Drazí bratři a sestry,
Boží Slovo z této předposlední neděle liturgického roku nás varuje před dočasností pozemské existence a vybízí nás, abychom ji prožívali jako putování se zraky upřenými k cíli, k Bohu, který nás stvořil a poněvadž nás učinil pro sebe (srov. Sv. Augustin, Vyznání 1,1), je naším posledním údělem a smyslem našeho života. Nutným krokem k dosažení této definitivní reality je smrt, následovaná posledním soudem. Apoštol Pavel připomíná, že „onen den Páně přijde jako zloděj v noci“ (1 Sol 5,2), tedy bez výstrahy. Vědomí slavného Pánova návratu nás podněcuje žít v postoji bdění a očekávat jeho zjevení v neustávající památce jeho prvního příchodu.
V proslulém podobenství o hřivnách, jak jej podává evangelista Matouš (srov. 25, 14-30), vypráví Ježíš o třech služebnících, kterým jejich pán při odchodu na dlouhou cestu svěřil svůj vlastní majetek. Dva z nich se zachovali správně, protože zdvojnásobili svěřený majetek. Třetí však svěřenou hřivnu zakopal do země. Po svém návratu pán od svých služebníků žádá, aby mu vydali počet ze svěřeného. První dva jej potěší, ale třetí ho zklame. Onen služebník, který ukryl hřivnu v zemi, aniž by z ní něco vytěžil, si počínal špatně. Choval se jakoby se jeho pán už neměl vrátit, jakoby neměl nadejít den zúčtování. Tímto podobenstvím chce Ježíš učit učedníky, aby dobře používali jeho darů. Bůh volá každého člověka k životu, obdarovává jej talenty a zároveň mu svěřuje určité poslání. Bylo by pošetilé myslet si, že tyto dary jsou zasloužené a stejně tak, zříci se jejich zužitkování, by znamenalo zbavit svůj život smyslu. Toto podobenství komentuje svatý Řehoř Veliký, když poznamenává, že Pán nikoho neponechá bez daru svojí lásky. Svatý Řehoř píše: „Je proto nezbytné, moji bratři, abyste veškerou péči věnovali ochraně lásky v každém skutku, který máte vykonat“ (Homilie k evangeliím 9,6). A jakmile upřesní, že pravá láska spočívá v tom, že miluje přátele stejně jako nepřátele, dodává: „pokud někomu chybí láska, ztratí všechno, co má, je zbaven obdržené hřivny a hozen ven do temnot“ (ibidem).
Drazí bratři a sestry, přijměme toto pozvání k bdělosti, ke které nás Písmo častokrát volá. Je totiž postojem toho, kdo ví, že se Pán vrátí a bude chtít spatřit plody své lásky v nás. Láska je základním dobrem, který nikdo nesmí nechat ležet ladem a bez něhož žádný jiný dar nepřinese užitek (srov. 1 Kor 13,3). Když nás Ježíš miloval tolik, že za nás položil vlastní život (srov. 1 Jan 3,16), jak bychom mohli nemilovat Boha vším, co jsme, a nemít se navzájem ze srdce rádi? (srov. 1 Jan 4,11). Jedině uskutečňováním lásky můžeme mít účast také na radosti našeho Pána. Panna Maria kéž je učitelkou činorodé a radostné bdělosti na cestě k setkání s Bohem.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
