Drazí bratři a sestry,
Jádrem dnešního evangelia (Mk 7,31-37) je nepatrné, ale velmi důležité slovo, které ve svém nejhlubším smyslu shrnuje celé Kristovo poselství i dílo. Evangelista Marek jej podává přímo v jazyce, který Ježíš použil, abychom jej mohli vnímat živěji. Tím slovem je „effatha“ a znamená: „otevři se“. Podívejme se blíže na kontext, ve kterém bylo proneseno. Ježíš procházel územím Desetiměstí, od Týru přes Sidón ke Galileji, tedy krajem, který nebyl židovský. Přivedli k němu hluchoněmého, aby jej uzdravil, protože Ježíšova pověst se evidentně rozšířila až tam. Ježíš jej vzal stranou, dotknul se jeho uší a jazyka, vzhlédl k nebi a s povzdechem řekl „Effatha!“, to znamená „Otevři se!“. A hned začal onen člověk slyšet a plynně mluvit (srov. Mk 7,35). To je tedy historický, doslovný význam tohoto slova: hluchoněmý se díky Ježíšově zásahu otevřel. Předtím byl uzavřený, izolovaný, komunikoval velmi obtížně. Uzdravení bylo pro něho „otevřením“ vůči druhým i světu, otevřením, které - počínaje sluchem a jazykem – prostoupilo celou jeho osobu a jeho život. Konečně mohl komunikovat a nově navazovat vztahy.
Všichni ale víme, že uzavřenost člověka, jeho izolace nezávisí jenom na tělesných smyslech. Existuje vnitřní uzavřenost, která zasahuje hluboké jádro osoby, které se v Bibli nazývá „srdce“. To přišel Ježíš otevřít, osvobodit, aby nás uschopnil žít plně vztah s Bohem i s druhými. Proto jsem řekl, že toto malé slůvko „effatha – otevři se“ obsahuje veškeré Kristovo poslání. On se stal člověkem, aby člověk, který hříchem vnitřně ohluchnul a oněměl, byl uschopněn slyšet hlas Boží, hlas Lásky, který promlouvá k jeho srdci a naučil se tak jazyku lásky a komunikace s Bohem a s druhými. Z tohoto důvodu bylo slovo a gesto „effatha“ zařazeno do obřadu udělování křtu jako jedno ze znamení, které vysvětlují jeho význam. Kněz se dotýká úst a uší neofyty a říká: „effatha“ a prosí, aby dotyčný mohl vbrzku naslouchat Božímu slovu a vyznávat víru. Křtem začíná člověk jakoby „dýchat“ Duchem svatým, kterého Ježíš vyprosil od Otce povzdechnutím při uzdravování hluchoněmého.
Obraťme se nyní v modlitbě k Panně Marii, jejíž Narození jsme včera slavili. Maria je pro svůj jedinečný vztah ke Vtělenému Slovu plně „otevřena“ Pánově lásce a její srdce nepřetržitě naslouchá Jeho Slovu. Kéž nám její mateřská přímluva vyprošuje, abychom denně ve víře zakoušeli zázrak „effatha“ a žili ve společenství s Bohem a bratřími.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
