného Ježíše Krista, kterého historicko-kritická metoda trvale rozložila.
Barbara Wenz pak krok za krokem prochází pontifikátem Benedikta XVI., od největší eucharistické slavnosti jakou Německo zažilo - v Kolíně nad Rýnem, přes řezenskou přednášku – po níž papež neváhal odjet do Turecka, ačkoliv islámský svět pálil jeho podobizny. Zmiňuje Motu proprio Summorum Pontificum – slovy Barbary Wenz „odpověď tvrdého rockera na lavinovitě se šířící „kumbaja mše“; cestu do Polska s duhou, která ověnčila promluvu německého papeže v Osvětimi; návštěvu Svaté země, kde vstoupuil do Yad Vashem, ale také se modlil před prázdným Kristovým hrobem a volal po tom, aby v něm byla pohřbena úzkost a strach a aby každý den církev znovu povstávala k hlásání Kristova vítězství. Připomíná papežova setkání s oběťmi zneužívání ze strany katolických duchovních i jeho důrazný a bolestiplný dopis do Irska.
Ukázalo se jedno: Tento „Mozart teologie“ je jako papež opravdu tvrdý rocker. Neřídí loď v mělkých vodách ducha doby a pohodlného přizpůsobování se všem požadavkům a libůstkám. Žádný bazar nahodilostí. Benedikt je rázný člověk, nasazený pro Boha a svou církev bezvýhradně. Nehlásá sám sebe: Jeho svědectví je radikální, protože to po něm žádá Bůh. Protože musí být radikální, chce-li být věrohodný ve svém úřadě. Musí být majákem spásy v bezbožném světa, musí razit cestu pro naše váhavé kroky, ve jménu Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého, ve jménu Světla světa.
Před šesti léty jsem ještě nebyla katoličkou, nevěřila jsem v Ježíše Krista a kardinál Ratzinger byl pro mne Velký inkvizitor.
Dnes jsem katolička z hlubokého přesvědčení. Věřím v Ježíše Krista a v evangelium, modlím se za Svatého Otce, Bůh mu žehnej!
Děkuji, Benedikte!
- končí své vyznání německá novinářka Barbara Wenz.
Podle www.vatican-magazin.com přeložil Josef Koláček, pro vysílání zkrátila a upravila Johana Bronková
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
