Vážení posluchači a poutníci, v předchozích pořadech jsme velmi často zmiňovali jména našich kněží, kteří působili ve Svaté zemi – ať to byl Antonín Bartoš, Hermes Kohout, Josef Koutný či další. Jejich jména dnes již jen málo napoví, ale přesto by neměla zůstat zapomenuta. Bez těchto služebníků Božích by se možná nekonaly věhlasné lidové poutě do Svaté země, možná by ani nevznikla naše smírná kaple na Olivové hoře v Jeruzalémě, možná by jméno naší vlasti nebylo v křesťanských kruzích ve Svaté zemi známé, a takových „možná“ bychom našli jistě více. Pojďme si postupně představit jednotlivé osobnosti a sledujme jejich osudy. Zkusme poskládat střípky jejich života, který zasvětili službě Bohu i poutníkům, kteří přicházeli do Svaté země, tak i jí samotné.
Nejprve bych ráda zmínila monsignora Antonína Bartoše, moravského kněze, jehož jméno je nerozlučně spjato se Spolkem poutníků diecézí moravských do Svaté země a vybudováním Cyrilometodějské smírné kaple na Olivové hoře v Jeruzalémě.
Narodil r. 1876 v Židenicích. R. 1895 absolvoval gymnázium v Brně a poté studoval bohosloví. Kněžské svěcení přijal o 4 roky později. Jeho nejplodnější léta byla mezi roky 1905 – 1937, kdy neúnavně organizoval poutě do Svaté země. Stál u zrodu Spolku poutníků diecézí moravských do Svaté země, který byl později přejmenován na Palestinský spolek, a vykonával v něm postupně několik funkcí i jeho předsedu. Nákladem Spolku vycházela drobnější díla o Svaté zemi včetně časopisu Poutník jeruzalémský, který pravidelně informoval o dění v tehdejší Palestině i svatých místech, a Antonín Bartoš byl jejich hlavním pisatelem a redaktorem. V roce 1907 se stal jedním z prvních členů profesorského sboru na státní reálce v Brně (dnes Gymnázium v Brně – Židenicích), kde působil jako profesor náboženství 30 let. Byl průkopníkem a významným činitelem sociální péče o studenty a na podporovací fond přispíval každoročně vysokými částkami. Byl jmenován papežským prelátem a komturem řádu Božího hrobu v Jeruzalémě. Byl i členem bankovní rady Národní banky v Praze a místopředsedou Cyrilometodějské občanské záložny v Brně.
Když jeruzalémský latinský patriarcha vyslovil přání, aby Čechoslováci věnovali sochy svatých Cyrila a Metoděje, byl to právě Antonín Bartoš, který v roce 1937 zrealizoval jejich předání. Sochy jsou dodnes umístěny v kostele Latinského patriarchátu. Z cest a poutí do Svaté země nashromáždil cenný písemný i hmotný materiál, který uložil do Biblického muzea v Brně, slavnostně otevřeného v r. 1938. Muzeum bylo ale v r. 1950 zrušeno a jeho sbírky přešly do správy Moravského muzea. Byl rovněž iniciátorem a hlavním organizátorem vybudování československé Cyrilometodějské smírné kaple na Olivové hoře v Jeruzalémě. Ta byla vysvěcena v létě r. 1935 a v následujících letech rozšířena o malý hospic pro poutníky. Spolu se založením Biblického muzea byla jeho životním dílem. Svůj životní úkol dokončil, zemřel 6. 7. 1939, tedy pouhé dva roky po dostavbě kaple, a byl pohřben v Křižanově.
Monsignor Antonín Bartoš toužil téměř 20 let po tom, aby Čechoslováci měli ve Svaté zemi vlastní kapli či kostel. Ale jistě netušil, že naše smírná kaple jednou nebude kaplí s hospicem, ale rezidencí apoštolského delegáta a možná i místem, které by pro náš národ téměř upadlo v zapomnění, kdyby jeho slávu nevzkřísilo setkání samotné hlavy katolické církve s ekumenickým patriarchou.
Rozlučme dnes slovy Antonína Bartoše z r. 1936, kterými uvažoval o budoucnosti Cyrilometodějské smírné kaple: „Pevně a s důvěrou očekáváme, že láska dokončí, dobuduje dílo … Cyrilometodějskou smírnou kapli v Jerusalemě. Úkol její je v přítomné době nejvýš časový, a není malý: smiřovati Boha, smiřovati Božského Vykupitele na místě Jeho smrtelné úzkosti na přímluvu slovanských apoštolů sv. Cyrila a Metoděje za urážky a bolesti způsobené naším národem, způsobené Slovany. Snad v budoucnu přistoupí ještě jiné úkoly. … Ale to řešiti bude teprve budoucnost. …“
Další články z podrubriky O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi
odeslat článek
vytisknout článek
